蜜桃交友

Alessandro Di Bussolo - Vatikán

?On si nás zamiloval“, ?íká svatý Pavel na adresu Krista (?ím 8,37), abychom poznali, ?e od této lásky nás ?nikdy nic nem??e odlou?it“ (?ím 8,39). Takto za?íná ?tvrtá encyklika pape?e Franti?ka, nazvaná z incipitu ?Dilexit nos“ a věnovaná lidské a bo?ské lásce Srdce Je?í?e Krista: ?Jeho otev?ené Srdce jde p?ed námi a o?ekává nás bez podmínek, ani? by vy?adovalo nějaký p?edchozí p?edpoklad, aby nás mohlo milovat a nabídnout nám své p?átelství: On nás miloval první (srov. 1 J 4,10). Díky Je?í?i ?jsme poznali a uvě?ili lásce, kterou má B?h v nás“ (1 J 4,16)“ (1). 

Kristova láska p?edstavovaná v jeho svatém Srdci

Ve spole?nosti - pí?e pape? -, v ní? se mno?í ?r?zné formy religiozity bez odkazu na osobní vztah s Bohem lásky“ (87), zatímco k?es?anství ?asto zapomíná na ?ně?nost víry, radost z oddanosti slu?bě, vroucnost poslání od ?lověka k ?lověku“ (88), pape? Franti?ek navrhuje nové prohloubení zamě?ené na Kristovu lásku p?edstavovanou v jeho svatém Srdci a vyzývá nás, abychom obnovili svou autentickou zbo?nost a pamatovali, ?e v Kristově Srdci ?m??eme najít celé evangelium“ (89): V jeho Srdci ?kone?ně poznáváme sami sebe a u?íme se milovat“ (30).

Zdá se, ?e svět ztratil své srdce

Franti?ek vysvětluje, ?e setkáním s Kristovou láskou ?se stáváme schopnými splétat bratrské svazky, uznávat d?stojnost ka?dé lidské bytosti a spole?ně pe?ovat o ná? spole?ný domov“, jak nás k tomu vyzývá ve svých sociálních encyklikách Laudato si ' a Fratelli tutti (217). A p?ed Srdcem Kristovým prosí Hospodina, ?aby se znovu slitoval nad touto zraněnou zemí“ a vylil na ni ?poklady svého světla a lásky“, aby svět, ?p?e?ívající uprost?ed válek, sociálně-ekonomické nerovnováhy, konzumerismu a pou?ívání technologií proti ?lověku, mohl znovu získat to nejd?le?itěj?í a nejpot?ebněj?í: srdce“ (31). P?i oznámení p?ípravy dokumentu na konci generální audience 5. ?ervna dal pape? najevo, ?e pom??e rozjímat o aspektech ?Pánovy lásky, které mohou osvětlit cestu církevní obnovy; ale také mohou ?íci něco smysluplného světu, který jako by ztratil své srdce“. A to v době, kdy probíhají oslavy 350. výro?í prvního zjevení Nejsvětěj?ího Srdce Je?í?ova svaté Markétě Marii Alacoque v roce 1673, které skon?í 27. ?ervna 2025.

D?le?itost návratu k srdci

Encyklika o úctě k Nejsvětěj?ímu Srdci Je?í?ovu, otev?ená krátkým úvodem a rozdělená do pěti kapitol, shroma??uje, jak bylo oznámeno v ?ervnu, ?cenné úvahy p?edchozích magisteriálních text? a dlouhé historie sahající a? k Písmu svatému, aby dnes celé církvi znovu nabídla tuto zbo?nost plnou duchovní krásy“. 

První kapitola ?D?le?itost srdce“ vysvětluje, pro? je nutné ?vrátit se k srdci“ ve světě, v něm? jsme v poku?ení ?stát se nenasytnými konzumenty a otroky soukolí trhu“ (2). ?iní tak na základě analýzy toho, co rozumíme pod pojmem ?srdce“: Bible o něm hovo?í jako o jádru, ?které se skrývá za v?ím zdáním“ (4), o místě, kde ?nezále?í na tom, co se ukazuje navenek nebo co je skryto, tam jsme sami sebou“ (6). K srdci vedou otázky, na nich? zále?í: jaký smysl si p?eji pro sv?j ?ivot, rozhodnutí nebo ?iny, kdo jsem p?ed Bohem (8). Pape? poukazuje na to, ?e sou?asné znehodnocování srdce vychází z ??eckého a p?edk?es?anského racionalismu, postk?es?anského idealismu a materialismu“, tak?e ve velkém filozofickém my?lení byly up?ednostňovány pojmy jako ?rozum, v?le nebo svoboda“. A nena?lo se místo pro srdce, ?dokonce ani my?lenka osobního st?edu“, který m??e v?e sjednotit, toti? láska, nebyla ?iroce rozvinuta (10). Místo toho je podle pape?e t?eba uznat, ?e ?já jsem mé srdce, proto?e to je to, co mě odli?uje, konfiguruje mě v mé duchovní identitě a uvádí mě do spole?enství s ostatními lidmi“ (14).

