Pape?ovo poselství k postní době: Skrze pou?? nás B?h vede ke svobodě
Jana Gruberová – Pope
?Postní doba je ?asem milosti, v něm? se pou?? opětovně stává místem první lásky (srov. Oz 2, 16-17). B?h vychovává sv?j lid, aby se vymanil z otroctví a zakusil p?echod ze smrti do ?ivota. Jako ?enich nás znovu p?itahuje k sobě a k na?emu srdci ?eptem proná?í láskyplná slova“, ?teme v úvodu leto?ního , které ve ?tvrtek 1. února zve?ejnil Svatý stolec pod názvem ?Skrze pou?? nás B?h vede ke svobodě“.
Toto mocné povolání ke svobodě se ov?em nevy?erpává jedinou událostí, av?ak dozrává během pouti, vysvětluje pape?. Jako Izrael na pou?ti v sobě stále nosí Egypt, tak i dnes Bo?í lid nese ve svém nitru tísnivá pouta, která se musí rozhodnout opustit, pokra?uje Franti?ek. Uvědomujeme si to, kdy? nám chybí naděje a bloudíme ?ivotem bez zaslíbené země, ke které bychom mohli spole?ně smě?ovat.
Prvním krokem je v?le k chápání reality
P?echod z otroctví ke svobodě není abstraktní cestou, pokra?uje Svatý otec, a aby i na?e postní doba byla konkrétní, spo?ívá první krok v na?í ochotě nahlédnout skute?nost. I dnes do nebe doléhá volání mnoha utiskovaných bratr? a sester. Ptejme se sami sebe: doléhá i k nám? Ot?ásá i námi?, klade si pape? otázku a poznamenává: ?Mnoho faktor? nás od sebe vzdaluje a popírá bratrství, které nás p?vodně spojovalo“.
Pape? dále p?ipomíná, ?e postní cesta bude konkrétní také tehdy, pokud si p?iznáme, ?e jsme stále pod nadvládou faraona, která vy?erpává a znecitlivuje, rozděluje a okrádá o budoucnost. ?Země, vzduch a voda jsou tímto panstvím zne?i?těny, ale jsou jím napadeny i du?e. A?koli k?tem za?alo na?e osvobození, z?stává v nás nevysvětlitelná touha po otroctví. Je to jako p?ita?livost k jistotě ji? známých věcí na úkor svobody“.
B?h z nás ne?iní poddané, ale děti
Postní doba je ?asem obrácení, ?asem svobody, pí?e dále pape?. B?h z nás nechce poddané, ale děti, p?ipomíná Franti?ek, a pou?? je prostorem, ve kterém na?e svoboda m??e dozrát k osobnímu rozhodnutí, je? by zabránilo novému otroctví. V postní době nacházíme nová kritéria posuzování a spole?enství, s ním? se m??eme vydat na cestu, po ní? jsme je?tě nikdy ne?li. ?kodlivěj?í ne? faraon jsou toti? modly, varuje pape? Franti?ek a vyjmenovává p?ipoutanost k peněz?m, ur?itým projekt?m, my?lenkám, cíl?m, osobnímu postavení, tradici, dokonce i k ur?itým věcem a lidem. ?Místo toho, aby nás posunuli, nás ochromují. Místo toho, aby nás spojovali, budou nás stavět proti sobě“, upozorňuje Franti?ek.
Tichá síla dobra, která lé?í a udr?uje svět
Pape? pak praný?uje ?deficit naděje“, který vy?etl ze svědectví mnoha biskup? a lidí pracujících pro mír. Nicméně, jak nazna?uje, existuje nové lidstvo, národ nepatrných a skromných lidí, kte?í nepodlehli vábení l?i. Zatímco modly otupují smysly a pohyblivost těch, kdo jim slou?í (srov. ?l 114,4 násl.), chudí duchem jsou okam?itě otev?ení a p?ipravení: je to tichá síla dobra, která lé?í a udr?uje svět.
Postní doba jako ?as spole?ného rozhodování
Synodální forma církve, kterou v posledních letech katolická církev znovu objevuje a pěstuje, vybízí k tomu, aby postní doba byla ?asem komunitních rozhodnutí, jdoucích proti proudu, která mohou změnit ka?dodenní ?ivot lidí. Pape? poukazuje kup?íkladu na spot?ební a nákupní zvyklosti, pé?i o stvo?ení, za?lenění těch, kte?í nejsou vidět nebo jimi? se opovrhuje. K?es?anská spole?enství by měla p?ehodnotit sv?j ?ivotní styl a také p?sobení ve svém okolí a v ideálním p?ípadě nabídnou p?ínos k jeho zlep?ení.
Toto není agonie, ale porodní bolesti
V té mí?e, v jaké bude tato postní doba ?asem obrácení, za?ije sklí?ené lidstvo ot?es tvo?ivosti a záblesk nové naděje, uzavírá Franti?ek. A?koli jsme svědky bolestného sténání a po ?ástech vedené t?etí světové války, je t?eba podstoupit riziko my?lenky, ?e toto není agonie, nýbr? porodní bolesti, nejsme na konci, nýbr? na za?átku velkolepého p?edstavení. Takové smý?lení si ov?em ?ádá odvahu: odvahu obrátit se a vyjít z otroctví.
