蜜桃交友

VATICAN NEWS

P艡i 啪ádosti dvou osob o po啪ehnání, i kdy啪 je jejich stav jako páru "neregulérní", bude mo啪né, aby vysv臎cený duchovní souhlasil. Nicmén臎 bez toho, aby toto gesto pastora膷ní blízkosti obsahovalo prvky by钮 jen vzdálen臎 podobné ob艡adu uzav艡ení man啪elství. Tak to stojí v  o pastora膷ním významu po啪ehnání, které vydalo Dikasterium pro nauku víry a schválil pape啪. jde o dokument, který se zabývá tématem po啪ehnání a rozli拧uje mezi rituálním 膷i liturgickým po啪ehnáním a po啪ehnáním spontánním, které se více podobá gest暖m lidové zbo啪nosti: práv臎 v této druhé kategorii se nyní uva啪uje o mo啪nosti vyjít vst艡íc také t臎m, kte艡í ne啪ijí podle norem k艡es钮anské morální nauky, ale pokorn臎 prosí o po啪ehnání. Od srpna p艡ed 23 lety nevydalo toto dikysterium, d艡íve nazývané Kongregace pro nauku víy, tzv. deklaraci (poslední byla v roce 2000 "Dominus Jesus"), dokument tak vysoké doktrinální hodnoty.

"Fiducia supplicans" za膷íná úvodem prefekta kardinála Victora Fernandeze, který vysv臎tluje, 啪e deklarace prohlubuje "pastora膷ní význam po啪ehnání" a umo啪艌uje "roz拧í艡it a obohatit jeho klasické chápání" prost艡ednictvím teologické reflexe "zalo啪ené na pastora膷ní vizi pape啪e Franti拧ka". Tato reflexe "znamená skute膷ný vývoj s ohledem na to, co bylo o 啪ehnání 艡e膷eno doposud", a zahrnuje mo啪nost "啪ehnat pár暖m v neregulérních situacích a pár暖m stejného pohlaví, ani啪 by byl oficiáln臎 validován jejich status nebo jakkoli modifikováno trvalé u膷ení církve o man啪elství".

Po prvních odstavcích (1-3), kde je p艡ipomenuto a nyní roz拧í艡eno p艡edchozí prohlá拧ení z roku 2021, deklarace p艡edstavuje 啪ehnání ve svátosti man啪elství (odstavce 4-6), p艡i膷em啪 prohla拧uje "za nep艡ípustné ob艡ady a modlitby, které by mohly vyvolat zám臎nu mezi tím, co je konstitutivní pro man啪elství", a tím, "co mu odporuje", aby se zabránilo jakémukoli uznání "za man啪elství n臎膷eho, co jím není". Opakuje, 啪e podle " trvalé katolické doktríny" jsou za legitimní pova啪ovány pouze sexuální vztahy v man啪elství mezi mu啪em a 啪enou.

Druhá rozsáhlá kapitola dokumentu (body 7-30) analyzuje význam r暖zných po啪ehnání, jejich啪 cílem jsou osoby, p艡edm臎ty zbo啪nosti, místa 啪ivota. P艡ipomíná, 啪e "z p艡ísn臎 liturgického hlediska" 啪ehnání vy啪aduje, aby to, co je 啪ehnáno, "odpovídalo Bo啪í v暖li vyjád艡ené v u膷ení církve". Kdy啪 se konkrétním liturgickým ob艡adem "vzývá po啪ehnání ur膷itých lidských vztah暖", je nutné, aby "to, co je 啪ehnáno, mohlo odpovídat Bo啪ím zám臎r暖m vepsaným do stvo艡ení" (11). Církev tedy nemá pravomoc ud臎lovat liturgické po啪ehnání neregulérním pár暖m nebo pár暖m stejného pohlaví. Je v拧ak t艡eba se vyvarovat rizika, 啪e by se význam po啪ehnání redukoval pouze na tento bod a 啪e by se pro prosté po啪ehnání po啪adovaly "stejné morální podmínky, jaké se po啪adují pro p艡ijetí svátostí" (12).

