蜜桃交友

Edoardo Giribaldi - Vatikán

Dějiny církve je t?eba milovat a studovat jako matku, ?tak jak jsou“. Tyto dějiny, ?asto provázené ?problematickými jmény“, je t?eba vyprávět bez zapomínání, vynechávání a zjednodu?ování, abychom nepodlehli vliv?m ?ideologií r?zných barev“ schopných zni?it ?v?e, co je jiné“. Pape? Franti?ek dnes, 21. listopadu, zve?ejnil list o obnově studia církevních dějin, které má kně?ím pomoci ?lépe interpretovat sociální realitu“, zejména s ohledem na formaci nových kně?í a pastora?ních pracovník?. Pape? doufá, ?e díky tomuto studiu - proto?e jde o studium, a ne o ?tlachání“ nebo ?souhrny na internetu“ - m??eme dospět k ?odvá?ným a dynamickým rozhodnutím“, která ??ivena výzkumem, poznáním a sdílením“ odpoví na ?ochromující refrény kulturního konzumerismu“.

Pe?ovat o pouto s p?edchozími generacemi

Pape? Franti?ek ocenil pozornost, kterou kně?í věnují studiu církevních dějin, a na úvod vyzval k tomu, aby se v mladých studentech teologie pěstovala ?skute?ná historická citlivost“. To znamená ?jasné seznámení se s historickým rozměrem vlastním ?lověku“.

Nikdo nem??e skute?ně vědět, kým je a ?ím hodlá být zítra, ani? by pěstoval pouto, které ho spojuje s generacemi, je? ho p?edcházely.

Etická odpovědnost, sdílení a solidarita

Studium v pape?ově pojetí udr?uje p?i ?ivotě ?plamen kolektivního svědomí“ a odpoutává se od individuálních vzpomínek spojených ?s vlastními zájmy nebo emocemi, bez opravdového spojení s lidským a církevním spole?enstvím, v něm? ?ijeme“.

?lověku se tak da?í sp?ádat vztah ke skute?nosti, který vyzývá k etické odpovědnosti, sdílení, solidaritě.

Církev jako matka, kterou je t?eba milovat takovou, jaká je

Franti?ek citoval francouzského teologa, který prohlásil, ?e studium dějin ?nás chrání p?ed ekleziologickým monofyzitismem“, tedy p?ed ?p?íli? andělským viděním církve“, které ignoruje ?její skvrny a vrásky“.

A církev, stejně jako matku, je t?eba milovat takovou, jaká je, jinak ji nemilujeme v?bec, nebo milujeme jen p?ízrak na?ich p?edstav.

Církev se u?í ze svých chyb a rozpoznává sama sebe ?i ve svých temných chvílích“ tím, ?e lé?í své vlastní rány a rány světa, v něm? ?ije.

Ideologie, které ni?í jinakost

Ji? postsynodální apo?tolská exhortace Christus vivit obsahovala výzvu k ostra?itosti v??i těm, kdo navrhují ?ignorovat“ minulost a ?nevá?it si zku?eností star?ích“.

Takový ?lověk pot?ebuje, abyste byli prázdní, vyko?enění, ned?vě?iví ke v?emu, abyste mohli d?vě?ovat jen jeho slib?m a pod?izovat se jeho plán?m. Takto fungují ideologie r?zných barev, ni?í (nebo dekonstruují) v?e, co je odli?né, a tak mohou bez odporu dominovat.

Nebezpe?í pamětí ad hoc

Klí?em ke ?tení sou?asnosti je ?diachronie“, která odmítá zplo?tění na ?synchronii“. Taková perspektiva, poznamenává pape?, je naléhavě pot?ebná, aby se zabránilo ?vymazávání minulosti a dějin nebo tenden?ním historickým vyprávěním“. Problém se stává je?tě záva?něj?ím, ?pokud myslíme na pe?livě a skrytě prefabrikované dějiny, které slou?í ke konstrukci pamětí ad hoc, identitárních a vylu?ujících pamětí“.

Soudy svě?ené výhradně sociálním sítím

Studie reality, a? u? minulé nebo sou?asné, v?ak nesmí podléhat ?naivním a nebezpe?ným zjednodu?ením“. Pokud je posuzování ?hr?zných okam?ik?“ a ?velmi temných postav“ delegováno prost?ednictvím ?médií, sociálních sítí nebo jen z politického zájmu, jsme v?dy vystaveni iracionálnímu návalu hněvu nebo emocí“.

Nakonec, jak se ?íká, ?něco vytr?eného z kontextu slou?í jen jako záminka“.

Dějiny církve mezi pravdou a ?problematickými“ jmény

Franti?ek zmiňuje Je?í??v rodokmen, vyprávěný v Matou?ově evangeliu, ?sestávající z pravdivého p?íběhu, v něm? jsou některá jména p?inejmen?ím problematická“. Stejně tak církev nep?ehlí?í skute?nost, ?e mezi jejími ?leny, kleriky i laiky, ?byli i tací, kte?í nebyli věrní bo?ímu Duchu“.

A? u? dějiny hodnotí tyto chyby jakkoli, musíme si jich být vědomi a energicky proti nim bojovat, aby nebylo po?kozeno ?í?ení evangelia.

Uchovávat pamě?, abychom ?li kup?edu

Pape? vyzývá, aby se ?nezvalo k zapomínání“. Události jako ?oa, atomové bombardování Hiro?imy a Nagasaki a mnoho dal?ích pohrom ?vyvolávají stud za to, ?e jsme lidmi“. Vzpomínky je t?eba p?ipomínat bez anestezie, ani? bychom podlehli poku?ení zavrhnout je slovy ?u? je to dávno“ a ?musíme se dívat dop?edu“.

Ne, pro lásku Bo?í! Bez vzpomínek se ?lověk nikdy nepohne kup?edu, bez neporu?ené a světlé paměti se nevyvíjí.

Vá?eň a zapojení do studia

Studium církevních dějin, poznamenává dále pape?, se nesmí omezit na ?pouhý chronologický p?ístup“ nebo na ?celkový redukcionismus“ neschopný dialogu ?s ?ivou skute?ností“. Franti?ek také zd?razňuje, ?e je d?le?ité vychovávat studenty ke správnému zkoumání pramen?, aby se u?ení proměnilo ve ?vá?eň a anga?ovanost“. Je t?eba vydávat svědectví o těch, kte?í v pr?běhu dějin ?nemohli být vysly?eni“. Mezi nimi pape? vyzývá k vyzdvi?ení zku?eností mu?ednictví.

Právě tam, kde církev v o?ích světa nezvítězila, dosáhla své největ?í krásy.

Velký úkol

?Mluvíme o studiu,“ uzavírá Franti?ek, “nikoli o tlachání, povrchní ?etbě, kopírování a vkládání internetových shrnutí.“ Je t?eba ?klást si otázky“ zamě?ené na hledání ?smyslu ?ivota“, ani? bychom upadli do ?banality“.

Zde je vá? velký úkol: reagovat na ochromující refrény kulturního konzumerismu dynamickými a rozhodnými volbami, výzkumem, znalostmi a sdílením.