蜜桃交友

Pierbattista Pizzaballa, latinský patriarcha Jeruzaléma

Radost, kterou do 啪ivota m臎sta Jeruzaléma vnesla p艡ed 拧edesáti lety pout藝 pape啪e Pavla VI. a náboj novosti, který vyvolala, jsou stále sou膷ástí sou膷asného 啪ivota k艡es钮an暖 ve Svaté zemi. Ostatn臎 jako v啪dy a jako u v拧ech v臎cí týkajících se Jeruzaléma, hluboký význam t臎chto událostí, a zejména setkání Svatého otce s ekumenickým patriarchou Athenagorou, zm臎nily tvá艡 církve a nazna膷ily její cestu a啪 do dne拧ních dn暖.

艠ímský biskup se vrátil do Jeruzaléma, odkud p艡ed dv臎ma tisíci lety ode拧el. Na pouti, která ho zavedla na hlavní svatá místa, se setkal s ranami, které d臎jiny zanechaly jasn臎 viditelné v geografii míst a lidí té doby i dne拧ka. Ale také se mu dostalo silného a mocného objetí v拧ech obyvatel, kte艡í ho p艡ivítali s neuv臎艡itelnou radostí a nad拧ením a kte艡í svým pastý艡暖m nezpochybnitelným zp暖sobem ukázali v暖li nez暖stat zajatci t臎啪kých d臎jin této zem臎, ale jít za n臎. Na dobových filmových záznamech je zachycen Pavel VI, který byl p艡i vstupu do Svatého m臎sta tém臎艡 rozdrcen nad拧eným a euforickým davem. N臎kdy toti啪 sta膷í malá gesta, na která mnozí, mo啪ná ani啪 by o tom v臎d臎li, 膷ekali a po kterých tou啪ili, aby uvolnila touhu po setkání a míru, která doutná v srdci ka啪dého 膷lov臎ka, zvlá拧t臎 zde ve Svaté zemi, poznamenané v臎膷ným nap臎tím, konflikty a rozd臎lením. K艡es钮anský Jeruzalém stál nehybn臎, tém臎艡 pozastavený mezi starobylými zákony, p艡edpisy, které jako by spí拧e paralyzovaly, ne啪 regulovaly b臎啪ný 啪ivot. Náv拧t臎va pape啪e Montiniho m臎la zásluhu na prolomení této zdi, která se tehdy zdála velmi pevná, r暖zných status quo, 膷asto pou啪ívaných spí拧e neprávem ne啪 právem, aby se zabránilo vzájemnému vyrovnání. Tato prostá náv拧t臎va sta膷ila k tomu, aby z na拧ich vztah暖 smetla staletý prach.

Setkání s konstantinopolským ekumenickým patriarchou bylo bezpochyby událostí, která tuto pou钮 poznamenala. Petr暖v návrat po dvou tisících letech do Jeruzaléma, rodi拧t臎 jediné a nerozd臎lené církve, nemohl nepohlédnout na onu ránu, nejhlub拧í ze v拧ech, která poznamenala cestu církve na celé tisíciletí. A ve skute膷nosti byl Petr暖v návrat do Jeruzaléma pro v拧echny k艡es钮any také za膷átkem nové cesty sbli啪ování, reinterpretace a vykoupení jejich d臎jin, touhy a tesku po ztracené jednot臎. V啪dy钮 návrat do Jeruzaléma a odchod z n臎j s sebou v啪dy a nutn臎 p艡iná拧í hlubokou zm臎nu. Jeruzalém je pro k艡es钮ana místem, které konkretizovalo vykoupení, které zm臎nilo význam odpu拧t臎ní, spravedlnosti a pravdy. Nelze p艡ijít do Jeruzaléma, ani啪 bychom se vyrovnali s t臎mito skute膷nostmi, které zde, opakuji, nabývají jedine膷né konkrétnosti.

Od té doby se v ekumenickém dialogu mnohé zm臎nilo. Postoje úcty a p艡átelství mezi církvemi dnes pova啪ujeme za samoz艡ejmost. Za to vd臎膷íme jim, pape啪i a ekumenickému patriarchovi, a jejich odvaze, jejich vizi. Franti拧ek svou modlitební poutí do Svaté zem臎 v roce 2014 a obnoveným setkáním s ekumenickým patriarchou Bartolom臎jem konkrétn臎 ukázal, jak daleko se církev za t臎ch padesát let a po nich dostala. V roce 1964 se setkání konalo na Olivové ho艡e, významném míst臎, ale také na periferii Jeruzaléma. V roce 2014 se naopak konalo v srdci k艡es钮anského Jeruzaléma, u Bo啪ího hrobu, který je nejen místem p艡ipomínajícím Kristovu smrt a zmrtvýchvstání, ale také místem, které je právem 膷i neprávem pova啪ováno za symbol na拧eho rozd臎lení.

My, kte艡í 啪ijeme v Jeruzalém臎, samoz艡ejm臎 dob艡e víme, jak dlouhá je je拧t臎 cesta a jak obtí啪né je n臎kdy 啪ít spole膷n臎, ale u啪 jen to, 啪e se tato velmi významná událost m暖啪e konat na na拧em nejdra啪拧ím míst臎, je neklamným znamením cesty, kterou jsme dosud urazili. P艡ed 拧edesáti lety toto objetí zbo艡ilo ze膹 rozd臎lení mezi ob臎ma církvemi a zahájilo novou éru 啪ivota církve. Objetí, které se konalo o padesát let pozd臎ji, obnovilo radost a jednotu v Duchu, kterou nikdo z nás nyní nem暖啪e p艡edvídat, ale která ji啪 dnes p艡iná拧í hojné ovoce pro 啪ivot církve. Vidíme to na obnov臎 baziliky, která probíhá spole膷n臎, co啪 je dnes samoz艡ejmé, ale je拧t臎 p艡ed n臎kolika lety by to nebylo myslitelné.

Setkání, prohlá拧ení, spole膷né iniciativy mezi církvemi jsou dnes pova啪ovány za b臎啪né zále啪itosti. Spole膷né pastora膷ní iniciativy ve 拧kolách, ve farnostech jsou výrazem touhy po bratrství, které není jen touhou n臎kolika málo lidí, ale celého místního k艡es钮anského spole膷enství v jeho r暖zných vyznáních. Dal拧ím p艡íkladem je Pastora膷ní vademecum katolické církve, které dává konkrétní pokyny, jak slavit svátosti pro smí拧ené rodiny (co啪 jsou tém臎艡 v拧echny), a p艡itom respektovat citlivost v拧ech.

I dnes, mo啪ná je拧t臎 více ne啪 v膷era, pot艡ebujeme odvá啪né mu啪e a 啪eny, kte艡í jsou schopni prozíravosti, doká啪ou vid臎t dál ne啪 za sou膷asnou bolest, osvobodit na拧e srdce utla膷ovaná p艡íli拧 mnoha obavami a kte艡í jako Pavel VI. a Athenagoras svými slovy a gesty umí ukázat dne拧ním k艡es钮an暖m ve Svaté zemi obtí啪nou a fascinující cestu k míru.