蜜桃交友

Pape啪 Franti拧ek

Modlitb臎 jsem se nau膷il od své babi膷ky. Moje babi膷ka m臎 nau膷ila modlit se a také mi v拧típila úctu ke svatému Josefovi. Pak mi duchovní otcové, které jsem m臎l v seminá艡i i v Tovary拧stvu, pomáhali pokra膷ovat ve zku拧enosti modlitby.

Mezi nimi bych rád zmínil otce Miguela Angela Fiorita, argentinského jezuitu, profesora filozofie, ale také nad拧ence pro spiritualitu. Jeho díla nyní vy拧la i v Itálii: byl to velký duchovní u膷itel, který m臎 nau膷il r暖st ve zp暖sobu modlitby. Vedl mnoho kurz暖 o spiritualit臎. Nau膷il m臎, jak se modlit jako syn, a nikoli tak, 啪e hledám sladkosti út臎chy: Jak se d臎je modlitba? Jak si zvyknout na modlitbu? Co d臎lat, kdy啪 se dostaví út臎cha nebo i sklí膷enost, kdy啪 není chu钮 se modlit? Byl pro m臎 mistrem duchovního 啪ivota. Postupem 膷asu se má pr暖prava k modlitb臎 nezm臎nila.

Ani jako pape啪 jsem nic nezm臎nil: modlím se jako v啪dy, ve stejném rytmu jako v啪dy. N臎kdy n臎kolik slovních modliteb, n臎kdy p艡ed Nejsv臎t臎j拧í svátostí vydr啪ím n臎kolik chvil vyprahlosti. Moje modlitba pokra膷ovala s ohledem na to, co se d臎lo krásného, i mén臎 krásného. N臎kdy si myslím, 啪e se musím modlit víc, to ano. Není 膷as, ale musím se modlit víc. V啪dycky jsem tedy p艡ipoután k denní modlitb臎 církve, nikdy ji neopou拧tím: odpoledne ne拧pory, pak pozd臎ji modlitba se 膷tením, ráno laudy a pak m拧e svatá. A pak du拧evní modlitba, modlitba rozjímání, kdy啪 mám trochu 膷asu, sna啪ím se vést malý rozhovor a o n臎co Boha po啪ádat, ale bojím se, 啪e mi odpoví...

A pak je tu modlitba Ot膷e ná拧, Je啪í拧ova modlitba. Tam je v拧echno! Kdy啪 u膷edníci po啪ádali Je啪í拧e, aby je nau膷il modlit se, nepovolal katechetu, který by je pou膷il o n臎jaké metodice modlitby, nebo n臎jakého specialistu na um臎ní modlitby. 艠ekl: 鈥濵odlete se takto: Ot膷e ná拧鈥� (srov. Lk 11,2). Ot膷e ná拧 je modlitba univerzální, modlitba d臎tí, modlitba d暖v臎ry, modlitba odvahy a také modlitba odevzdanosti. Je to velká modlitba.

A jsou tu také modlitby k Marii: I já mám velkou d暖v臎ru v Pannu Marii, v啪dy se modlím r暖啪enec. Rád ji cítím nablízku, proto啪e ona je Matka a vede nás. Existuje velmi krásný p艡íb臎h, samoz艡ejm臎 je to legenda, která nám vypráví, jak Panna Maria v拧echny zachra艌uje! Je to p艡íb臎h Panny Marie, ochránkyn臎 zlod臎j暖, kte艡í kradou, ale proto啪e se k ní modlí, kdy啪 jeden z nich zem艡e, Panna Maria, která je u nebeského okna, mu 艡ekne, aby se schoval. Poradí mu, aby nechodil k Petrovi, který ho nepustí dovnit艡. Ve膷er v拧ak otev艡e nebeské okno a pustí ho tudy dovnit艡. To se mi líbí: Panna Maria nás pou拧tí dovnit艡 oknem, skoro pa拧erácky. Jako v Kán臎 Galilejské. Pán nem臎l svobodu 艡íct ne. Toto d臎lá se svým Synem. Ona je taková: prosebná v拧emohoucnost.

I díky této d暖v臎艡e vás v啪dy na konci svých ve艡ejných promluv prosím, abyste se za m臎 modlili. V této slu啪b臎 církvi pot艡ebuji, aby m臎 spole膷enství podporovalo. Pokud t臎 církev nepodpo艡í modlitbou, je s tebou konec. Spole膷enství musí podporovat svého biskupa a biskup se musí modlit za spole膷enství.

Modlitba otevírá srdce Bohu, a kdy啪 do n臎j vstoupí Duch, zm臎ní vá拧 vnit艡ní 啪ivot. Musíte se tedy modlit, otev艡ít své srdce a nechat prostor Duchu. Modlíme se k Je啪í拧i, k Otci, k Pann臎 Marii, ale k Duchu svatému v modlitb臎 膷asto nemluvíme. Práv臎 Duch svatý je naopak tím, kdo m臎ní na拧e srdce, vstupuje do n臎j a m臎ní ho. Otec nás nepomazává, Syn nás nepomazává. Je to Duch svatý, kdo nás pomazává svou p艡ítomností, a díky pomazání Duchem svatým dob艡e chápu skute膷nost církve a tajemství Boha.

P艡ebal nové knihy