蜜桃交友

Jana Gruberová 鈥� Pope

鈥濸ostní doba je 膷asem milosti, v n臎m啪 se pou拧钮 op臎tovn臎 stává místem první lásky (srov. Oz 2, 16-17). B暖h vychovává sv暖j lid, aby se vymanil z otroctví a zakusil p艡echod ze smrti do 啪ivota. Jako 啪enich nás znovu p艡itahuje k sob臎 a k na拧emu srdci 拧eptem proná拧í láskyplná slova鈥�, 膷teme v úvodu leto拧ního , které ve 膷tvrtek 1. února zve艡ejnil Svatý stolec pod názvem 鈥濻krze pou拧钮 nás B暖h vede ke svobod臎鈥�.

Toto mocné povolání ke svobod臎 se ov拧em nevy膷erpává jedinou událostí, av拧ak dozrává b臎hem pouti, vysv臎tluje pape啪. Jako Izrael na pou拧ti v sob臎 stále nosí Egypt, tak i dnes Bo啪í lid nese ve svém nitru tísnivá pouta, která se musí rozhodnout opustit, pokra膷uje Franti拧ek. Uv臎domujeme si to, kdy啪 nám chybí nad臎je a bloudíme 啪ivotem bez zaslíbené zem臎, ke které bychom mohli spole膷n臎 sm臎艡ovat.

Prvním krokem je v暖le k chápání reality

P艡echod z otroctví ke svobod臎 není abstraktní cestou, pokra膷uje Svatý otec, a aby i na拧e postní doba byla konkrétní, spo膷ívá první krok v na拧í ochot臎 nahlédnout skute膷nost. I dnes do nebe doléhá volání mnoha utiskovaných bratr暖 a sester. Ptejme se sami sebe: doléhá i k nám? Ot艡ásá i námi?, klade si pape啪 otázku a poznamenává: 鈥濵noho faktor暖 nás od sebe vzdaluje a popírá bratrství, které nás p暖vodn臎 spojovalo鈥�.

Pape啪 dále p艡ipomíná, 啪e postní cesta bude konkrétní také tehdy, pokud si p艡iznáme, 啪e jsme stále pod nadvládou faraona, která vy膷erpává a znecitlivuje, rozd臎luje a okrádá o budoucnost. 鈥瀂em臎, vzduch a voda jsou tímto panstvím zne膷i拧t臎ny, ale jsou jím napadeny i du拧e. A膷koli k艡tem za膷alo na拧e osvobození, z暖stává v nás nevysv臎tlitelná touha po otroctví. Je to jako p艡ita啪livost k jistot臎 ji啪 známých v臎cí na úkor svobody鈥�.

B暖h z nás ne膷iní poddané, ale d臎ti

Postní doba je 膷asem obrácení, 膷asem svobody, pí拧e dále pape啪. B暖h z nás nechce poddané, ale d臎ti, p艡ipomíná Franti拧ek, a pou拧钮 je prostorem, ve kterém na拧e svoboda m暖啪e dozrát k osobnímu rozhodnutí, je啪 by zabránilo novému otroctví. V postní dob臎 nacházíme nová kritéria posuzování a spole膷enství, s ním啪 se m暖啪eme vydat na cestu, po ní啪 jsme je拧t臎 nikdy ne拧li. 艩kodliv臎j拧í ne啪 faraon jsou toti啪 modly, varuje pape啪 Franti拧ek a vyjmenovává p艡ipoutanost k pen臎z暖m, ur膷itým projekt暖m, my拧lenkám, cíl暖m, osobnímu postavení, tradici, dokonce i k ur膷itým v臎cem a lidem. 鈥濵ísto toho, aby nás posunuli, nás ochromují. Místo toho, aby nás spojovali, budou nás stav臎t proti sob臎鈥�, upozor艌uje Franti拧ek.

Tichá síla dobra, která lé膷í a udr啪uje sv臎t

Pape啪 pak praný艡uje 鈥瀌eficit nad臎je鈥�, který vy膷etl ze sv臎dectví mnoha biskup暖 a lidí pracujících pro mír. Nicmén臎, jak nazna膷uje, existuje nové lidstvo, národ nepatrných a skromných lidí, kte艡í nepodlehli vábení l啪i. Zatímco modly otupují smysly a pohyblivost t臎ch, kdo jim slou啪í (srov. 沤l 114,4 násl.), chudí duchem jsou okam啪it臎 otev艡ení a p艡ipravení: je to tichá síla dobra, která lé膷í a udr啪uje sv臎t.

Postní doba jako 膷as spole膷ného rozhodování

Synodální forma církve, kterou v posledních letech katolická církev znovu objevuje a p臎stuje, vybízí k tomu, aby postní doba byla 膷asem komunitních rozhodnutí, jdoucích proti proudu, která mohou zm臎nit ka啪dodenní 啪ivot lidí. Pape啪 poukazuje kup艡íkladu na spot艡ební a nákupní zvyklosti, pé膷i o stvo艡ení, za膷len臎ní t臎ch, kte艡í nejsou vid臎t nebo jimi啪 se opovrhuje. K艡es钮anská spole膷enství by m臎la p艡ehodnotit sv暖j 啪ivotní styl a také p暖sobení ve svém okolí a v ideálním p艡ípad臎 nabídnou p艡ínos k jeho zlep拧ení.

Toto není agonie, ale porodní bolesti

V té mí艡e, v jaké bude tato postní doba 膷asem obrácení, za啪ije sklí膷ené lidstvo ot艡es tvo艡ivosti a záblesk nové nad臎je, uzavírá Franti拧ek. A膷koli jsme sv臎dky bolestného sténání a po 膷ástech vedené t艡etí sv臎tové války, je t艡eba podstoupit riziko my拧lenky, 啪e toto není agonie, nýbr啪 porodní bolesti, nejsme na konci, nýbr啪 na za膷átku velkolepého p艡edstavení. Takové smý拧lení si ov拧em 啪ádá odvahu: odvahu obrátit se a vyjít z otroctví.