Vatik谩nsk媒 archiv谩艡 a knihovn铆k: Apo拧tolsk谩 knihovna je stalet茅 d臎dictv铆 p艡铆stupn茅 v拧em
Amedeo Lomonaco - Vatikán
鈥�Conservata et Perlecta Aliis Tradere. Knihovny v dialogu鈥�. To je téma setkání konaného ve Vatikánu od 14. do 16. listopadu, kterého se ú膷astní zástupci hlavních národních knihoven. Je to p艡íle啪itost k diskusi a zamy拧lení nad výzvami, které rychlé zm臎ny na拧í doby kladou také na instituce, je啪 se zavázaly podporovat kulturní d臎dictví. Na p艡íprav臎 tohoto setkání se podílel i monsignor V. Angelo Zani, archivá艡 a knihovník Svaté 艡ímské církve, který zd暖raz艌uje, 啪e cílem je 鈥瀡ým臎na zku拧eností a sdílení nejvýznamn臎j拧ích iniciativ鈥�.
Setkání naplánované ve Vatikánu na 14. a啪 16. listopadu je p艡íle啪itostí k setkání významných institucí. Jak vznikla my拧lenka této iniciativy? Jak lze v dne拧ní dob臎 uchovávat a p艡edávat znalosti?
My拧lenka vychází z mandátu, který mi dal pape啪 Franti拧ek, kdy啪 m臎 po啪ádal, abych sem p艡i拧el jako archivá艡 a knihovník, a dodal toto sloveso: musíme se sna啪it o v臎t拧í otev艡enost. Sna啪il jsem se tedy pochopit, co to znamená otev艡ít archiv nebo knihovnu. B臎hem t臎chto dvou let jsme nad tím dlouze uva啪ovali. Jsme ji啪 sou膷ástí celosv臎tové sít臎 knihoven. Tato setkání jsou v拧ak velmi formální a byrokratická. Pot艡ebujeme se naopak p艡iblí啪it a dotknout se klí膷ových uzl暖 t臎chto institucí. Proto nás napadlo pozvat zástupce nejvýznamn臎j拧ích knihoven sv臎ta, asi 25 delegací, práv臎 proto, abychom s nimi diskutovali o probíhajících zm臎nách. Máme jedine膷né historické d臎dictví. Na拧e knihovna není jen univerzitní nebo státní knihovnou. Obvykle existují státní knihovny, my mám臎 n臎co od ka啪dého druhu knihovny鈥a拧í zvlá拧tností je p艡edev拧ím bohatství staletého d臎dictví, které máme a které musíme v tomto smyslu zp艡ístupnit a otev艡ít. Cílem je práv臎 spole膷ná reflexe, navázání dialogu s institucemi v臎t拧ími, ne啪 je ta na拧e. N臎které jsou nám podobné, jiné se li拧í. A p艡edev拧ím naslouchat, vym臎艌ovat si zku拧enosti a sdílet to, co jsou nejvýznamn臎j拧í iniciativy realizované jednotlivými institucemi v konkrétních oblastech. To je do jisté míry cílem a toto setkání jsme p艡ipravili po vyty膷ení témat, která jsou nám nejbli啪拧í. S t臎mito p艡edstaviteli jsme v kontaktu ji啪 n臎kolik m臎síc暖: uskute膷nili jsme n臎kolik setkání na dálku prost艡ednictvím platformy Zoom a zájem v拧ech je velký; zejména v souvislosti s touto výzvou vyhlá拧enou knihovnou, jako je ta na拧e, která se zrodila v srdci renesance, ale která stále musí 膷elit velkým výzvám dne拧ka.
Na tento první den setkání je také naplánován koncert za mír libanonského klavíristy Omara Harfouka. Je to p艡íle啪itost, jak d暖razn臎 o啪ivit poselství, které spojuje celý sv臎t kultury bez hranic a bariér.
Tento um臎lec, se kterým jsme se setkali, je p暖vodem Libanonec a o啪enil se s Ukrajinkou. Pochází z Libanonu, zem臎 dramaticky poznamenané válkou. Jeho rodina musela zemi opustit, on sám je emigrantem, který ji啪 mnoho let 啪ije v Pa艡í啪i, kde vykonává svou um臎leckou profesi. O啪enil se s Ukrajinkou. A tak pro啪ívají drama války a násilí, které dnes vidíme, na vlastní k暖啪i. Tento um臎lec slo啪il dílo o míru, proto啪e se cítí být jeho nositelem, sv臎dkem míru a univerzálního bratrství. Tuto skladbu ji啪 p艡edvedl v OSN a také v UNESCO a po啪ádal, aby ji mohl p艡edvést ve Vatikánu jako poctu Svatému otci, práv臎 proto, 啪e pape啪 trvá na pot艡eb臎 míru. A tak jsme vid臎li, 啪e je to vhodná p艡íle啪itost, aby p艡ijel do Vatikánu v dob臎, kdy se setkáváme se sv臎tovými knihovnami, které jsou d臎dictvím lidstva. A v tomto d臎dictví jsou popsány problémy konflikt暖, válek, ale také pokusy o budování míru. Tak啪e v tomto smyslu je to opravdu vzácný kámen, který chceme umístit do t臎chto velmi zajímavých dn暖.
