蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Existují dv臎 slova, která si n臎kte艡í lidé p艡i hovoru o terminálním stádiu nemoci pletou a která nejsou toté啪: nevylé膷itelný a neo拧et艡itelný. I kdy啪 jsou mo啪nosti uzdravení mizivé, mají v拧ichni nemocní právo na léka艡ské, psychologické, duchovní a lidské doprovázení.

N臎kdy tito nemocní nedoká啪ou mluvit, jindy si myslíme, 啪e nás nepoznávají, ale kdy啪 je dr啪íme za ruku, poznáváme, 啪e jsou s námi. Poka啪dé nelze dosáhnout vylé膷ení, ale v啪dy m暖啪eme o nemocného pe膷ovat, v臎novat mu pohlazení.

Sv. Jan Pavel II. 艡íkával: 鈥濸okud je to mo啪né, vylé膷it, av拧ak stále pe膷ovat鈥�. Práv臎 zde vstupuje do hry paliativní lé膷ba, která pacientovi zaru膷uje nejenom léka艡skou pé膷i, ale také lidský doprovod a blízkost.

Rodiny nelze v takovýchto t臎啪kých chvílích ponechat o samot臎 鈥� jejich role je rozhodující, a proto by m臎ly nakládat p艡im臎艡enými prost艡edky, aby mohly poskytnou fyzickou, duchovní a sociální pomoc.

Modleme se, aby nemocní v kone膷né fázi 啪ivota i jejich rodiny m臎li ve拧kerou kvalitní léka艡skou pé膷i a nezbytnou lidskou podporu.