Pape? ve veronské aréně: Nebu?me diváky takzvaně nevyhnutelné války
Pope
Mír neznamená absenci konfliktu, ale to, ?e jsme nep?estali ?ít, myslet a pracovat pro to, v co vě?íme. V zaplněné veronské aréně vystoupili vedle mnoha lidí, kte?í vydali svědectví o vypjatých situacích v r?zných ?ástech světa, také Andrea Riccardi, zakladatel komunity Sant'Egidio, ?i Sergio Paronetto z italského mírového hnutí Pax Christi. ?Z konfliktu nikdy nem??ete vyjít sami, pot?ebujete spole?enství. Z konfliktu vycházíte proto, abyste se stali lep?ími, shora. Musíme umět konflikty pojmenovat a vzít je do rukou. A vyjít shora a nechat se doprovázet“, ?ekl pape?.
Role politiky
Pokud jde o politiku, pape? zd?raznil: Pokud jsou konflikty skryty v politice, propuknou později, a to ?patně. Ani v rodině, ani ve spole?nosti nelze konflikty skrývat, dodal: ?Pokud tedy v rodině existují problémy, je t?eba o nich mluvit a ?e?it je. Pokud jsou problémy ve spole?nosti, musíme se o ně podělit. Sami se z toho ale nedostaneme“.
Dal?í krátkozrakou reakcí je ?e?it napětí redukcí rozmanitosti postoj? na jedinou perspektivu. ?Nepot?ebujeme uniformitu, pot?ebujeme jednotu. A abyste dosáhli jednoty, musíte pracovat s konflikty. Nebojte se konflikt?, musíme se je nau?it ?e?it. Jsme povoláni k tomu, abychom se nechali konfliktem vyzývat k hledání ?e?ení pro dosa?ení harmonie“.
Otázka digitální revoluce
V souvislosti s digitální revolucí, která nám umo?nila být neustále ve spojení, pape? potvrdil, ?e bychom měli mít k dispozici více ?asu, ale uvědomujeme si, ?e stále spěcháme.
?Cítíme, ?e to v?echno není p?irozené. V na?í spole?nosti je cítit únava. Mír nelze vymyslet ze dne na den, je t?eba ho pěstovat. V dne?ním světě existuje tento tě?ký h?ích: nepěstuje mír. Tento svět bě?í o závod. Zpomalení m??e znít jako nemístné slovo, ve skute?nosti je to výzva k p?ehodnocení na?ich o?ekávání a ?in? tím, ?e si uděláme hlub?í a ?ir?í obzor. Jde o provedení revoluce v astronomickém smyslu: práce pro mír. Mír se vytvá?í prost?ednictvím dialogu. Uznání druhého je velmi d?le?ité“.
?ekl Franti?ek a vyzval k zastavení agrese, která, jak podotkl, se znásobila.
Individualismus je ko?enem diktatur
Pape? neopomněl p?ipomenout pravý význam autority a toho, jak ji interpretovat v rámci institucí. Jde tak daleko, ?e cituje bantuské r?ení: ?Jsem, proto?e jsme“. Tento rozměr spole?enství musí mít stále na paměti ti, kdo hrají politickou, podnikatelskou nebo spole?ensky anga?ovanou roli. Pape? zd?razňuje rizika osamoceného jednání: vy?erpání energie samotného lídra a sterilita spole?nosti.
?Nikdo neexistuje bez ostatních, nikdo nem??e dělat v?echno sám. Pot?ebujeme tedy autoritu, která je p?edev?ím schopna rozpoznat vlastní síly a omezení a pak pochopit, kam se obrátit o pomoc a spolupráci. Autorita je v podstatě spolupracující; druhou mo?ností bude autoritá?ství a mnoho nemocí, které z něj vyplývají. Autorita, aby mohla budovat solidní mírové procesy, umí ocenit to, co je v ka?dém dobré, umí d?vě?ovat, a tak umo?ňuje lidem, aby se cítili schopni smysluplně p?ispět svým dílem“.
Kandidujeme na Nobelovu cenu Piláta Pontského
Abychom skoncovali se v?emi formami válek a násilí, je t?eba stát p?i těch nejmen?ích, respektovat jejich d?stojnost, naslouchat jim a zajistit, aby jejich hlas byl sly?et, ani? by byl filtrován, odpovídal dále pape? Franti?ek na otázky některých zástupc? r?zných pracovních stol? ve veronské Aréně.
