蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Pane p艡edsedající,

pane generální tajemníku Organizace spojených národ暖

Vá啪ené hlavy stát暖 a p艡edsedové vlád,

Dámy a pánové!

Bohu啪el nemohu být u vás, jak bych si p艡ál, ale jsem s vámi, proto啪e 膷as kvapí. Jsem s vámi, proto啪e nyní, jako nikdy p艡edtím, závisí budoucnost ka啪dého z nás na tom, jakou p艡ítomnost si zvolíme. Jsem s vámi, proto啪e devastace stvo艡ení je provin臎ním proti Bohu, a to nejen osobním, ale i strukturálním h艡íchem, který se p艡ená拧í na lidi, zejména na ty nejslab拧í, je vá啪ným nebezpe膷ím, které visí nad v拧emi a hrozí vyvolat konflikt mezi generacemi. Jsem s vámi, proto啪e zm臎na klimatu je 鈥瀏lobální sociální problém, který je úzce spojen s d暖stojností lidského 啪ivota鈥� (apo拧tolská exhortace Laudate Deum, 3). Jsem s vámi, abychom si polo啪ili otázku, na kterou jsme nyní povoláni odpov臎d臎t: Pracujeme pro kulturu 啪ivota, nebo smrti? Srde膷n臎 vás 啪ádám: zvolme si 啪ivot, zvolme si budoucnost! Naslouchejme sténání zem臎, naslouchejme volání chudých, naslouchejme nad臎jím mladých lidí a sn暖m d臎tí! Máme velkou odpov臎dnost: zajistit, aby jim nebyla odep艡ena budoucnost.

Zastavit delirium v拧emohoucnosti

Je prokázáno, 啪e klimatické zm臎ny, které za啪íváme, jsou d暖sledkem globálního oteplování, zp暖sobeného p艡edev拧ím nár暖stem skleníkových plyn暖 v atmosfé艡e, který je zase zp暖soben lidskou 膷inností, je啪 se v posledních desetiletích stala pro ekosystém neudr啪itelnou. Ambice vyráb臎t a vlastnit se zm臎nila v posedlost a vyústila v bezmeznou chamtivost, která u膷inila 啪ivotní prost艡edí p艡edm臎tem bezuzdného vyko艡is钮ování. 鈥濨láznivé鈥� klima zní jako varování, abychom toto delirium v拧emocnosti zastavili. Vra钮me se k pokornému a odvá啪nému uznání své omezenosti, které je jedinou cestou k 啪ivotu v plnosti.

Co této cest臎 p艡eká啪í? Rozd臎lení mezi námi. Ale tak propojený sv臎t, jako je ten dne拧ní, nem暖啪e být rozd臎len v t臎ch, kdo ho 艡ídí, s mezinárodními jednáními, která 鈥瀗emohou dosáhnout významného pokroku kv暖li postoj暖m zemí, které up艡ednost艌ují své vlastní národní zájmy p艡ed globálním spole膷ným dobrem鈥� (encyklika Laudato sì', 169). Jsme sv臎dky rigidních, ne-li nepru啪ných postoj暖, které mají tendenci chránit vlastní p艡íjmy a p艡íjmy svých podnik暖, p艡i膷em啪 se n臎kdy ospravedl艌ují tím, co v minulosti ud臎lali jiní, a pravideln臎 se obvi艌ují. Úkol, k n臎mu啪 jsme dnes povoláni, se v拧ak netýká v膷erej拧ka, ale zít艡ka, který, a钮 se nám to líbí nebo ne, bu膹 pat艡it v拧em, nebo nebude.

Nesvalovat odpov臎dnost na chudé a vysokou porodnost

Zvlá拧t臎 nápadné jsou pokusy svalit odpov臎dnost na mno啪ství chudých a na po膷et narozených d臎tí. To jsou tabu, která je t艡eba d暖razn臎 rozptýlit. Chudí za to nemohou, proto啪e tém臎艡 polovina chudých lidí na sv臎t臎 je zodpov臎dná za pouhých 10 % sv臎tových emisí zne膷i拧钮ujících látek, zatímco rozdíl mezi n臎kolika málo bohatými a mnoha chudými nebyl nikdy tak propastný. Chudí jsou ve skute膷nosti ob臎钮mi toho, co se d臎je: vzpome艌me na domorodé obyvatelstvo, odles艌ování, drama hladu, nedostatek vody a potravin, vyvolané migra膷ní toky. A porodnost není problém, ale zdroj: není proti 啪ivotu, ale pro 啪ivot, zatímco ur膷ité ideologické a utilitární modely, které jsou rodinám a populacím vnucovány v sametových rukavi膷kách, p艡edstavují skute膷nou kolonizaci. Rozvoj mnoha zemí, které jsou ji啪 zatí啪eny tí啪ivými ekonomickými dluhy, by nem臎l být penalizován; spí拧e by se m臎l brát v úvahu (ekologický) dopad n臎kolika národ暖, které jsou zodpov臎dné za znepokojující ekologický dluh v暖膷i tolika jiným (srov. tamté啪, 51-52). Bylo by správné najít vhodné zp暖soby, jak odpustit finan膷ní dluhy, které tí啪í r暖zné národy, také s ohledem na ekologický dluh, který v暖膷i nim existuje.

