Tom¨¢? Holub: Bartolom¨§j, ekumenismus a Pravda
Tomá? Holub pro Pope
Poslední dobou se v kontextu toho, co jako k?es?ané pro?íváme v sou?asných náro?ných mezicírkevních a mezinábo?enských debatách, ale i uvnit? katolické církve, stále znovu vracím ke slov?m ca?ihradského patriarchy Bartolom¨§je, která pronesl na Konferenci evropských církví v ?ervnu leto?ního roku v estonském Talinu.
Bartolom¨§j - pravoslavný biskup ?ijící v komplikovaném prost?edí tureckého Istanbulu - se v nich zamý?lí nad zásadním rozdílem mezi ekumenickou spoluprací jednotlivých k?es?anských církví, tak jak ji od samotného vzniku ekumenických my?lenek intenzivn¨§ pro?ívá k?es?anská Evropa, a tím, co má v sou?asnosti sice jakési neklamné rysy spolupráce nap?í? k?es?anskými denominacemi, ale zárove¨¾ se opírá o zcela opa?né principy ne? celé ekumenické hnutí od svého vzniku.
Patriarcha ve své ?e?i nejprve poslucha??m p?ipomíná, ?e v takzvané k?es?anské Evrop¨§ vládl po celá dlouhá staletí tragický stav, ve kterém konfesní rozdílnost byla jedním z motor? vzájemné krvavé nevra?ivosti nejen mezi církvemi, ale také mezi národy a státy. A zd?raz¨¾uje, ?e to byla nevra?ivost, která opakovan¨§ vedla a? k tomu, ?e jednotliví lidé i celé ?í?e byli ochotni mezi sebou vál?it a jeden druhého pro víru zabíjet.
Teprve ve 20. století se postupn¨§ mezi k?es?any v síle Bo?ího Ducha prohlubuje pochopení, ?e vyznávat Je?í?e Krista jako svého Mistra a Pána - tak jak o tom i tuto ned¨§li ve druhém ?tení sv¨§d?í apo?tol Pavel - je natolik bytostným sjednocujícím rysem, ?e je velmi d?le?ité vzájemn¨§ se poznávat, naslouchat si a sna?it se o porozum¨§ní i v situacích, ve kterých p?etrvává velké mno?ství bolavých rozdíl?. K?es?ané se tak pod patronací Ducha rady u?í otev?enosti a objevují smysluplnost dialogu i tam, kde mají ve své tradici hluboko zako?en¨§ny velmi rozdílné názory a jsou spoutáni nes?íslným mno?stvím vzájemných p?edsudk?.
Do po?ehnaného ekumenického úsilí je v sou?asnosti zapojena drtivá v¨§t?ina k?es?anských církví nejen v Evrop¨§. A z?stává skute?n¨§ jen málo t¨§ch, kte?í jsou p?esv¨§d?eni, ?e vzájemné rozdíly jsou tak obrovské a fatální, ?e naslouchání si v d?v¨§?e a snaze druhého pochopit je mezi u?edníky Je?í?e Krista slepou cestou a zbyte?ným plýtváním sil i ?asu. A Bohu díky i na?e katolická Církev k t¨§mto radikálním skeptik?m ji? dlouho nepat?í.
Ve své pronikavé analýze stavu sou?asného ekumenického dialogu ale následn¨§ patriarcha Bartolom¨§j zd?raz¨¾uje, ?e schopnost vzájemn¨§ si naslouchat se mezi mnohými k?es?any v kulisách za?átku 21. století zvlá?tním zp?sobem m¨§ní. Vznikají aliance a uskupení nap?í? jednotlivými církvemi, které jako nejd?le?it¨§j?í zd?raz¨¾ují nikoliv ctnost naslouchání si v r?znosti, ale naopak d?le?itost stejných pozic. A to ne s pohledem na jediného Spasitele a Zachránce Je?í?e Krista nýbr? s fixací na ur?ité hodnoty. Bartolom¨§j tyto hodnoty nazývá kulturními, tradi?ními nebo i tradicionalistickými a v?ímá si, ?e a?koliv jednota na základ¨§ t¨§chto hodnot k sob¨§ poutá k?es?any r?zných denominací, zárove¨¾ bolestn¨§ rozd¨§luje jednotlivé církve zevnit?.
Na rozdíl od ekumenického hledání porozum¨§ní mezi t¨§mi, kte?í mají rozdílné názory, v této situaci nových aliancí chybí naslouchání jiným hlas?m. Ti, kte?í nepat?í k jednot¨§ stejného pojetí kulturních hodnot, nejsou ?ádnými partnery dialogu, naopak jsou vnímáni jako nep?átelé ?i p?ímo zrádci, a?koliv vyznávají stejného Je?í?e Krista za svého Pána ?i dokonce p?inále?í ke stejné církvi nebo i ke stejnému místnímu spole?enství.
Bartolom¨§j se nezdráhá nazvat takto vzniklou jednotu spí?e antiekumenismem ne?li novým ekumenismem 21. století, a? by se na první pohled mohlo zdát, ?e se zde rodí nové nad¨§jné propojení nap?í? církvemi a to mnohdy dokonce i spole?n¨§ s t¨§mi, kte?í my?lenku ekumenismu minulého století striktn¨§ odmítali.