厂惫ě迟 se m??e měnit po?ínaje srdcem

Právě srdce ?spojuje fragmenty“ a umo?ňuje ?jakékoli autentické pouto, proto?e vztah, který není budován srdcem, není schopen p?ekonat rozt?í?těnost individualismu“ (17). Spiritualita světc?, jako byl Ignác z Loyoly (p?ijmout p?átelství s Pánem je zále?itostí srdce) a svatý John Henry Newman (Pán nás zachraňuje tím, ?e promlouvá k na?emu srdci ze svého svatého Srdce), nás u?í, pí?e pape? Franti?ek, ?e ?p?ed Srdcem Je?í?ovým, ?ivým a p?ítomným, na?e mysl, osvícená Duchem, chápe Je?í?ova slova“ (27). A to má sociální d?sledky, proto?e svět se m??e změnit ?po?ínaje srdcem“ (28). 

?Skutky a slova lásky“

Druhá kapitola je věnována Kristovým skutk?m a slov?m lásky. Gesta, jimi? s námi jedná jako s p?áteli a ukazuje, ?e B?h ?je blízkost, soucit a něha“, vidíme v jeho setkání se Samaritánkou, s Nikodémem, s prostitutkou, s cizolo?nou ?enou a se slepcem na cestě (35). Jeho pohled, který ?zkoumá hlubiny tvé bytosti“ (39), ukazuje, ?e Je?í? ?věnuje ve?kerou svou pozornost lidem, jejich starostem, jejich utrpení“ (40). A to takovým zp?sobem, ??e obdivuje dobré věci, které v nás rozpoznává“ jako v p?ípadě setníka, i kdy? je ostatní ignorují (41). Jeho nejvýmluvněj?ím slovem lásky je ?p?ibití na k?í?“ poté, co oplakal svého p?ítele Lazara a trpěl v Getsemanské zahradě, vědom si vlastní násilné smrti ?z rukou těch, které tak miloval“ (46). 

Tajemství srdce, které tolik milovalo

Ve t?etí kapitole ?Toto je Srdce, které tolik milovalo“ pape? p?ipomíná, jak Církev uva?uje a v minulosti uva?ovala ?o svatém tajemství Srdce Páně“. ?iní tak s odkazem na encykliku Pia XII. Haurietis aquas, o úctě k Nejsvětěj?ímu Srdci Je?í?ovu (1956). Dává jasně najevo, ?e ?úcta k Srdci Kristovu není uctíváním orgánu odděleného od Je?í?ovy osoby“, proto?e uctíváme ?celého Je?í?e Krista, Bo?ího Syna, který se stal ?lověkem, p?edstavovaného jeho obrazem, v něm? je zvýrazněno jeho srdce“ (48). Obraz tělesného Srdce, zd?razňuje pape?, nám pomáhá ve zbo?nosti kontemplovat, ?e ?láska Srdce Je?í?e Krista nezahrnuje pouze bo?skou lásku, ale roz?i?uje se i na city lidské náklonnosti“ (61) Jeho Srdce, cituje dále Franti?ek Benedikta XVI., obsahuje ?trojí lásku“: citlivou lásku jeho tělesného srdce ?a jeho dvojí duchovní lásku, lidskou a bo?skou“ (66), v ní? nacházíme ?nekone?né v kone?ném“ (64). 