Po rozboru po啪ehnání v Písmu nabízí prohlá拧ení teologicko-pastora膷ní chápání. Kdo prosí o po啪ehnání, "ukazuje, 啪e pot艡ebuje spásnou Bo啪í p艡ítomnost ve svém p艡íb臎hu", proto啪e vyjad艡uje "啪ádost o Bo啪í pomoc, prosbu o lep拧í 啪ivot" (21). Tato prosba by m臎la být p艡ijata a ocen臎na "mimo liturgický rámec", kde se 膷lov臎k ocitá "ve sfé艡e v臎t拧í spontánnosti a svobody" (23). Díváme-li se na n臎 z perspektivy lidové zbo啪nosti, "po啪ehnání je t艡eba hodnotit jako úkony zbo啪nosti". K jejich ud臎lení tedy není t艡eba vy啪adovat "p艡edchozí morální dokonalost" jako p艡edpoklad.

Prohlubujíc toto rozli拧ení, na základ臎 odpov臎di pape啪e Franti拧ka na dubia kardinál暖 zve艡ejn臎ná v 艡íjnu tohoto roku, která vyzývala ke zvá啪ení mo啪nosti "forem po啪ehnání, o n臎啪 啪ádá jedna nebo více osob a které nep艡edávají chybné pojetí man啪elství" (26), dokument uvádí, 啪e tento typ po啪ehnání "je nabízen v拧em, ani啪 by se o cokoli 啪ádalo, a dává lidem pocítit, 啪e z暖stávají po啪ehnaní navzdory svým chybám a 啪e "nebeský Otec nadále chce jejich dobro a doufá, 啪e se nakonec otev艡ou dobru" (27).

Existují "r暖zné p艡íle啪itosti, kdy lidé spontánn臎 p艡icházejí prosit o po啪ehnání, a钮 u啪 na poutích, ve svatyních, nebo dokonce na ulici, kdy啪 potkají kn臎ze", a takové po啪ehnání "je adresováno v拧em, nikdo nem暖啪e být vylou膷en" (28). Proto i nadále platí zákaz aktivovat "postupy nebo rituály" pro tyto p艡ípady, vysv臎cený duchovní se m暖啪e p艡ipojit k modlitbám t臎ch osob, které "a膷koli jsou ve svazku, který se v 啪ádném p艡ípad臎 nedá p艡irovnat k man啪elství, cht臎jí se sv臎艡it Hospodinu a jeho milosrdenství, dovolávat se jeho pomoci, nechat se vést k lep拧ímu pochopení jeho plánu lásky a pravdy" (30).

T艡etí kapitola Deklarace (body 31-41) proto otevírá mo啪nost t臎chto po啪ehnání, která p艡edstavují vst艡ícné gesto v暖膷i t臎m, kdo "poznávají, 啪e jsou v nouzi a pot艡ebují jeho pomoc, nepo啪adují legitimitu pro své vlastní postavení, ale prosí, aby v拧e, co je v jejich 啪ivot臎 a vztazích pravdivé, dobré a lidsky platné, bylo v膷len臎no, uzdraveno a povzneseno p艡ítomností Ducha svatého" (31). Takové po啪ehnání nemá být standardizované, ale má být sv臎艡eno "praktickému rozli拧ování v konkrétní situaci" (37). A膷koli se 啪ehná pár, ale ne svazek, prohlá拧ení zahrnuje mezi to, co je 啪ehnáno, legitimní vztahy mezi ob臎ma osobami: v "krátké modlitb臎, která m暖啪e p艡edcházet tomuto spontánnímu po啪ehnání, m暖啪e vysv臎cený slu啪ebník prosit o pokoj, zdraví, ducha trp臎livosti, dialog a vzájemnou pomoc, jako啪 i o Bo啪í sv臎tlo a sílu, aby bylo mo啪né pln臎 plnit jeho v暖li" (38). Dále se up艡es艌uje, 啪e aby se p艡ede拧lo "jakékoli form臎 zmatku a pohor拧ení", kdy啪 neregulérní nebo stejnopohlavní pár 啪ádá o po啪ehnání, "nikdy se nebude provád臎t sou膷asn臎 s civilními ob艡ady s艌atku ani v souvislosti s nimi. A to ani s od臎vem, gesty nebo slovy vlastními svatb臎" (39). Tento typ po啪ehnání "m暖啪e najít své místo v jiných kontextech, jako je náv拧t臎va kostela, setkání s kn臎zem, modlitba p艡ednesená ve skupin臎 nebo b臎hem pouti" (40).

Kone膷n臎 膷tvrtá kapitola (odst. 42-45) p艡ipomíná, 啪e "i kdy啪 je vztah s Bohem zakalený h艡íchem, 膷lov臎k m暖啪e v啪dy prosit o po啪ehnání, vztáhnout k n臎mu ruku" a tou啪it po n臎m "m暖啪e být v n臎kterých situacích mo啪né dobro" (43).