蜜桃交友

Antonella Palermo - Vatikán

Bo?í lid není pouhý sou?et pok?těných, ale ?my“ církve, komunitní a historický subjekt synodality a misie“. Právě na základě tohoto p?edpokladu obsa?eného v Instrumentum laboris synody poskytlo teologicko-pastora?ní fórum ?Bo?í lid jako subjekt misie“, které se konalo 9. ?íjna odpoledne v Generální kurii jezuit? v ?ímě, p?íle?itost k diskusi. Moderátorkou debaty byla Klara A. Csiszar, profesorka pastorální teologie na Teologické fakultě Katolické univerzity v rakouském Linci a ?lenka doktorandského studia ?Kultura - nábo?enství – spole?nost“ na Univerzitě Babes-Bolyai v rumunské Klu?i.

Na misii z p?ita?livosti, bez vy?leňování a ve svobodě

Thomas Söding je doktor teologie, ?enatý a má děti. Vyu?uje Nový zákon na Katolické teologické fakultě Ruhr-Universität Bochum. V letech 2004-2014 byl ?lenem Mezinárodní teologické komise a v sou?asnosti je kromě funkce konzultanta Komise pro víru Německé biskupské konference také místop?edsedou Úst?edního výboru německých katolík? (ZdK) a Synodní cesty katolické církve v Německu. Z exegetického, hermeneutického a velmi d?razného ekumenického pohledu zd?raznil, ?e misie je horizontem církve. P?ipomněl, ?e úkolem Je?í?ových u?edník? není kontrolovat víru lidí, ale umo?ňovat ji. Není v kompetenci dvanácti apo?tol? někoho vylou?it z misijního spole?enství, proto?e Je?í?ovo poslání si v?dy ?ádá podanou ruku. Petr a Marie Magdaléna jsou p?íklady misioná?ské víry, stejně jako hospodyně se svým kvasem, o ní? se pí?e v Písmu. ?Poslání je jediné,“ zd?razňuje Söding, “zvěstovat p?icházející Bo?í království“. Klí?em je misie prost?ednictvím p?ita?livosti. Podle svatého Pavla je misijní r?st tím ú?inněj?í, ?ím více je ?lověk naplněn vírou, vírou, která nikdy nem??e být samoz?ejmostí. ??lověk se musí vcítit do druhých, aby zapojil, povzbudil i slabé,“ prohlásil německý profesor teologie a vyzdvihl, ?e apo?tol ?ne?iní vě?ící závislými na sobě, ale hlásá svobodu v Kristu‘. Teologická kompetence, zd?raznil, není výsadou biskup?, kte?í jsou pro církev darem do té míry, ?e podněcují nové formy ú?asti na ?ivotě církve. Nakonec poukázal na to, ?e vzrostla o?ekávání ze strany laických vě?ících, kte?í chtějí aktivně a zralým zp?sobem p?ispívat k ?ivotu církve: ?o?ekávají, ?e jim bude nasloucháno, a ?ádají vět?í transparentnost“.

Církev, svátostný subjekt, vykladatelka evangelia tady a te?

Ormond Rush je kněz, docent a lektor na Australské katolické univerzitě v Brisbane. Po t?i funk?ní období byl zvolen p?edsedou Australské katolické teologické asociace, p?sobil jako expert na dvou shromá?děních Australské plenární rady a je konzultantem generálního sekretariátu biskupské synody. Ve své promluvě zd?raznil inkluzivní smysl církve, chápané jako celé tělo vě?ících, v něm? je zahrnuta i hierarchie. Ilustroval ?ty?i aspekty: Bo?í lid je interpretující subjekt; Bo?í lid je subjekt podmíněný ?asem; Bo?í lid se nachází na místě, které je d?le?ité pro vtělení evangelia; Bo?í lid je svátostný subjekt. Na základě těchto konotací Rush hovo?il o tom, jak raná k?es?anská spole?enství pot?ebovala interpretovat evangelium, aby je mohla aplikovat v r?zných místních církvích, které postupně vznikaly. Objevily se r?zné kánony, které v?ak byly pova?ovány za věrné Kristovu poselství. "Tato synoda je interpreta?ním subjektem, který hledá vedení Ducha pro smysl ?ivého a plného evangelia," uvedl Rush. ?as a prostor jsou samoz?ejmě údaje, které utvá?ejí církev a samotné evangelium.