Vstupme do tohoto d臎dictví lidstva, kterým jsou knihovny. Kdy啪 se podíváme na zm臎ny, které se odehrávají v na拧í dob臎, jaké jsou hlavní výzvy pro instituce zako艡en臎né v historii, jako jsou knihovny?
Identifikujeme t艡i: jednou z nich je, jak dnes koncipovat a realizovat knihovní sbírky, jak spravovat prostory pro uchovávání a strategie r暖stu, jak dnes budovat knihovnu se systémy a aktivitami, které up艡ednost艌ují p艡ímé a vzdálené konzultace. Vezm臎me v úvahu, 啪e k nám ro膷n臎 p艡ijí啪dí asi 6 000 v臎dc暖 a badatel暖. Tak啪e se p艡edev拧ím musíte podívat, jak dnes knihovnu reorganizovat. Druhá výzva se týká vyu啪ití nových technologií a komunika膷ních strategií ve slu啪bách knihoven. Máme elektronizaci, máme digitalizaci, nové platformy v膷etn臎 digitálních sbírek, archiv暖 pro uchovávání. Pak je tu velká výzva um臎lé inteligence: jak ji lze spojit s místem, jako je to na拧e, které má za sebou historii. T艡etí výzva se týká kulturní politiky a zam臎艡ení studia. Knihovna je výzkumný ústav, a ne pouhá sbírka knihovních text暖: musí být integrována, musí být uvedena do dialogu s dne拧ními výzvami. Pot艡ebujeme proto celkovou strategickou politiku, která by toto d臎dictví lidstva vyu啪ívala.
Jakou roli by m臎la Vatikánská knihovna hrát ve srovnání s knihovnami po celém sv臎t臎?
Vzpomínám si na text o zalo啪ení Vatikánské apo拧tolské knihovny Mikulá拧em V. (jsme v roce 1451). Pape啪 tehdy 艡ekl: 鈥瀖áme zde tyto svazky, které chceme zp艡ístupnit u膷enc暖m鈥�. Ale také si vzpomínám, 啪e tuto koncepci p艡ipomn臎l Benedikt XVI., kdy啪 sem p艡i拧el a 艡ekl: toto není jen místo pro teology nebo filozofy, ale je to místo, kde musíme shroma啪膹ovat ve拧keré v臎d臎ní. A skute膷n臎 zde máme texty o filozofii, právu, um臎ní, hudb臎, humanitních v臎dách, astrologii atd. Není to jen nábo啪enská knihovna, ale je to knihovna, jak 艡íká Benedikt XVI., o 膷lov臎ku, tedy o v拧em, co lidstvo hledá, vyjad艡uje a pou啪ívá. V tomto smyslu musíme skute膷n臎 stopovat v pokladech, které máme, i v t臎ch, které stále p艡icházejí - neuchováváme jen v臎ci minulosti, musíme shroma啪膹ovat i v臎ci dne拧ka - nábo啪enské aspekty, kulturní aspekty, sociální aspekty. Knihovna je p艡edev拧ím místem dialogu mezi r暖znými p艡íslu拧nostmi: p艡icházejí sem lidé, nejen k艡es钮ané, katolíci, ale i muslimové, 啪idé a nev臎艡ící, proto啪e cht臎jí konfrontovat d臎dictví lidstva, minulost i sou膷asnost.
Kdy啪 u啪 mluvíme o minulosti a sou膷asnosti, jak by vypadal sv臎t bez knihoven?
Sv臎t bez knihoven by byl jako kultura bez ko艡en暖. Kultura, která by ne膷erpala z ko艡en暖 minulosti, by pak byla sochou, která nemá základnu. A skute膷nost, která nemá základnu, nestojí. Tak啪e opravdu na nás také velmi zap暖sobilo, 啪e v臎dci, kte艡í sem p艡icházejí, jsou stále mlad拧í a mlad拧í. Dochází ke sni啪ování v臎ku, a to je velmi zajímavé, proto啪e chceme být k dispozici zejména mlad拧ím generacím, abychom jim pomohli znovu sledovat d臎jiny, jak 艡íká pape啪 Franti拧ek. Znovu promý拧let, sledovat, poznávat a o膷i拧钮ovat d臎jiny. To je základ, který nám pomáhá být ob膷any, kte艡í jsou lidmi kultury s aspiracemi na budoucnost v kontextu dne拧ní doby, která je celá o budoucnosti. Ale pozor: budoucnost je nevyvá啪ená, pokud chybí historické ko艡eny.