Biskup z Ca?ihradu v duchu pape?e Franti?ka v?ak srozumiteln¨§ ukazuje, ?e po?ehnání ekumenismu stojí a padá s p?ipraveností k dialogu v r?znosti a ochotou naslouchat tomu, kdo v¨§cí vidí jinak. Ekumenismus tedy neexistuje bez d?v¨§ry, ?e alespo¨¾ ?áste?n¨§ pochopit druhého, se kterým nesouhlasíme, je pro nás samotné obohacením a jedinou obranou proti skrytému a sebezni?ujícímu sektá?ství.
Po konstatování smutné skute?nosti, která v evropském k?es?anství na mnoha místech nyní nastala, se Bartolom¨§j následn¨§ ptá po p?í?inách tohoto vývoje. Klade t?i otázky, u kterých nám nalezení pravdivé odpov¨§di m??e pomoci osv¨§tlit d?vody, které k dne?ní situaci vedly.
Patriarcha nejprve zd?raz¨¾uje, ?e jako k?es?ané r?zných církví máme zpytovat své sv¨§domí a ptát se, jestli jsme v minulosti nezodpov¨§dn¨§ nedávali p?íli? d?raz na to, abychom byli vlivovou skupinou spojenou s vládnoucími a tak nedávali v sázku a neoslabovali sv?j prorocký hlas.
Dále se ptá, zda nám v minulosti mnohem více ne?lo o na?i vlastní církevní identitu ne? o slabé a pot?ebné. Více o vliv na?í církve ne?li o hlásání radostné zv¨§stí Je?í?e Krista pro v?echny.
A kon?í otázkou, zda kolektivn¨§ nepropadáme jakési iluzi o idylické k?es?anské Evrop¨§ minulosti a tak se necht¨§n¨§ nestáváme nev¨§domými spojenci r?zných mocenských ?i nacionalistických skupin. Tyto ve svém úsilí sm¨§?ují k antidemokratickým cíl?m a obranu k?es?anství pou?ívají pouze jako záminku pro to, aby iluze vzne?enosti a nejlep?ího úmyslu sjednotila co nejv¨§t?í mno?ství jejich p?ívr?enc?.
Na záv¨§r ú?astník?m talinské konference, a tedy reprezentant?m nás k?es?an? 21. století, Bartolom¨§j vysv¨§tluje, ?e jestli?e chceme být i za sou?asné situace v Evrop¨§ skute?n¨§ ekumenickými, znamená to v první ?ad¨§ odmítnutí popsaného antiekumenismu, je? v sou?asné dob¨§ získává bohu?el velký vliv nejen v ?adách prostých k?es?an?, ale i u n¨§kterých církevních p?edstavitel?.
Dle ca?ihradského patriarchy ale odmítnout antiekumenické aliance nesta?í a my?lenku ekumenismu je t?eba v sou?asné situaci je?t¨§ dále prohloubit. Prohloubit vlastní d?v¨§rou v Je?í?e Krista jako Pána a ?ivou radostí z toho, ?e jsme objevili, kdo je Spasitel sv¨§ta a ná? Zachránce. S touto o?ivenou d?v¨§rou a radostí je pak t?eba vstoupit do dialogu r?zných hlas? a názor? dne?ní Evropy. Bude to dialog, ve kterém ji? nebudou mluvit jenom k?es?ané mezi sebou, ale p?ijmou pravdu, ?e sami zastupují práv¨§ jeden z mnoha hlas? a budou p?ipraveni se zájmem a duchovní zv¨§davostí naslouchat i t¨§m ostatním. Tedy t¨§m, kte?í pro svoji duchovní orientaci hledají jiný zdroj ne? jakým je pro nás Evangelium.
P?i napl¨¾ování tohoto odvá?ného p?ístupu otev?eného naslouchajícího srdce jist¨§ existuje nebezpe?í konformismu a v?eobjímajícího relativismu. Hrozí, ?e osobní ko?eny víry a nad¨§je nebudou dostate?n¨§ hluboké, aby k?es?ané v otev?eném dialogu neztratili svoji vlastní identitu a pohled na Krista jako jediného Zachránce a nenechali se zlákat chimérou zdánlivé záchrany, která tkví pouze v pocitech a v pohlcení atmosférou.
Nicmén¨§ Bartolom¨§j zd?raz¨¾uje, ?e toto je jediná cesta, na které m??eme potkat sestry a bratry dne?ního sv¨§ta. Cesta, na kterou jsme posláni Je?í?ovým slovy: Jd¨§te do celého sv¨§ta a hlásejte evangelium¡
Je to cesta, na které to nejzásadn¨§j?í, o co je t?eba prosit, je dar duchovního rozli?ování. Dar, abychom v síle Ducha um¨§li odd¨§lit nepat?i?né p?izp?sobování se tomu, co ?ádá sv¨§t kolem nás, od znamení doby, která vedou k Pravd¨§, je? osvobozuje.
Je to jediná cesta, na které neztrácíme dynamiku v Apokalypse zmi¨¾ované první lásky. Jediná cesta, na které m??eme pochopit evangelium této ned¨§le o Pravd¨§, která se nenapl¨¾uje slovy, ale schopností objevit hloubku Bo?ího pozvání a následn¨§ se nasadit pro spole?nou práci na vinici Pán¨§. Pro práci, p?i které není podstatná deklarace, ale osobní rozhodnutí se pro Pravdu a pro Dobro.
Tomá? Holub je biskupem Diezéze plze¨¾ské.
