蜜桃交友

ANDREA TORNIELLI - Pope

"Nemo venit nisi tractus", nikdo se nep艡iblí啪í k Je啪í拧i, není-li p艡itahován, napsal svatý Augustin, kdy啪 parafrázoval Nazaretská slova: "Nikdo nep艡ichází ke mn臎, pokud ho m暖j Otec nep艡itáhne". Na po膷átku p艡ita啪livosti k Je啪í拧i - oné p艡ita啪livosti, o ní啪 mluvil Benedikt XVI. a p艡ipomn臎l tak zp暖sob, jakým se 拧í艡í víra - je v啪dy p暖sobení milosti. B暖h nás v啪dy p艡edchází, volá nás, p艡itahuje nás, dává nám ud臎lat krok k n臎mu, nebo v nás alespo艌 za啪ehne touhu tento krok ud臎lat, i kdy啪 se nám zdá, 啪e nám stále chybí síla a cítíme se ochromeni.

Srdce pastý艡e nem暖啪e z暖stat lhostejné k lidem, kte艡í k n臎mu pokorn臎 p艡istupují s prosbou o po啪ehnání, a钮 u啪 je jejich stav, historie 膷i 啪ivotní cesta jakákoli. Srdce pastý艡e neuhasí doutnající knot t臎ch, kte艡í cítí svou vlastní neúplnost a v臎dí, 啪e pot艡ebují milosrdenství a pomoc sh暖ry. Srdce pastý艡e zahlédne v této 啪ádosti o po啪ehnání 拧kvíru ve zdi, malou skulinku, skrze kterou ji啪 m暖啪e p暖sobit milost. A tak jeho první starostí není tuto malou skulinku zacpávat, ale p艡ijímat a prosit o po啪ehnání a milost, aby lidé stojící p艡ed ním mohli za膷ít chápat Bo啪í plán pro sv暖j 啪ivot.

Toto základní v臎domí prosvítá z "Fiducia supplicans", deklarace Dikasteria pro nauku víry o významu po啪ehnání, která otevírá mo啪nost 啪ehnat neregulérním pár暖m, dokonce i pár暖m stejného pohlaví, p艡i膷em啪 zcela jasn臎 艡íká, 啪e po啪ehnání v tomto p艡ípad臎 neznamená potvrzení jejich 啪ivotní volby, a také opakuje, 啪e je t艡eba se vyhnout jakékoli ritualizaci nebo jiným prvk暖m, které by mohly by钮 jen vzdálen臎 napodobovat svatbu. Jedná se o dokument, který prohlubuje nauku o po啪ehnání a rozli拧uje mezi po啪ehnáním rituálním a liturgickým a po啪ehnáním spontánním, které je charakterizováno spí拧e jako projev zbo啪nosti spojený s lidovou zbo啪ností. Je to text, který po deseti letech konkretizuje slova, která pape啪 Franti拧ek napsal v "Evangelii gaudium": "Církev není celnice, je to otcovský d暖m, kde je místo pro ka啪dého 膷lov臎ka s jeho vlastním náro膷ným 啪ivotem".

Deklarace má evangelijní p暖vod. Tém臎艡 na ka啪dé stránce evangelia Je啪í拧 bo艡í nábo啪enské tradice a p艡edpisy, úctyhodnost, spole膷enské konvence. A d臎lá gesta, která pohor拧ují spo艡ádané, samozvané "膷isté", ty, kte艡í si vytvá艡ejí 拧tít z norem a pravidel, aby druhé odstrkovali, odmítali, zavírali p艡ed nimi dve艡e. Tém臎艡 na ka啪dé stránce evangelia vidíme, jak se znalci Zákona sna啪í Mistra p艡ivést do úzkých tenden膷ními otázkami, aby pak tvá艡í v tvá艡 jeho svobod臎 p艡ekypující milosrdenstvím rozho艡膷en臎 reptali: "On p艡ijímá h艡í拧níky a jí s nimi!".

