Pape?: Modlitba znamená dovolit Duchu proměnu na?ich srdcí
Pape? Franti?ek
Modlitbě jsem se nau?il od své babi?ky. Moje babi?ka mě nau?ila modlit se a také mi v?típila úctu ke svatému Josefovi. Pak mi duchovní otcové, které jsem měl v seminá?i i v Tovary?stvu, pomáhali pokra?ovat ve zku?enosti modlitby.
Mezi nimi bych rád zmínil otce Miguela Angela Fiorita, argentinského jezuitu, profesora filozofie, ale také nad?ence pro spiritualitu. Jeho díla nyní vy?la i v Itálii: byl to velký duchovní u?itel, který mě nau?il r?st ve zp?sobu modlitby. Vedl mnoho kurz? o spiritualitě. Nau?il mě, jak se modlit jako syn, a nikoli tak, ?e hledám sladkosti útěchy: Jak se děje modlitba? Jak si zvyknout na modlitbu? Co dělat, kdy? se dostaví útěcha nebo i sklí?enost, kdy? není chu? se modlit? Byl pro mě mistrem duchovního ?ivota. Postupem ?asu se má pr?prava k modlitbě nezměnila.
Ani jako pape? jsem nic nezměnil: modlím se jako v?dy, ve stejném rytmu jako v?dy. Někdy několik slovních modliteb, někdy p?ed Nejsvětěj?í svátostí vydr?ím několik chvil vyprahlosti. Moje modlitba pokra?ovala s ohledem na to, co se dělo krásného, i méně krásného. Někdy si myslím, ?e se musím modlit víc, to ano. Není ?as, ale musím se modlit víc. V?dycky jsem tedy p?ipoután k denní modlitbě církve, nikdy ji neopou?tím: odpoledne ne?pory, pak později modlitba se ?tením, ráno laudy a pak m?e svatá. A pak du?evní modlitba, modlitba rozjímání, kdy? mám trochu ?asu, sna?ím se vést malý rozhovor a o něco Boha po?ádat, ale bojím se, ?e mi odpoví...
A pak je tu modlitba Ot?e ná?, Je?í?ova modlitba. Tam je v?echno! Kdy? u?edníci po?ádali Je?í?e, aby je nau?il modlit se, nepovolal katechetu, který by je pou?il o nějaké metodice modlitby, nebo nějakého specialistu na umění modlitby. ?ekl: ?Modlete se takto: Ot?e ná?“ (srov. Lk 11,2). Ot?e ná? je modlitba univerzální, modlitba dětí, modlitba d?věry, modlitba odvahy a také modlitba odevzdanosti. Je to velká modlitba.
A jsou tu také modlitby k Marii: I já mám velkou d?věru v Pannu Marii, v?dy se modlím r??enec. Rád ji cítím nablízku, proto?e ona je Matka a vede nás. Existuje velmi krásný p?íběh, samoz?ejmě je to legenda, která nám vypráví, jak Panna Maria v?echny zachraňuje! Je to p?íběh Panny Marie, ochránkyně zloděj?, kte?í kradou, ale proto?e se k ní modlí, kdy? jeden z nich zem?e, Panna Maria, která je u nebeského okna, mu ?ekne, aby se schoval. Poradí mu, aby nechodil k Petrovi, který ho nepustí dovnit?. Ve?er v?ak otev?e nebeské okno a pustí ho tudy dovnit?. To se mi líbí: Panna Maria nás pou?tí dovnit? oknem, skoro pa?erácky. Jako v Káně Galilejské. Pán neměl svobodu ?íct ne. Toto dělá se svým Synem. Ona je taková: prosebná v?emohoucnost.
I díky této d?vě?e vás v?dy na konci svých ve?ejných promluv prosím, abyste se za mě modlili. V této slu?bě církvi pot?ebuji, aby mě spole?enství podporovalo. Pokud tě církev nepodpo?í modlitbou, je s tebou konec. Spole?enství musí podporovat svého biskupa a biskup se musí modlit za spole?enství.
Modlitba otevírá srdce Bohu, a kdy? do něj vstoupí Duch, změní vá? vnit?ní ?ivot. Musíte se tedy modlit, otev?ít své srdce a nechat prostor Duchu. Modlíme se k Je?í?i, k Otci, k Panně Marii, ale k Duchu svatému v modlitbě ?asto nemluvíme. Právě Duch svatý je naopak tím, kdo mění na?e srdce, vstupuje do něj a mění ho. Otec nás nepomazává, Syn nás nepomazává. Je to Duch svatý, kdo nás pomazává svou p?ítomností, a díky pomazání Duchem svatým dob?e chápu skute?nost církve a tajemství Boha.