Nakonec s odkazem na paradigmatický Chalcedonský koncil z 5. století zd?raznil komplexní, bo?skou a lidskou realitu církve. Lumen gentium nazna?uje, ?e bagatelizování bo?ského prvku m??e vést k tomu, ?e synodalita bude vnímána jako pouhý demokratický proces (vět?ina vítězí); na druhé straně bagatelizování lidského prvku m??e vést k tomu, ?e synodalita bude vnímána jako pouhý poradní proces (rozhodovat m??e pouze hierarchie). Závěrem lze ?íci, ?e ?se musíme vyhnout tomuto dvojímu riziku“ a hledět na II. vatikánský koncil, aby byla zachována rovnováha.

Nově objevit spojení mezi právem, teologií a ?ivotem

?Musíme znovu objevit spojení mezi právem, teologií a ?ivotem,“ ?ekla Donata Horaková, profesorka kanonického práva na Alberoniho teologické ?kole v Piacenze, p?idru?ené k Angelicum, a na ?kole teologické formace v Piacenze. Je ?lenkou p?edsednické rady Koordina?ního sdru?ení italských teolo?ek (CTI) a tajemnicí Koordina?ního výbor? asociací italských teolo?ek (CATI). Ve svém p?íspěvku nabídla aktuální zkoumání výkonu moci a reprezentace v synodální církvi. Výchozím p?edpokladem je, ?e ?a? u? budeme dělat jakoukoli reformu, budeme ji dělat proto, abychom znovu objevili to, co je autentickou p?vodní v?lí zakladatele,“ zd?raznila. Cílem a cestou je u?init evangelium věrohodným pro spravedlivé vztahy a lidské sou?ití, v něm? se v?ichni shledáváme bratry a sestrami. Také v reakci na pobídku z publika o tom, ?e misie není něco irénského, ale ?asto má co do ?inění s rozměrem skute?ného boje se zlem, Horak uvedla, ?e právě reformy nesmí být ur?eny ?k sebezáchově, k vnucování se, k opětovnému opakování, k obraně p?ed světem, ale pro Krista, který se sna?il osvobodit ?ivoty“.
Znovu potvrdila, ?e církev je lidem ?en a mu??, kte?í v?ichni nesou kně?skou, prorockou a královskou funkci Krista. V?ichni jsou spoluodpovědní za poslání a rovni v Kristu. Dále se pozastavila nad vlastnictvím moci, které, jak ?ekla, ?je uzlem, který bude muset zákon rozetnout“. Podle italské teolo?ky je toti? nutné rozplést rozpory, kdy se zdá, ?e ?v některých základních otázkách vzniká jakási dvojí ekleziologie“. Musíme znovu objevit základ spo?ívající v mo?nosti opětovného uschopnění ka?dého ?lověka k výkonu moci, vysvětlila a poukázala na to, ?e kanonický kodex je v tomto bodě v sou?asné době nejasný.

P?ekonání poradního/deliberativního binarismu

"Sou?asná disciplína synodálních institut? a participativních orgán? odhaluje minimalistickou vizi konzultace," odsoudila Horak. A p?ipomenula, jak se v právu latinské církve zako?enil rigidní binarismus, který staví do protikladu synody - v?dy a ?pouze“ poradní - a koncily, které naopak disponují deliberativní pravomocí. Toto rigidní rozli?ování právo východních církví nezná. "Existuje zde odpor k ú?asti Bo?ího lidu, který dokonce p?ekra?uje hranice práva," prohlásila. ?Kdyby se kodex alespoň plnil ve v?ech svých mo?nostech, měli bychom mnohem ?ivěj?í a participativněj?í církev.“ Nap?íklad partikulární koncily (plenární a provin?ní), které mají poradní moc, z?staly témě? nevyu?ity.

Vyjád?ila naději, ?e ?pot?ebujeme znovu objevit ur?itou dynamiku sdíleného deliberativního hlasování, rozděleného mezi r?zné subjekty, pluri-ministeriální orgány, a to z d?vodu kompetence v dané věci nebo církevní situace, v ní? je t?eba rozhodnout. Hierarchický princip je tedy t?eba zahrnout do dynamiky komplexních a asymetrických církevních vztah?, kde jsou charismata, ú?ady, funkce a kompetence r?zně rozděleny, v?dy ve spole?enství garantovaném biskupy, kte?í mohou deliberativní hlas p?idělit poradním orgán?m, synodám nebo pastora?ním komisím“.

