蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Velmi jsem si p艡ál p艡ijet na Bienále um臎ní v Benátkách na recipro膷ní náv拧t臎vu, jak je dobrým zvykem mezi p艡áteli. V 膷ervnu lo艌ského roku jsem m臎l tu radost p艡ivítat v Sixtinské kapli po膷etnou skupinu um臎lc暖. Nyní p艡icházím 鈥瀔 vám dom暖鈥�, abych se s vámi osobn臎 setkal, cítil se vám je拧t臎 blí啪e a tímto zp暖sobem vám pod臎koval za to, 膷ím jste a co d臎láte. A zárove艌 bych odtud rád v拧em vzkázal toto: sv臎t pot艡ebuje um臎lce. Sv臎d膷í o tom mno啪ství lidí v拧ech v臎kových kategorií, kte艡í nav拧t臎vují um臎lecká místa a akce; rád mezi nimi vzpomínám na tzv. Vatikánské kaple, první pavilon Svatého stolce postavený p艡ed 拧esti lety na ostrov臎 San Giorgio ve spolupráci s nadací Cini v rámci Bienále architektury.

P艡iznám se, 啪e se vedle vás necítím jako cizinec: cítím se doma. A myslím si, 啪e to vlastn臎 platí pro ka啪dého 膷lov臎ka, proto啪e um臎ní má podle v拧eho status 鈥瀖臎sta - úto膷i拧t臎鈥�, m臎sta t臎ch, kte艡í se nepod艡izují re啪imu násilí a diskriminace, ale vytvá艡ejí formy lidské sounále啪itosti schopné rozpoznat, za膷lenit, chránit, obejmout ka啪dého. Ka啪dého, po膷ínaje tím posledním.

M臎sta úto膷i拧t臎 jsou biblickou institucí, o ní啪 se zmi艌uje ji啪 Deuteronomický zákoník (srov. Dt 4,41) a která má zabránit prolévání nevinné krve a mírnit slepou touhu po pomst臎, zaru膷it ochranu lidských práv a hledat formy smí艡ení. Bylo by d暖le啪ité, kdyby se r暖zné um臎lecké postupy dokázaly v拧ude etablovat jako jakási sí钮 m臎st úto膷i拧钮, která by spole膷n臎 pracovala na tom, aby sv臎t zbavila nesmyslných a prázdných kontrast暖, je啪 se sna啪í uchvátit moc skrze rasismus, xenofobii, nerovnost, ekologickou nerovnováhu a aporofobii, tento stra拧livý neologismus znamenající 鈥瀞trach z chudých鈥�. Za t臎mito antinomiemi se v啪dy skrývá odmítání druhého. Je v tom sobectví, které nás nutí fungovat jako osam臎lé ostrovy namísto spolupracujících souostroví. Prosím vás, kolegové um臎lci, p艡edstavte si m臎sta, která na map臎 je拧t臎 neexistují: m臎sta, kde 啪ádný 膷lov臎k není pova啪ován za cizího. Proto kdy啪 艡íkáme 鈥瀋izinci v拧ude鈥�, navrhujeme 鈥瀊rat艡i v拧ude鈥�. 

Název pavilonu, ve kterém se nacházíme, zní 鈥濶a vlastní o膷i鈥�. V拧ichni pot艡ebujeme, aby se na nás n臎kdo díval a abychom se odvá啪ili podívat se na sebe. V tom je Je啪í拧 v臎膷ným Mistrem: dívá se na ka啪dého s intenzitou lásky, která nesoudí, ale umí být nablízku a povzbudit. A 艡ekl bych, 啪e um臎ní nás vychovává k takovému pohledu, ne majetnickému, ne objektivizujícímu, ale ani lhostejnému, povrchnímu; vychovává nás ke kontemplativnímu pohledu. Um臎lci jsou ve sv臎t臎, ale jsou povoláni ho p艡esahovat. Dnes je nap艡íklad více ne啪 kdy jindy naléhavé, aby um臎li jasn臎 odli拧it um臎ní od trhu. Trh samoz艡ejm臎 propaguje a kanonizuje, ale v啪dy existuje riziko, 啪e 鈥瀡ysává鈥� kreativitu, krade nevinnost a nakonec chladn臎 na艡izuje, co d臎lat. 

Dnes jsme se v拧ichni rozhodli sejít se zde, v 啪enské v臎znici Giudecca. Je pravda, 啪e nikdo nemá monopol na lidskou bolest. Existuje v拧ak radost a utrpení, které se v 啪enách spojují v jedine膷né podob臎 a kterým musíme naslouchat, proto啪e nás mají n臎co d暖le啪itého nau膷it. Mám na mysli um臎lkyn臎 jako Frida Khalo, Corita Kentová nebo Louise Bourgeoisová a mnohé dal拧í. Z celého srdce doufám, 啪e nám sou膷asné um臎ní doká啪e otev艡ít o膷i a pom暖啪e nám nále啪it臎 ocenit p艡ínos 啪en jako spoluú膷astnic lidského dobrodru啪ství.

Milé um臎lkyn臎, p艡ipomínám otázku, kterou Je啪í拧 adresoval zástup暖m ohledn臎 Jana K艡titele: 鈥濩o jste vy拧li vid臎t na pou拧钮? T艡tinu t艡epotající se ve v臎tru? Na co jste tedy vy拧li, abyste se podívali?鈥� (Mt 11,7-8). Uchovejme si tuto otázku v srdci. Pobízí nás k budoucnosti. 

D臎kuji vám! Nesu vás v modlitb臎. I vy se za m臎, prosím, modlete. D臎kuji vám.