Vrátit se k multilateralismu a vzájemné d暖v臎艡e

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás jménem spole膷ného domova, který obýváme, oslovil jako bratry a sestry a polo啪il vám otázku: Jaké je východisko? Cesta, po které v t臎chto dnech krá膷íte: cesta celku, multilateralismus. Sv臎t se toti啪 鈥瀞tává tak multipolárním a zárove艌 tak slo啪itým, 啪e pro ú膷innou spolupráci je zapot艡ebí jiný rámec. Nesta膷í uva啪ovat o rovnováze sil [...]. Jde o to stanovit univerzální a ú膷inná pravidla鈥� (Laudate Deum, 42). V tomto smyslu je znepokojující, 啪e oteplování planety je doprovázeno v拧eobecným ochlazením multilateralismu, rostoucí ned暖v臎rou k mezinárodnímu spole膷enství, ztrátou 鈥瀞pole膷ného v臎domí, 啪e jsme [...] rodinou národ暖鈥� (JAN PAVEL II., Promluva k Valnému shromá啪d臎ní OSN u p艡íle啪itosti oslav 50. výro膷í jejího zalo啪ení, New York, 5. 艡íjna 1995, 14). Je nezbytné obnovit d暖v臎ru, která je základem multilateralismu.

S pen臎啪ním fondem za u拧et艡ené zbrojní výdaje proti hladu a zm臎n臎 klimatu

To platí jak pro pé膷i o stvo艡ení, tak pro mír: jde o nejnaléhav臎j拧í a vzájemn臎 propojené otázky. Kolik energie lidstvo vyplýtvá na mnohé probíhající války, jako v Izraeli a Palestin臎, na Ukrajin臎 a v mnoha regionech sv臎ta: konflikty, které problémy nevy艡e拧í, ale prohloubí! Kolik zdroj暖 se vyplýtvá na zbrojení, které ni膷í 啪ivoty a ni膷í spole膷ný domov! Vzná拧ím návrh: 鈥瀦a peníze, které se vynakládají na zbrojení a dal拧í vojenské výdaje, zalo啪me Sv臎tový fond, který by kone膷n臎 odstranil hlad鈥� (Encyklika Fratelli tutti, 262; srov. encyklika Pavla VI. Populorum progressio, 51) a realizovat aktivity, které by podpo艡ily udr啪itelný rozvoj nejchud拧ích zemí a p暖sobily proti klimatickým zm臎nám.

Vymanit se z úzkých partikularism暖 a nacionalism暖

Úkolem této generace je naslouchat národ暖m, mláde啪i a d臎tem a polo啪it základy nového multilateralismu. Pro膷 neza膷ít u spole膷ného domova? Zm臎na klimatu signalizuje pot艡ebu politických zm臎n. Vyjd臎me ze zajetí partikularismu a nacionalismu, jsou to vzorce minulosti. P艡ijm臎me alternativní, spole膷nou vizi: ta umo啪ní ekologickou konverzi, proto啪e 鈥瀊ez kulturních zm臎n nenastanou trvalé zm臎ny鈥� (Laudate Deum, 70). Uji拧钮uji v tomto ohledu o anga啪ovanosti a podpo艡e katolické církve, která je aktivní zejména v oblasti vzd臎lávání a zvy拧ování pov臎domí o spole膷né ú膷asti, jako啪 i v podpo艡e 啪ivotního stylu, proto啪e odpov臎dnost je na ka啪dém z nás a odpov臎dnost ka啪dého z nás je zásadní.