Nejsvětěj?í Srdce Je?í?ovo je syntézou evangelia

Vize několika světc?, kte?í byli zvlá?tě oddáni Srdci Kristovu - up?esňuje Franti?ek - ?jsou krásnými podněty, které mohou motivovat a p?inést mnoho dobrého“, ale ?nejsou ně?ím, ?emu by vě?ící byli povinni vě?it, jako by to bylo slovo Bo?í“. Pape? pak p?ipomíná Pia XII. a dodává, ?e nelze ?íci, ?e by tento kult ?vdě?il za sv?j vznik soukromým zjevením“. Naopak, ?úcta k Srdci Kristovu je pro ná? k?es?anský ?ivot nezbytná, nakolik znamená plnou otev?enost víry a adorace v??i tajemství bo?ské a lidské lásky Páně, a to natolik, ?e m??eme znovu potvrdit, ?e Nejsvětěj?í Srdce je syntézou evangelia“ (83). Pape? nás pak vyzývá, abychom obnovili úctu ke Kristovu Srdci také proto, abychom ?elili ?novým projev?m ?spirituality bez těla‘, které se ve spole?nosti mno?í“ (87). Je t?eba se vrátit k ?vtělené syntéze evangelia“ (90) tvá?í v tvá? ?spole?enstvím a pastý??m zamě?eným pouze na vněj?í aktivity, strukturálním reformám postrádajícím evangelium, obsedantním organizacím, světským projekt?m, sekularizovanému my?lení, na r?zné návrhy p?edkládané jako po?adavky, které někdy p?edstírají, ?e je nutné je vnutit v?em“ (88). 

Zku?enost lásky, ?která dává pít"

V posledních dvou kapitolách pape? Franti?ek vyzdvihuje dva aspekty, které by ?úcta k Nejsvětěj?ímu Srdci měla spojovat, aby nás nadále ?ivila a p?ibli?ovala evangeliu: osobní duchovní zku?enost a komunitní a misijní anga?ovanost“ (91). Ve ?tvrté ?ásti ?Láska, která dává pít“ znovu ?te Písmo svaté a spolu s prvními k?es?any rozpoznává Krista a jeho otev?ený bok v ?tom, kterého probodli“, jak B?h sám sebe ozna?uje v proroctví knihy Zachariá?. Otev?ený pramen pro lidi, který má uhasit jejich ?ízeň po Bo?í lásce, ?smýt h?ích a ne?istotu“ (95). O ?ráně v Je?í?ově boku jako prameni vody Ducha“ se zmiňovalo několik církevních otc?, p?edev?ím svatý Augustin, který ?otev?el cestu úctě k Nejsvětěj?ímu Srdci jako místu osobního setkání s Pánem“ (103). Postupně tento zraněný bok, jak p?ipomíná pape?, ?za?al nabývat podoby srdce“ (109), a uvádí několik světic, které ?vyprávěly o zku?enostech svého setkání s Kristem, charakterizovaného spo?íváním v Srdci Páně“ (110). Mezi ctiteli moderní doby encyklika hovo?í p?edev?ím o svatém Franti?ku Saleském, který sv?j program duchovního ?ivota zobrazuje ?srdcem probodnutým dvěma ?ípy, uzav?eným v trnové koruně“ (118)

Zjevení svaté Markétě Marii Alacoque

Pod vlivem této spirituality vypráví svatá Markéta Marie Alacoque o zjeveních Je?í?e v Paray-le-Monial v době od konce prosince 1673 do ?ervna 1675. Jádro poselství, které je nám p?edáváno, lze shrnout do slov, která svatá Markéta sly?ela: ?Pohle?te na to Srdce, které tak miluje lidi a které se ne?títí ni?eho, a? se vy?erpává a stravuje, aby jim vydalo svědectví o své Lásce “ (121). 

