蜜桃交友

Giampaolo Mattei

, o něm? se dnes, v sobotu 26. ?íjna, hlasovalo a který byl schválen ve v?ech 155 bodech, je zve?ejněn a nestane se p?edmětem pape?ovy exhortace: Franti?ek toti? rozhodl, ?e má být okam?itě ?í?en, aby mohl inspirovat ?ivot církve. ?Synodální proces nekon?í ukon?ením shromá?dění, ale zahrnuje i fázi realizace (9). A to zapojením v?ech do "ka?dodenní cesty se synodální metodologií konzultací a rozli?ování, ur?ením konkrétních zp?sob? a forma?ních cest k dosa?ení hmatatelného synodálního obrácení v r?zných církevních skute?nostech" (9). V dokumentu jsou zejména biskupové hojně vyzývání ke snaze o transparentnost a odpovědnost, p?i?em? - jak uvedl také kardinál Férnandez, prefekt Dikasteria pro nauku víry - se pracuje na tom, aby byl dán vět?í prostor a moc ?enám.

Dvě klí?ová slova, která vyplývají z textu - protknutého perspektivou a návrhem konverze - jsou ?vztahy“ - co? je zp?sob bytí církve - a ?vazby“ ve znamení ?výměny dar?“ mezi církvemi, které jsou pro?ívány dynamicky, a tedy dochází ke konverzi proces?. Právě místní církve jsou st?edem v misijním horizontu, který je samotným základem zku?enosti plurality synodality, se v?emi strukturami ve slu?bě právě misii a s laiky, kte?í jsou stále více st?edem a protagonisty. A v této perspektivě ze Závěre?ného dokumentu silně vystupuje konkrétnost zako?enění v ?místě“. Zvlá?tě významný je také v dokumentu p?edlo?ený návrh, aby dikasteria Svatého stolce mohla zahájit konzultaci ?p?ed vydáním d?le?itých normativních dokument?“ (135).

Struktura dokumentu

Závěre?ný dokument se skládá z pěti ?ástí (11). Po první - nazvané Srdce synodality - následuje druhá ?ást - Spole?ně, na Petrově lo?ce - ?věnovaná proměně vztah?, které budují k?es?anské spole?enství a utvá?ejí misii v prolínání povolání, charismat a slu?eb“. T?etí ?ást - Na tvé slovo - ?identifikuje t?i úzce propojené postupy: církevní rozli?ování, rozhodovací procesy, kulturu transparentnosti, odpovědnosti a hodnocení“. ?tvrtá ?ást - Hojný rybolov - ?nastiňuje zp?sob, jakým je mo?né novými formami pěstovat výměnu dar? a prolínání vazeb, které nás v církvi spojují, v době, kdy se zku?enost ukotvení v místě hluboce mění“. A kone?ně pátá ?ást - Posílám i vás - ? umo?ňuje podívat se na první krok, který je t?eba u?init: postarat se o formaci v?ech k misijní synodalitě“. Zejména se poznamenává, ?e vypracování dokumentu se ?ídí evangelijními zprávami o zmrtvýchvstání (12).

Rány Zmrtvýchvstalého stále krvácejí

V úvodu dokumentu (1-12) je hned na za?átku objasněna podstata synody jako ?obnoveného pro?itku onoho setkání se Zmrtvýchvstalým, které pro?ili u?edníci ve ve?e?adle o velikono?ní ve?e?i“ (1). (1) ?P?i kontemplaci Zmrtvýchvstalého,“ uvádí dokument, ?jsme také viděli znamení jeho ran (...), které stále krvácejí v tělech tolika brat?í a sester, také kv?li na?im vinám. Ná? pohled na Boha se neodvrací od dramat dějin, ale otevírá nám o?i, abychom rozpoznali utrpení, které nás obklopuje a prostupuje: tvá?e dětí vydě?ených válkou, plá? matek, zni?ené sny tolika mladých lidí, uprchlíky, které ?eká stra?livá cesta, oběti klimatických změn a sociální nespravedlnosti“ (2). Synoda, p?ipomínající ?p?íli? mnoho probíhajících válek“, se p?ipojila k ?opakovaným výzvám pape?e Franti?ka k míru a odsoudila logiku násilí, nenávisti a pomsty“ (2). Synodální cesta je navíc výrazně ekumenická - ?orientovaná na plnou a viditelnou jednotu k?es?an?“ (4) - a ?p?edstavuje skute?ný akt dal?í recepce“ Druhého vatikánského koncilu, prodlu?uje ?jeho inspiraci“ a znovu o?ivuje ?pro dne?ní svět jeho prorockou sílu“ (5). Ne v?echno bylo snadné, p?iznává dokument: ?Neskrýváme, ?e jsme na sobě zakusili únavu, odpor ke změnám a poku?ení nechat p?evá?it své p?edstavy nad nasloucháním Bo?ímu slovu a praxí rozli?ování“ (6).

