Franti?ek ve Veroně: Sebevra?dy a p?eplněné věznice, ale nepodléhejte sklí?enosti
Paolo Ondarza – Pope
?ivot je v?dy hoden ?ití a v?dy existuje naděje do budoucna, i kdy? se zdá, ?e v?e vyhasíná. Během své pastora?ní náv?těvy Verony si Franti?ek p?ál setkání s 592 vězni, dobrovolníky a p?íslu?níky vězeňské policie ve věznici Montorio, kde nedávno - jak p?ipomněl ve svém projevu - několik lidí v krajním gestu rezignovalo na ?ivot.
?Je to stra?ný ?in, k němu? m??e vést jen nesnesitelné zoufalství a bolest“.
Slavnostní p?ivítání
Pape? byl p?ivítán za doprovodu písní, sbor? a potlesku. Setkání se konalo ve vnit?ní zahradě věznice, na jejích? zdech byly vyvě?eny barevné uvítací nápisy. Bezprost?edně po setkání pape? Franti?ek poobědval s p?ibli?ně stovkou vězň?.
?ivot je dar
Nejsme odpadní materiál, ?ekl pape? ve svém projevu a vyzval v?echny, aby neztráceli ze z?etele ?bránu naděje, proto?e ?ádný lidský ?ivot není bez obzoru“. Vyzval k tomu, aby lidé nikdy nepodléhali sklí?enosti a pova?ovali existenci ka?dého ?lověka za jedine?ný dar pro sebe i pro druhé, zejména pak pro Boha, který nás nikdy neopou?tí a umí nám naslouchat, radovat se a plakat s námi. Franti?ek na oplátku za dary, které od vězň? obdr?el – schránku s jejich my?lenkami a jejich vizuální ztvárnění v nástěnné malbě -, p?edal obraz Madony s dítětem, obraz něhy, postavu spole?nou k?es?anství i muslim?m. ?Spojuje nás v?echny!“, ?ekl.
Tiché po?ehnání
Významné bylo tiché po?ehnání, které Franti?ek udělil lidem v?ech nábo?enských vyznání.
?B?h je jeden. Na?e kultury nás nau?ily nazývat ho tu jedním, tu druhým jménem a nacházet ho r?znými zp?soby, ale on je tentý? Otec nás v?ech. Je jeden a nikdy nás neopou?tí“.
B?h, dodal, má t?i ctnosti: blízkost, soucit a něhu.
?S ním po boku m??eme p?ekonat zoufalství a pro?ívat ka?dý okam?ik jako vhodný ?as k novému za?átku. Proto se v nejhor?ích chvílích neuzavírejme do sebe: hovo?me s Bohem o své bolesti a pomáhejme si navzájem ji nést, mezi spolupoutníky a s dobrými lidmi po svém boku. ?ádat o pomoc není slabost: dělejme to s pokorou a d?věrou. V?ichni se navzájem pot?ebujeme a v?ichni máme právo na naději, p?esahující ka?dý p?íběh a ka?dou chybu ?i selhání“.
Pracovat na zlep?ení ?ivota ve vězení
V úvahách pape?e, který měl v?dy blízko k realitě věznic, je? během svého pontifikátu nav?tívil více ne? patnáctkrát, je v pop?edí drama p?eplněnosti a s ní spojeného napětí a únavy:
?Chci vám ?íci, ?e jsem vám nablízku, a obnovuji svou výzvu, zejména k těm, kte?í mohou v této oblasti p?sobit, aby pokra?ovali v práci na zlep?ení ?ivota ve věznicích“.
Kristova tvá?
?Místo velké lidskosti, lidskosti zkou?ené, někdy vy?erpané tě?kostmi, vinou, odsudky, nepochopením a utrpením, ale zároveň plné síly, touhy po odpu?tění, v?le po vykoupení“. To je vězení podle ?ímského biskupa, který neopomněl adresovat své pozdravy vězň?m, kte?í mu naslouchali z oken svých cel. Zde, jak ?ekl, je p?ítomna Kristova tvá?, tvá? Boha milosrdenství a odpu?tění. Franti?ek pak citoval piemontskou píseň alpských horal? a ?ekl, ?e v umění vzestupu není d?le?ité nepadnout, ale nez?stat le?et. Je p?ípustné dívat se na ?lověka shora jen proto, abychom mu pomohli vstát.
Jubileum, rok obnovy a osvobození
Pape?ovy my?lenky pak smě?ovaly k blí?ícímu se Jubileu, roku obrácení, obnovy a osvobození pro celou církev:
?Jubileum je rokem milosrdenství, v něm? je t?eba odlo?it balast minulosti a obnovit hybnou sílu směrem k budoucnosti; v něm? je t?eba oslavit mo?nost změny, být a p?ípadně se vrátit k tomu, abychom skute?ně byli sami sebou a dali ze sebe to nejlep?í“.
B?h, zopakoval znovu pape?, odpou?tí v?echno a v?dycky odpou?tí!
Prospívá mi to…
Pape?ovo rozhodnutí věnovat nejdel?í ?as z r?zných aktivit během dne?ní náv?těvy Verony právě této vězeňské komunitě vzbudilo radost a dojetí u témě? 600 vězň? p?ítomných v za?ízení a pocházejících ze 40 zemí z nejr?zněj?ích oblastí světa. ?Prokazujete mi dobrodiní. Prospívá mi to, děkuji vám“, ?ekl jim pape?. Nikdo z nás na tento den nikdy nezapomene, prohlásil poté jeden z vězň? a vyjád?il naději, ?e Franti?kova p?ítomnost m??e otev?ít srdce a mysli, aby se po nápravě spáchaných chyb mohli vrátit do spole?nosti jako svobodní ob?ané: ??asto se cítíme odsuzováni a vylou?eni“.
?editelka věznice: podaná ruka pro v?echny
Na?ím posláním, zd?raznila ?editelka veronské věznice Francesca Gioieniová, je doprovázet na cestách ?ivotem, sna?it se ka?dý den a s ve?kerým úsilím nebýt vězením obývaným vězni a vězniteli, ale místem, kde p?i respektování těch pravidel, která umo?ňují sou?ití tak velké a mnohonárodnostní komunity, m??e ka?dý najít prostor pro naslouchání, podanou ruku, pohled, který ?íká 'vidím tě a nedívám se jinam'. Slova, která plně vystihují Franti?kovu výzvu neztratit horizont naděje.