Projevit jasnou a hmatatelnou politickou v暖li k ekologické transformaci

Sestry a brat艡i, je nutná zm臎na tempa, nikoli 膷áste膷ná zm臎na kurzu, ale nová spole膷ná cesta vp艡ed. Jestli啪e na cest臎 boje proti zm臎n臎 klimatu, která byla zahájena v Rio de Janeiru v roce 1992, znamenala Pa艡í啪ská dohoda 鈥瀗ový za膷átek鈥� (tamté啪, 47), musíme nyní tuto cestu znovu zahájit. Je t艡eba konkrétního znamení nad臎je. Nech钮 se tato konference smluvních stran stane bodem obratu: projevit jasnou a hmatatelnou politickou v暖li, která povede k rozhodnému urychlení ekologické transformace, a to prost艡ednictvím forem, které mají t艡i charakteristiky: jsou 鈥�ú膷inné, závazné a snadno kontrolovatelné鈥� (ibid., 59). A mají být realizovány ve 膷ty艡ech oblastech: energetická ú膷innost, obnovitelné zdroje, odstran臎ní fosilních paliv a výchova k 啪ivotnímu stylu mén臎 závislému na fosilních palivech.

Moc slou啪í k tomu, aby slou啪ila

Prosím: poj膹me kup艡edu, nikoli zp臎t. Je dob艡e známo, 啪e r暖zné dohody a p艡ijaté závazky 鈥瀊yly realizovány na nízké úrovni, proto啪e nebyly zavedeny odpovídající mechanismy monitorování, pravidelného ov臎艡ování a sankcí za jejich nedodr啪ování鈥� (Laudato si', 167). Zde jde o to, abychom ji啪 neotáleli, abychom realizovali, nikoli jen si p艡áli, dobro svých d臎tí, svých ob膷an暖, svých zemí, na拧eho sv臎ta. Bu膹te architekty politiky, která by poskytla konkrétní a soudr啪né odpov臎di a prokázala u拧lechtilost role, kterou zastáváte, d暖stojnost slu啪by, kterou vykonáváte. Proto啪e práv臎 k tomu slou啪í moc, aby slou啪ila. A nemá smysl dnes zachovávat moc, na kterou se zítra bude vzpomínat pro její neschopnost zasáhnout, kdy啪 to bylo naléhavé a nutné (srov. tamté啪, 57). Historie vám za to bude vd臎膷ná. A stejn臎 tak i spole膷nosti, v nich啪 啪ijete a v nich啪 dochází k neblahému d臎lení na dva tábory 鈥瀎anou拧k暖鈥�: na katastrofisty a lhostejné, na radikální environmentalisty a popíra膷e zm臎n klimatu... Nemá smysl se do t臎chto protich暖dných linií pou拧t臎t; v tomto p艡ípad臎, stejn臎 jako ve v臎ci míru, to nevede k náprav臎. Lékem je dobrá politika: pokud z tohoto summitu vzejde p艡íklad konkrétnosti a soudr啪nosti, prosp臎je to lidem zdola, kde se ji啪 tolik, zejména mladých lidí, anga啪uje v podpo艡e pé膷e o spole膷ný domov.

Zanechme rozd臎lení a spojme síly!

Ké啪 se rok 2024 stane bodem obratu. Rád bych, aby se p艡ízniv臎 projevila epizoda, k ní啪 do拧lo v roce 1224. V tomto roce Franti拧ek z Assisi slo啪il Chvalozp臎v na stvo艡ení. U膷inil tak po noci strávené ve fyzických bolestech, v té dob臎 ji啪 zcela slepý. Po této noci plné bolestí, povznesen v du拧i duchovním pro啪itkem, cht臎l chválit Nejvy拧拧ího za ty tvory, které u啪 nevid臎l, ale které vnímal jako bratry a sestry, proto啪e pocházejí od tého啪 Otce a které sdílel s ostatními mu啪i a 啪enami. Vnuknutý pocit bratrství ho tak vedl k tomu, aby bolest prom臎nil ve chválu a námahu v úsilí. Krátce nato p艡idal ver拧, v n臎m啪 chválil Boha za ty, kdo odpou拧t臎jí, a u膷inil tak, aby urovnal 鈥� a to úsp臎拧n臎! - pohor拧ující hádku mezi místním starostou a biskupem. I já, který nesu Franti拧kovo jméno, bych vám cht臎l od srdce jdoucím tónem modlitby 艡íci: Zanechme rozd臎lení a spojme síly! A s Bo啪í pomocí vyjd臎me z noci válek a devastace 啪ivotního prost艡edí, abychom na拧i spole膷nou budoucnost prom臎nili v úsvit sv臎tla. D臎kuji vám.