Srdce synodality

První ?ást dokumentu (13-48) otevírají spole?né úvahy o ?církvi - Bo?ím lidu, svátosti jednoty“ (15-20) a ?svátostných ko?enech Bo?ího lidu“ (21-27). Je skute?ností, ?e právě ?díky zku?enostem posledních několika let“ byl význam pojm? ?synodalita“ a ?synodální“ ?lépe pochopen a stále více pro?íván“ (28). A ?jsou stále více spojovány s touhou po církvi, která je blí?e lidem a je více vztahová, která je domovem a rodinou Bo?í“ (28). ?Zjednodu?eně a synteticky lze ?íci, ?e synodalita je cestou duchovní obnovy a strukturální reformy, která má u?init církev více participativní a misijní, tj. u?init ji schopněj?í krá?et s ka?dým mu?em a ?enou a vyza?ovat světlo Kristovo“ (28). S vědomím, ?e jednota církve není uniformita, je ?docenění kontext?, kultur a rozmanitostí a vztah? mezi nimi klí?em k r?stu jako misioná?ské synodální církve“ (40). Spole?ně s obnovením vztah? také s jinými nábo?enskými tradicemi zejména ?za ú?elem vytvá?ení lep?ího světa“ a ?ivota v míru (41).

Konverze vztah?

?Výzva k církvi schopněj?í ?ivit vztahy: s Bohem, mezi mu?i a ?enami, v rodinách, v komunitách, mezi v?emi k?es?any, mezi sociálními skupinami, mezi nábo?enstvími, se stvo?ením“ (50) je post?eh, který otevírá druhou ?ást dokumentu (49-77). A ?nechyběli ani ti, kdo sdíleli utrpení z pocitu vylou?ení nebo odsouzení“ (50). ?Abychom tedy mohli být synodální církví, je nutné opravdové vztahové obrácení. Musíme se znovu pou?it z evangelia, ?e pé?e o vztahy a vazby není strategií nebo nástrojem vět?í organiza?ní efektivity, ale je zp?sobem, jakým se B?h Otec zjevil v Je?í?i a v Duchu“ (50). Právě ?opakované projevy bolesti a utrpení ?en ze v?ech region? a kontinent?, lai?ek i zasvěcených osob, během synodního procesu ukazují, jak ?asto v tom selháváme“ (52). Zejména ?výzva k obnově vztah? v Pánu Je?í?i zaznívá v pluralitě kontext?“ spojených s ?pluralitou kultur“, p?i?em? se ob?as objevují i ?známky naru?ené logiky vztah?, někdy protich?dné logice evangelia“ (53). Výpad je p?ímý: ?Zlo, které postihuje ná? svět, má ko?eny v této dynamice“ (54), ale ?nejradikálněj?í a nejdramati?těj?í je uzav?ení se v??i samotnému lidskému ?ivotu, které vede k odmítání dětí ji? od mate?ského l?na a k odmítání starých lidí“ (54).

Slu?by pro misii

?Charismata, povolání a slu?by pro misii“ (57-67) jsou jádrem dokumentu, který se zamě?uje na co nej?ir?í ú?ast laik?. Zasvěcená slu?ba je ?ve slu?bě harmonie“ (68) a zejména ?slu?ba biskupa“ má ?skládat v jednotě dary Ducha“ (69-71). Mimo jiné bylo konstatováno, ?e ?konstitutivní vztah biskupa k místní církvi se dnes v p?ípadě titulárních biskup?, nap?. pape?ských zástupc? a těch, kte?í slou?í v ?ímské kurii, neprojevuje dostate?ně jasně“. S biskupem jsou zde ?presbyte?i a jáhni“ (72-73), pro ?spolupráci mezi vysvěcenými slu?ebníky v rámci synodální církve“ (74). Významná je pak zku?enost ?synodální spirituality“ (43-48) s jistotou, ?e ?pokud chybí osobní a komunitní duchovní hloubka, synodalita se redukuje na organiza?ní ú?elnost“ (44). Proto se poznamenává, ?e ?synodální styl, praktikovaný s pokorou, m??e z církve u?init prorocký hlas v dne?ním světě“ (47).

Konverze proces?