Pape? oslovil Eldu Baggiovou z organizace Léka?i bez hranic, která byla na setkání p?ítomna spolu s João Pedrem Stédilem, jen? s sebou z Brazílie p?ivezl zku?enosti z Hnutí bezzemk?. ?Setkejte se s malými a sdílejte jejich bolest. A postavte se po jejich boku proti násilí, jeho? jsou obětí, zanechte za sebou kulturu lhostejnosti, která toho tolik ospravedlňuje“, dodal. Poté spatra obrátil své my?lenky k dětské práci: ?Ti nejmen?í trpí kv?li nám, my jsme zodpovědní za v?echny. Ale Nobelova cena, kterou dnes m??eme udělit mnohým z nás, je Nobelovou cenou Piláta Pontského. Proto?e jsme mist?i v mytí rukou“.
Obrácení jedinc? i institucí
Podle pape?ových slov je pot?eba obrácení, které změní ná? ?ivot i svět. Obrácení, které se týká ka?dého z nás individuálně, ale také jako ?len? komunit, hnutí, sdru?ení, k nim? pat?íme, a jako ob?an?. A týká se také institucí, pro které tento proces obrácení není nic vněj?ího nebo cizího. ?Prvním krokem je uznat, ?e nejsme v centru dění, ani v něm nejsou na?e my?lenky a vize. A pak p?ijmout, ?e ná? zp?sob ?ivota bude nevyhnutelně ovlivněn a změněn. Kdy? stojíme po boku těch nejmen?ích, jsme 'nepohodlní'“. Cesta, kterou nazna?il Franti?ek, je jít s nimi. Nutí nás to změnit krok, p?ehodnotit to, co s sebou nosíme, odleh?it se od mnoha záva?í a balastu a uvolnit místo novým věcem. Pak je d?le?ité pro?ívat to v?e ne jako ztrátu, ale jako obohacení, moudré pro?ezávání, které odstraňuje to, co je ne?ivé, a posiluje to, co je slibné.
Hledat mír u ?en
?Naslouchali jsme ?enám. A svět musí hledat mír u ?en. Ony jsou matky. Svědectví těchto odvá?ných stavitelek most? mezi Izraelci a Palestinci nám to potvrzují. Jsem stále více p?esvěd?en, ?e budoucnost lidstva není pouze v rukou velkých v?dc?, velmocí a elit. Je p?edev?ím v rukou lidí: národ?; a v jejich schopnosti se organizovat a také v jejich rukou, které s pokorou a p?esvěd?ením zavla?ují tento proces změny. Lidé si musí uvědomit sami sebe a jednat jako lid, jednat s touto v?lí k míru“, prohlásil pape? na závěr setkání. Poté se obrátil ke dvěma mu??m z Izraele a Palestiny, kte?í p?inesli svědectví o vzájemném bratrství navzdory tomu, ?e válka poznamenala jejich rodiny:
?Ale vy, tkalci dialogu ve Svaté zemi, ?ádejte světové v?dce, aby naslouchali va?emu hlasu, aby vás zapojili do vyjednávacích proces?, aby dohody vznikaly na základě reality, a ne ideologií. Pamatujte, ?e ideologie nemají nohy, po kterých by se dalo chodit, nemají ruce, které by hojily rány, nemají o?i, které by viděly utrpení druhých. Mír se vytvá?í nohama, rukama a o?ima zú?astněných národ?, a to spole?ně“.
Nebu?me diváky takzvaně nevyhnutelné války
?Mír nikdy nebude plodem ned?věry, plodem zdí, zbraní namí?ených proti sobě. Svatý Pavel ?íká: Ka?dý bude sklízet, co zasel. My, brat?i a sestry, rozséváme smrt, zkázu, strach, na?e civilizace to v tuto chvíli rozsévají. Zasévejme, brat?i a sestry, naději! Bu?me rozséva?i naděje! Nep?estávejte. Nenechte se odradit. Nestávejte se diváky takzvané nevyhnutelné války. Jak ?íkával biskup Tonino Bello: Povstaňte v?ichni, budovatelé míru! V?ichni spole?ně“, rozlou?il se pape? Franti?ek s veronskou arénou.