Je啪í拧 byl p艡ipraven b臎啪et do domu setníka z Kafarnaum, aby uzdravil jeho milovaného slu啪ebníka, ani啪 by se obával, 啪e se zne膷istí vstupem do p艡íbytku pohana. Dovolil h艡í拧nici, aby mu umyla nohy p艡ed odsuzujícími a opovr啪livými pohledy host暖, kte艡í nedokázali pochopit, pro膷 ji neodmítl. Zpozoroval a zavolal celníka Zachea, který kv暖li n臎mu vylezl na  strom, a ne膷ekal, 啪e se obrátí a zm臎ní sv暖j 啪ivot d艡íve, ne啪 se mu dostane toho milosrdného pohledu. Neodsoudil cizolo啪nici, která podle zákona podléhala ukamenování, ale odzbrojil ruce jejích kat暖 tím, 啪e jim p艡ipomn臎l, 啪e i oni - stejn臎 jako v拧ichni ostatní - jsou h艡í拧níci. 艠ekl, 啪e p艡i拧el pro nemocné, a ne pro zdravé, p艡irovnal se k výjime膷né postav臎 pastý艡e, který je ochoten nechat 99 ovcí bez dozoru, aby 拧el najít tu, která zabloudila. Dotkl se malomocného a uzdravil ho z jeho nemoci a stigmatu "nedotknutelného" vyd臎d臎nce. Tito "zavr啪ení" se setkali s jeho pohledem a cítili se milováni, p艡íjemci objetí milosrdenství, které jim bylo dáno bez jakýchkoli podmínek. Kdy啪 zjistili, 啪e jsou milováni a 啪e jim bylo odpu拧t臎no, uv臎domili si, 膷ím jsou: ubohými h艡í拧níky jako v拧ichni ostatní, kte艡í pot艡ebují obrácení, prosebníky o v拧echno.

Pape啪 Franti拧ek 艡ekl v únoru 2015 novým kardinál暖m: "Pro Je啪í拧e je nejd暖le啪it臎j拧í oslovit a zachránit vzdálené, uzdravit rány nemocných, znovu za膷lenit v拧echny do Bo啪í rodiny. A to n臎které pohor拧uje! Ale Je啪í拧 se takového pohor拧ení nebojí! Nemyslí na uzav艡ené lidi, které pohor拧uje i uzdravení, které pohor拧uje ka啪dé otev艡ení, ka啪dý krok, který nezapadá do jejich my拧lenkových a duchovních schémat, ka啪dé pohlazení nebo n臎ha, která neodpovídá jejich my拧lenkovým zvyklostem a jejich rituální 膷istot臎".

Prohlá拧ení zd暖raz艌uje, 啪e "trvalá katolická doktrína o man啪elství" se nem臎ní: pouze v kontextu man啪elství mezi mu啪em a 啪enou "nacházejí sexuální vztahy sv暖j p艡irozený, p艡im臎艡ený a pln臎 lidský význam". Je proto t艡eba se vyvarovat toho, aby se za man啪elství pova啪ovalo "to, co jím není". Z pastora膷ního a misijního hlediska v拧ak nyní není 膷as zavírat dve艡e "neregulérnímu" páru, který p艡ichází po啪ádat o prosté po啪ehnání, t艡eba p艡i náv拧t臎v臎 svatyn臎 nebo b臎hem pouti. 沤idovský u膷enec Claude Montefiore identifikoval odli拧nost k艡es钮anství práv臎 v tomto: "Zatímco ostatní nábo啪enství popisují 膷lov臎ka, který hledá Boha, k艡es钮anství hlásá Boha, který hledá 膷lov臎ka..... Je啪í拧 u膷il, 啪e B暖h ne膷eká na pokání h艡í拧níka, ale jde ho hledat, aby ho povolal k sob臎". Otev艡ené dve艡e modlitby a malého po啪ehnání mohou být za膷átkem, p艡íle啪itostí, pomocí.