Ve t?etí ?ásti dokumentu (79-108) je hned zd?razněno, ?e ?v modlitbě a bratrském dialogu jsme uznali, ?e církevní rozli?ování, pé?e o rozhodovací procesy a odhodlání k odpovědnosti a hodnocení výsledk? p?ijatých rozhodnutí jsou postupy, kterými odpovídáme na Slovo, které nám ukazuje cesty misie“ (79). Zejména ?tyto t?i praktiky jsou úzce propojeny. Rozhodovací procesy pot?ebují církevní rozli?ování, které vy?aduje naslouchání v atmosfé?e d?věry, kterou podporují transparentnost a odpovědnost. D?věra musí být vzájemná: ti, kdo rozhodují, musí být schopni d?vě?ovat Bo?ímu lidu a naslouchat mu, a ten zase musí být schopen d?vě?ovat těm, kdo mají moc“ (80). ?Církevní rozli?ování pro misii“ (81-86) toti? ?není organiza?ní technikou, ale duchovní praxí, kterou je t?eba ?ít ve ví?e“, a ?nikdy není potvrzením osobního nebo skupinového názoru, ani se ne?e?í prostým sou?tem individuálních názor?“ (82). ?Artikulace rozhodovacích proces?“ (87-94), ?transparentnost, odpovědnost, hodnocení‘ (95-102), ?synodalita a participativní orgány‘ (103-108) jsou úst?edními body návrh? obsa?ených v dokumentu, které vyplynuly ze zku?enosti synody.

Konverze vazeb

?V době, kdy se mění zku?enost s místy, kde je církev zako?eněna a kde putuje, je t?eba novými formami pěstovat výměnu dar? a tkaní vazeb, které nás spojují, udr?ované slu?bou biskup? ve spole?enství mezi sebou a s ?ímským biskupem“: to je podstata ?tvrté ?ásti dokumentu (109-139). Výraz ?zakotvený a poutník“ (110-119) p?ipomíná, ?e ?církev nelze chápat bez zako?enění v konkrétním území, v prostoru a ?ase, kde se utvá?í spole?ná zku?enost setkání s Bohem, který zachraňuje“ (110). Také s pozorností k fenomén?m ?lidské mobility“ (112) a digitální kultury“ (113). V této perspektivě je ?spole?né putování na r?zných místech jako Je?í?ovi u?edníci v rozmanitosti charismat a slu?eb, jako? i ve výměně dar? mezi církvemi, ú?inným znamením p?ítomnosti Bo?í lásky a milosrdenství v Kristu“ (120). ?Horizont spole?enství ve výměně dar? je inspirujícím kritériem vztah? mezi církvemi“ (124). Odtud pramení ?pouta jednoty: biskupské konference a církevní shromá?dění“ (124-129). Zvlá?tě významná je synodální úvaha o ?slu?bě ?ímského biskupa“ (130-139). Právě ve stylu spolupráce a naslouchání se ?p?ed vydáním d?le?itých normativních dokument? nabádají dikasteria, aby zahájila konzultace s biskupskými konferencemi a p?íslu?nými orgány východních katolických církví“ (135).

Formování lidu misioná?ských u?edník?

?Aby mohl svatý Bo?í lid svěd?it v?em o radosti evangelia a rostl v praxi synodality, pot?ebuje odpovídající formaci: p?edev?ím ke svobodě Bo?ích syn? a dcer v následování Je?í?e Krista, kontemplovaného v modlitbě a rozpoznávaného v chudých,“ uvádí dokument ve své páté ?ásti (140-151). ?Jedním z po?adavk?, které se během synodního procesu objevily nejsilněji a ze v?ech stran, je, aby formace byla integrální, kontinuální a sdílená“ (143). I v této oblasti se vrací naléhavost ?výměny dar? mezi r?znými povoláními (spole?enství), v perspektivě slu?by, která má být vykonána (misie), a ve stylu zapojení a výchovy v diferencované spoluodpovědnosti (participace)“ (147). A ?dal?í velmi d?le?itou oblastí je podpora kultury ochrany (safeguarding) ve v?ech církevních prost?edích, aby se spole?enství stávala stále bezpe?něj?ím místem pro nezletilé a zranitelné osoby“ (150). A kone?ně ?mezi Bo?ím lidem se musí také více ?í?it témata sociální nauky církve, anga?ovanost za mír a spravedlnost, pé?e o spole?ný domov a mezikulturní a mezinábo?enský dialog“ (151).

Svě?ení výsledk? synody Panně Marii

?Pro?íváním synodálního procesu,“ zní závěr dokumentu (154), “jsme si nově uvědomili, ?e spása, kterou je t?eba p?ijmout a hlásat, prochází skrze vztahy. Je pro?ívána a dosvěd?ována spole?ně. Dějiny se nám jeví tragicky poznamenané válkami, soupe?ením o moc, tisíci nespravedlnostmi a zneu?íváním. Víme v?ak, ?e Duch svatý vlo?il do srdce ka?dého ?lověka hlubokou a tichou touhu po autentických vztazích a opravdových poutech. Samo stvo?ení hovo?í o jednotě a sdílení, o rozmanitosti a prolínání r?zných forem ?ivota“. Text je zakon?en modlitbou k Panně Marii za svě?ení ?výsledk? této synody: ?U? nás být lidem misioná?ských u?edník? krá?ejících spole?ně: synodální církví‘ (155).