Ukotveni a zároveň poutníci hlásající evangelium
Andrea Tornielli
Dokument, o kterém dnes synoda hlasovala, je etapou cesty, která za?ala Druhým vatikánským koncilem, pokra?uje a vy?aduje, aby byla konkrétně pro?ívána na v?ech úrovních církví. Je to uvědomění si, ?e synodalita je zp?sob, jak ?ít a svěd?it o spole?enství. Církev není firma nebo strana, biskupové nejsou ?prefekty“ ?íma, laici nejsou pouhými vykonavateli klerikálních rozhodnutí a směrnic. Církev je lid. Lid Bo?í, který krá?í spole?ně: d?vod její existence nespo?ívá v ?ízení struktur, byrokracie nebo moci. Nespo?ívá ani v dobývání a obraně vlastního prostoru ve světě. Jediným d?vodem její existence je umo?nit setkání s Kristem dnes, na ka?dém místě, kde ?eny a mu?i na?í doby ?ijí, pracují, radují se, trpí.
Existuje tedy zp?sob pro?ívání vztah? a vazeb, který je naprosto svébytný a evangelijní. Zp?sob, jeho? st?edobodem je slu?ba, jak ji u?il Je?í?. Existuje konkrétní zp?sob rozhodování, plánování, jednání, který je sám o sobě svědectvím, zvlá?tě v době, jako je ta na?e, charakterizované rozdělením, nenávistí, násilím, p?etvá?kou.
?ít synodalitu tedy znamená u?init krok k plnému uskute?nění koncilu. Znamená to brát vá?ně originalitu - ve smyslu zakotvení v po?átcích - toho, ?e jsme církví: spole?enstvím, kde je místo pro ka?dého a kde je ka?dý ceněn, spole?enstvím h?í?ník?, kterým bylo odpu?těno a kte?í zakou?ejí Bo?í lásku a chtějí ji p?edávat v?em.
Synoda o synodalitě se svými perspektivami ?ádá mnoho, a to od ka?dého. ?ádá změnu mentality. ?ádá, abychom synodalitu nepova?ovali za byrokratický úkol, který je t?eba paternalisticky realizovat nějakou drobnou kosmetickou reformou. Vyzývá ke znovuobjevení touhy jít spole?ně jako ?ádoucí, a nikoliv trpěnou modalitu se v?emi d?sledky, které z toho vyplývají. ?ádá odhodit kotvy a odvá?it se v jistotě, ?e Hospodin je ten, kdo vede svou církev skrze dar Ducha svatého. Vyzývá k p?ehodnocení slu?by autority, v?etně slu?by Petrova nástupce. Vyzývá k vět?í zodpovědnosti laik? a zejména ?en.
Je to obraz církve, její? ?lenové jsou zako?eněni - v místě, v dějinách, ve spole?enství, v kontextu - a zároveň poutníci, tedy na cestách, hledající, misioná?i. Církevní struktury v této nové perspektivě ji? nep?edstavují místo, k němu? se laici musí scházet, ale podporu slu?by, kterou Bo?í lid vykonává ve světě. Horizontem textu, který chtěl pape? Franti?ek bezprost?edně p?edat celé církvi, je poslání podle osnovy stanovené exhortací Evangelii gaudium, aby ?církev vycházející“ nez?stala pouhou intuicí nebo se nakonec nezredukovala na pouhé heslo, ale aby se plně realizovala za p?ispění v?ech.
