Pape? k ?ímsk?m jáhn?m: ?ijte, abyste slou?ili, nikoli podle svého programu
Paolo Ondarza – Pope
Pastora?ní ?ivot není p?íru?ka, ale ka?dodenní obě?; není to práce p?ipravená u stolu, ale eucharistické dobrodru?ství. Tato slova adresoval pape? Franti?ek jáhn?m, kte?í v ?ímské diecézi p?ijmou kně?ské svěcení, v promluvě, kterou si p?ipravil a následně p?edal vzhledem k tomu, ?e dne?ní plánovaná dopolední audience byla zru?ena kv?li lehké zdravotní indispozici. Diakonát, pí?e pape?, je základem, na něm? je zalo?eno kně?ství, jeho? vnit?ním základem je duch slu?by, ?vědomí jáhenství“. Budete kně?ími, abyste slou?ili, p?ipodobněni Je?í?i, který 'nep?i?el, aby si nechal slou?it, ale aby slou?il a dal sv?j ?ivot'.
Jazyk zalo?ený na blízkosti
Slou?it je podle pape?e sloveso, které odmítá jakoukoli abstraktnost: znamená to být k dispozici, z?íci se ?ivota podle vlastního programu, být p?ipraven na Bo?í p?ekvapení, která se projevují skrze lidi, ne?ekané události, změny plánu, situace, které nezapadají do na?ich schémat, a správnosti toho, co si ?lověk osvojil p?i studiu. Je to stálý postoj, který promlouvá jazykem blízkosti a hovo?í spí?e skutky ne? slovy.
D?le?itost spolupráce
Franti?kovy úvahy vyvracejí p?edstavu, ?e jakmile se kandidát kně?ství stane knězem, m??e realizovat to, po ?em léta tou?il, a nakonec nastavit situace svým vlastním stylem a podle svých p?edstav. Svatá Matka církev, nabádá pape?, p?edev?ím ne?ádá, abychom byli v?dci, ale spolupracovníky. Kněz svěd?í o spole?enství, které p?edpokládá bratrství, věrnost, poslu?nost. Povolání ke kně?ství je povoláním pro sboristy, nikoli sólisty; znamená to být bratry v presbyterátu a kně?ími pro v?echny, nejen pro vlastní skupinu.
Prvenství Ducha
Pape? proto doporu?uje jáhn?m trvalou formaci, p?i ní? nemají ?erpat z vlastních sil, ale v?dy z kontaktu s těmi, kte?í u?li v kně?ské slu?bě del?í cestu a jsou povoláni je doprovázet. P?ipomíná jim také, aby v?dy dávali p?ednost Duchu, aby byli Bo?ími mu?i: ?Kdy? spoléháte na vlastní síly, riskujete, ?e se ocitnete s prázdnýma rukama. Srdce, které ?erpá radost z Boha a modlitbou vná?í do vztah? plodnost, neztrácí ze z?etele nad?asovou krásu kně?ského ?ivota. Pouze v tomto světle“, uzavírá Franti?ek, ?s Bo?í milostí p?ekonáme nebezpe?í, ?e si v nitru poneseme nespokojenost a ho?kost kv?li věcem, které nejdou tak, jak bychom si p?áli“.
