蜜桃交友

Pierbattista Pizzaballa, latinský patriarcha Jeruzaléma

Radost, kterou do ?ivota města Jeruzaléma vnesla p?ed ?edesáti lety poutˇ pape?e Pavla VI. a náboj novosti, který vyvolala, jsou stále sou?ástí sou?asného ?ivota k?es?an? ve Svaté zemi. Ostatně jako v?dy a jako u v?ech věcí týkajících se Jeruzaléma, hluboký význam těchto událostí, a zejména setkání Svatého otce s ekumenickým patriarchou Athenagorou, změnily tvá? církve a nazna?ily její cestu a? do dne?ních dn?.

?ímský biskup se vrátil do Jeruzaléma, odkud p?ed dvěma tisíci lety ode?el. Na pouti, která ho zavedla na hlavní svatá místa, se setkal s ranami, které dějiny zanechaly jasně viditelné v geografii míst a lidí té doby i dne?ka. Ale také se mu dostalo silného a mocného objetí v?ech obyvatel, kte?í ho p?ivítali s neuvě?itelnou radostí a nad?ením a kte?í svým pastý??m nezpochybnitelným zp?sobem ukázali v?li nez?stat zajatci tě?kých dějin této země, ale jít za ně. Na dobových filmových záznamech je zachycen Pavel VI, který byl p?i vstupu do Svatého města témě? rozdrcen nad?eným a euforickým davem. Někdy toti? sta?í malá gesta, na která mnozí, mo?ná ani? by o tom věděli, ?ekali a po kterých tou?ili, aby uvolnila touhu po setkání a míru, která doutná v srdci ka?dého ?lověka, zvlá?tě zde ve Svaté zemi, poznamenané vě?ným napětím, konflikty a rozdělením. K?es?anský Jeruzalém stál nehybně, témě? pozastavený mezi starobylými zákony, p?edpisy, které jako by spí?e paralyzovaly, ne? regulovaly bě?ný ?ivot. Náv?těva pape?e Montiniho měla zásluhu na prolomení této zdi, která se tehdy zdála velmi pevná, r?zných status quo, ?asto pou?ívaných spí?e neprávem ne? právem, aby se zabránilo vzájemnému vyrovnání. Tato prostá náv?těva sta?ila k tomu, aby z na?ich vztah? smetla staletý prach.

Setkání s konstantinopolským ekumenickým patriarchou bylo bezpochyby událostí, která tuto pou? poznamenala. Petr?v návrat po dvou tisících letech do Jeruzaléma, rodi?tě jediné a nerozdělené církve, nemohl nepohlédnout na onu ránu, nejhlub?í ze v?ech, která poznamenala cestu církve na celé tisíciletí. A ve skute?nosti byl Petr?v návrat do Jeruzaléma pro v?echny k?es?any také za?átkem nové cesty sbli?ování, reinterpretace a vykoupení jejich dějin, touhy a tesku po ztracené jednotě. V?dy? návrat do Jeruzaléma a odchod z něj s sebou v?dy a nutně p?iná?í hlubokou změnu. Jeruzalém je pro k?es?ana místem, které konkretizovalo vykoupení, které změnilo význam odpu?tění, spravedlnosti a pravdy. Nelze p?ijít do Jeruzaléma, ani? bychom se vyrovnali s těmito skute?nostmi, které zde, opakuji, nabývají jedine?né konkrétnosti.

Od té doby se v ekumenickém dialogu mnohé změnilo. Postoje úcty a p?átelství mezi církvemi dnes pova?ujeme za samoz?ejmost. Za to vdě?íme jim, pape?i a ekumenickému patriarchovi, a jejich odvaze, jejich vizi. Franti?ek svou modlitební poutí do Svaté země v roce 2014 a obnoveným setkáním s ekumenickým patriarchou Bartolomějem konkrétně ukázal, jak daleko se církev za těch padesát let a po nich dostala. V roce 1964 se setkání konalo na Olivové ho?e, významném místě, ale také na periferii Jeruzaléma. V roce 2014 se naopak konalo v srdci k?es?anského Jeruzaléma, u Bo?ího hrobu, který je nejen místem p?ipomínajícím Kristovu smrt a zmrtvýchvstání, ale také místem, které je právem ?i neprávem pova?ováno za symbol na?eho rozdělení.

My, kte?í ?ijeme v Jeruzalémě, samoz?ejmě dob?e víme, jak dlouhá je je?tě cesta a jak obtí?né je někdy ?ít spole?ně, ale u? jen to, ?e se tato velmi významná událost m??e konat na na?em nejdra??ím místě, je neklamným znamením cesty, kterou jsme dosud urazili. P?ed ?edesáti lety toto objetí zbo?ilo ze? rozdělení mezi oběma církvemi a zahájilo novou éru ?ivota církve. Objetí, které se konalo o padesát let později, obnovilo radost a jednotu v Duchu, kterou nikdo z nás nyní nem??e p?edvídat, ale která ji? dnes p?iná?í hojné ovoce pro ?ivot církve. Vidíme to na obnově baziliky, která probíhá spole?ně, co? je dnes samoz?ejmé, ale je?tě p?ed několika lety by to nebylo myslitelné.

Setkání, prohlá?ení, spole?né iniciativy mezi církvemi jsou dnes pova?ovány za bě?né zále?itosti. Spole?né pastora?ní iniciativy ve ?kolách, ve farnostech jsou výrazem touhy po bratrství, které není jen touhou několika málo lidí, ale celého místního k?es?anského spole?enství v jeho r?zných vyznáních. Dal?ím p?íkladem je Pastora?ní vademecum katolické církve, které dává konkrétní pokyny, jak slavit svátosti pro smí?ené rodiny (co? jsou témě? v?echny), a p?itom respektovat citlivost v?ech.

I dnes, mo?ná je?tě více ne? v?era, pot?ebujeme odvá?né mu?e a ?eny, kte?í jsou schopni prozíravosti, doká?ou vidět dál ne? za sou?asnou bolest, osvobodit na?e srdce utla?ovaná p?íli? mnoha obavami a kte?í jako Pavel VI. a Athenagoras svými slovy a gesty umí ukázat dne?ním k?es?an?m ve Svaté zemi obtí?nou a fascinující cestu k míru.