Terezie z Lisieux, Ignác z Loyoly a Faustyna Kowalská

O svaté Terezii z Lisieux dokument p?ipomíná, ?e Je?í?e nazývá ?tím, jeho? srdce bije v jednotě s mým“ (134), a její dopisy sest?e Marii, které pomáhají nesoust?edit úctu k Nejsvětěj?ímu Srdci ?na bolestínské hledisko“ těch, kdo chápali od?inění jako ?primát oběti“, ale na d?věru ?jako nejlep?í obě?, milou Srdci Kristovu“ (138). Jezuitský pape? také věnuje několik pasá?í encykliky místu Nejsvětěj?ího Srdce v dějinách Tovary?stva Je?í?ova a zd?razňuje, ?e svatý Ignác z Loyoly ve svých Duchovních cvi?eních navrhuje exercitant?m ?vstoupit do Srdce Kristova“ v dialogu srdce se srdcem. V prosinci 1871 zasvětil otec Beckx Tovary?stvo Nejsvětěj?ímu Srdci Je?í?ovu a otec Arrupe tak u?inil znovu v roce 1972 (146). P?ipomíná se, ?e zku?enosti svaté Faustyny Kowalské znovu nastolují tuto pobo?nost ?se silným d?razem na slavný ?ivot Zmrtvýchvstalého a na Bo?í milosrdenství“ a motivován jimi svatý Jan Pavel II. také ?úzce spojil své úvahy o milosrdenství s úctou k Srdci Kristovu“ (149). Kdy? hovo?í o ?útě?né zbo?nosti“, encyklika vysvětluje, ?e p?ed znameními umu?ení, která uchovává Srdce Zmrtvýchvstalého, je nevyhnutelné, ??e vě?ící tou?í odpovědět“ také ?na bolest, kterou Kristus p?ijal na sebe z tolikeré lásky“ (151). A ?ádá, ?aby se nikdo nevysmíval projev?m vě?ícího zápalu věrného Bo?ího lidu, který se ve své lidové zbo?nosti sna?í utě?ovat Krista“ (160). Abychom pak ?v touze utě?it ho sami vy?li potě?eni“ a ?i my mohli utě?ovat ty, kdo se ocitají v jakémkoli sou?ení“ (162).

Oddanost Kristovu Srdci nás posílá k brat?ím

Pátá a závěre?ná kapitola ?Láska pro lásku “ prohlubuje komunitní, sociální a misijní rozměr ka?dé autentické oddanosti Srdci Kristovu, která tím, ?e nás ?vede k Otci, posílá nás k brat?ím“ (163). Ve skute?nosti je láska k brat?ím ?největ?ím gestem, které mu m??eme nabídnout na oplátku za tuto lásku“ (167). P?i pohledu do dějin spirituality pape? p?ipomíná, ?e misioná?ské nasazení svatého Charlese de Foucauld z něj u?inilo ?univerzálního bratra“: ?nechal se formovat Kristovým Srdcem a chtěl p?ijmout do svého bratrského srdce celé trpící lidstvo“ (179). Franti?ek pak mluví o ?od?inění“, jak to vysvětlil svatý Jan Pavel II: ?tím, ?e se obětujeme spole?ně s Kristovým Srdcem, "nad troskami nahromaděných nenávistí a násilím m??e být vybudována civilizace lásky, po ní? se tolik tou?í, království Srdce Kristova“ (182). 

Posláním je p?ivést svět k lásce

Encyklika znovu p?ipomíná spolu se svatým Janem Pavlem II. ?e ?zasvěcení se Srdci Kristovu ?je t?eba p?idru?it k misijní ?innosti samotné církve, proto?e odpovídá na touhu Je?í?ova Srdce ?í?it ve světě prost?ednictvím úd? jeho Těla jeho naprostou oddanost Království“. V d?sledku toho se prost?ednictvím k?es?an? ?láska vlévá do lidských srdcí, aby se budovalo Tělo Kristovo, jím? je církev, a aby se také budovala spole?nost spravedlnosti, míru a bratrství“ (206). Abychom se vyhnuli velkému riziku, které zd?raznil svatý Pavel VI. a které spo?ívá v tom, ?e v misii ?se mnoho ?íká a mnoho dělá, ale ??astné setkání s Kristovou láskou se neda?í vyvolat“ (208), pot?ebujeme ?zamilované misioná?e, kte?í se stále nechávají dobývat Kristem“ (209). 

Franti?kova modlitba na závěr

Text uzavírá tato Franti?kova modlitba: ?Prosím Pána Je?í?e, aby z jeho svatého Srdce pro nás v?echny vytryskly ?eky ?ivé vody, které by uzdravily rány, je? si sami zp?sobujeme, posílily na?i schopnost milovat a slou?it, podnítily nás, abychom se nau?ili spole?ně krá?et ke spravedlivému, jednotnému a bratrskému světu, dokud nebudeme spole?ně ??astně slavit hostinu nebeského království. Tam bude vzk?í?ený Kristus, který v?echny na?e rozdíly sladí světlem, je? bez ustání proudí z jeho otev?eného Srdce. Ké? je v?dy po?ehnaný!“ (220).