Synodální orgány budoucnosti budou muset být reprezentativní pro celý Bo?í lid, s ohledem na profese, kompetence, charakteristiky území, zd?raznila odbornice na právo, která vyzvala k obnovení ?autentického smyslu pro konzultaci, která je skute?nou podmínkou ekleziality p?i výkonu autority,“ pokra?uje Horaková. A dodala, ?e deliberativní moc, i kdy? je formálně legitimní, má smysl, pokud je výsledkem komunitního rozli?ování, proto?e církev nem??e být monarchií. Na závěr polo?ila otázku: Jak postupovat p?i reformách kanonického práva, které jsou od nás v sou?asné době vy?adovány, aby právo slou?ilo ?ivotu a poslání církve? Kdy? p?ejdeme ke konkrétním věcem, "prvním krokem," poznamenala, "bude zlep?it jazyk kodexu odstraněním rozporuplných výraz? s ohledem na sou?asnou eklesiologii, u?init stanoviska vyjád?ená poradními orgány závaznými ad validitatem, vybavit ka?dou radu p?edpisy o volbách a kandidaturách a zavést nové synodální instituce". Existuje tolik mo?ností, které by sou?asný systém umo?nil, kdyby byl plně zaveden nebo reformován“.

Kanonické právo by mělo mít odvá?něj?í vizi

Mohli bychom si troufnout více, domnívá se italská teolo?ka: "V době, kdy jsou kodifikace v krizi, by církevní ?ád mohl znovu objevit vitalitu, která pat?í k jeho tradici, a p?ekonat formální rigidismus, který se prosadil v minulém století. Kanonistika, která byla p?íli? spokojená s exegezí kodexu, je dnes vyzývána k odvá?něj?í a 'katoli?těj?í' (univerzálněj?í) vizi“. Neposkytovat církvím nové kodexy, ale racionálněj?í nástroje, které by zahrnovaly procesní pravidla, aby církve - jak up?esnila - mohly autonomně vydávat zákony a dop?ály si ty reformy, které jsou nezbytné k tomu, aby hlásání evangelia bylo věrohodné v jejich konkrétním kulturním kontextu. Univerzální právo bude mít stále více za úkol podporovat ?zdravou decentralizaci“ a zdravou diferenciaci disciplíny institut?, slu?eb a církevních struktur, v?dy bez újmy spole?enství, které je základním právem/povinností ka?dého pok?těného v Bo?ím lidu.

Církev není pánem misie, ale jejím slu?ebníkem

Mons. Lúcio Andrice Muandula z Mosambiku, biskup diecéze Xai-Xai, dostal za úkol doplnit debatu biblicko-pastora?ní reflexí. P?edseda biskupské konference své země a první místop?edseda Sympozia biskupských konferencí Afriky a Madagaskaru (Secam) vybízel Bo?í lid k misii, která nepochází od ?lověka, ale od Otce. Pozval k tomu, aby lidé vy?li sami ze sebe v církvi, která "není pánem misie, ale misioná?skou slu?ebnicí". Znovu také zd?razňuje, ?e církev se nem??e uzav?ít do sebe sama: ?Nejde jen o to, aby vykonávala slu?bu udr?ování k?es?anského spole?enství, ale aby se zapojila do dialogu se světem“. Tento postoj musí vyr?stat z k?es?anské iniciace ka?dého ?lověka, jak se to děje v ji?ní Africe, kde, jak vysvětluje, je ?ivot farnosti do zna?né míry naroubován na praktické pot?eby území.

P?i výměně otázek se shromá?děnými ú?astníky fóra se ukázala pot?eba vyvrátit podez?ení, ?e mluvit o Bo?ím lidu, ani? by se zd?razňovalo, ?e se mluví o ?těle církve“, znamená ?upadnout“ do sociologické kategorie, která opomíjí bo?skou danost. Jeden teolog a misioná? si polo?il otázku: Kde je tento misioná?ský lid, kdy? je v kostele jen několik lidí? ?Motorem v?eho,“ jak dosvěd?il, “vzájemného poznávání a konání synod je vytvá?ení radosti. Snad právě tento rys radosti, zdá se, ?e se v poslední době poněkud ztratil, je t?eba obnovit také prost?ednictvím pevněj?í a soustavněj?í k?es?anské formace“.