Epilog: ?ena, stvo?ená k obrazu Bo?ímu a povolaná hlásat Krista
Christine Schenk CSJ
Jak bylo p?ipomenuto v p?edchozích t?ech ?láncích této série, doklady z ikonografie a náhrobních nápis? o ?enách v raném k?es?anství spolu s dobovými spisy o ?matkách církve“ ukazují, ?e ?eny vykonávaly formy ?ízení ve slu?bě jako vdovy (zapsané v seznamu vdov), jáhenky, vedoucí domácích církví a klá?ter?, hlasatelky evangelia, u?itelky, misioná?ky a prorokyně. V mnoha p?ípadech ?eny vládly jiným ?enám, i kdy? existují významné výjimky, jako nap?íklad diakonka Marthana ze Seleukie (Turecko), která ?ídila dvojklá?ter v místě mu?ednické smrti svaté Tekly. Tyto ?eny raného k?es?anství svobodně svěd?ily a kázaly navzdory silnému odporu mu?? své doby.
Jak ?eny p?ekonávaly odpor
M??eme se oprávněně ptát, kde se vzala vnit?ní síla a autorita, která vedla ?eny rané církve k ignorování pokus? o jejich uml?ení. Domnívám se, ?e to, co ?eny vedlo k tomu, aby raději mluvily, ne? aby ml?ely, byla jejich víra ve vzk?í?eného Krista. Sarkofág, který budeme zkoumat, nám napovídá, jak p?inejmen?ím jedna k?es?anka (kterou budeme nazývat Junia, proto?e její skute?né jméno neznáme) chápala, co je zdrojem její vnit?ní autority.
Na obrázku 1. uprost?ed dr?í Junia v levé ruce kodex, zatímco pravou má zdvi?enou v ?e?nickém gestu. Po obou jejích stranách jsou biblické výjevy zobrazující (zleva doprava): Boha Otce s Kainem a Ábelem; Krista s Adamem a Evou; uzdravení ochrnutého; uzdravení slepého od narození; zázrak v Káně a vzk?í?ení Lazara. Několik let p?ed svou smrtí si Junia, respektive její rodina, objednala tento unikátní socha?ský sarkofág, aby p?ipomínal ji a hodnoty, které utvá?ely její osobnost.
Kdy? Junia později zem?ela, byl její sarkofág p?evezen do jejího domu, kde byl vystaven po dobu sedmi dn?, aby jí rodina, klienti a p?átelé mohli vzdát úctu a obdivovat její odborně vytesaný pomník: vstoupili do p?echodného prostoru, kde mohli meditovat o jejím ?ivotě, hodnotách, p?esvěd?ení a nevyhnutelně i o smyslu ?ivota a smrti.
Dr. Janet Tullochová, specialistka na figurativní umění raného k?es?anství, v ?lánku publikovaném v roce 2004 poznamenala, ?e antické umění lze pova?ovat za spole?enský diskurz, jeho? cílem je ?p?itáhnout diváka, jako by byl ú?astníkem“, a ?e umění bylo chápáno ?jako interpretace význam?, nikoliv jako jejich prosté za?lenění“. Podle tohoto kritéria je tedy oprávněné se domnívat, ?e Junia si p?ála, aby její blízcí vstoupili do p?echodného prostoru a za?ili Kristovu moc, která zvrátila následky pádu, uzdravila slepého a chromého, skýtá hojnost vína v novém Bo?ím království a k?ísí Lazara (a Junii) z mrtvých.
Kde Junia na?la oprávnění svěd?it o Kristu a u?it o něm? Napovědět m??e výraz její tvá?e, vyrytý v blízkosti výrazu Krista, který se k ní sklání s otev?enými ústy, jako by jí něco ?eptal do ucha (obr. 2). Junia a její rodina chtěli, aby se na ni vzpomínalo jako na někoho, kdo u?il z Kristova pově?ení. Lidé, kte?í ji oplakávají, komunikují nejen se zesnulou Junií, ale také s uzdravujícím a povzná?ejícím Kristem prost?ednictvím významu, který vyvolává a ?realizuje“ umění na jejím sarkofágu. Junia nabádá ?ivé, aby p?ijali Krista, který ji pově?il její slu?bou a o něm? vydává svědectví i po smrti.
Pozděj?í pr?kopnice
Tyto ?eny ze 4. století jsou p?edch?dkyněmi mni?ských a apo?tolských ?eholnic pozděj?ích dob, které d?vě?ovaly v Kristovu moc p?iná?et uzdravení a spravedlnost navzdory silnému odporu, jemu? ?elily. Nap?íklad zrod a rozvoj ve?ejného ?kolství a nemocnic na Západě i na Jihu lze vysledovat a? k ?ád?m ?eholnic, které se odmítly uzav?ít do klá?ter?, aby mohly svobodně pe?ovat o nemocné, chudé a negramotné.
Klára z Assisi sepsala první ?enskou ?eholi: její komunita se ji? nikdy neměla spoléhat na dary bohatých. A to by znamenalo, ?e v?echny její sestry si budou rovny. Místní biskup tomu usilovně bránil a ustoupil, a? kdy? byla Klára na smrtelné posteli. Navzdory strachu z inkvizice Terezie z Avily poukázala na nové zp?soby, jak zakou?et p?ítomnost Boha ve st?edu na?eho bytí a v institucích a svátostech církve. Během morové epidemie Juliána z Norwiche hlásala milosrdného Boha, který neodsuzuje k vě?nému zatracení ty, kdo zem?eli d?íve, ne? obdr?eli rozh?e?ení, jak v té době u?ila církev. ?V?echno bude dobré, v?echno bude dobré“, ?íkala svým zoufalým spoluob?an?m. Obecně platí, ?e ?eny, u?itelky církve, jako nap?íklad Terezie z Avily, Hildegarda z Bingenu, Terezie z Lisieux a Kate?ina Sienská, svěd?ily spí?e o Bohu milosrdenství ne? Bohu soudci.
Reliéfy vytesané na hrobě na?í p?edch?dkyně ?Junie“ nazna?ují, ?e její zku?enost spole?enství se vzk?í?eným Kristem byla pro její kázání a u?ení zásadní, a to navzdory napomínání, aby ml?ela. V dlouhých dějinách k?es?anství, a mo?ná zejména v dějinách ?enských ?eholí, pomáhala Kristova blízkost vě?ícím p?ekonávat zdánlivě nemo?né p?eká?ky a povzbuzovala je k riskování pro na?eho Abba, Boha-Otce, jeho? láska nakonec zavládne na zemi stejně jako v nebi.
