Pape? k ú?astník?m COP28: Ké? je tento summit bodem obratu, dějiny vám za to poděkují
PAPE? FRANTI?EK
Pane p?edsedající,
pane generální tajemníku Organizace spojených národ?
Vá?ené hlavy stát? a p?edsedové vlád,
Dámy a pánové!
Bohu?el nemohu být u vás, jak bych si p?ál, ale jsem s vámi, proto?e ?as kvapí. Jsem s vámi, proto?e nyní, jako nikdy p?edtím, závisí budoucnost ka?dého z nás na tom, jakou p?ítomnost si zvolíme. Jsem s vámi, proto?e devastace stvo?ení je proviněním proti Bohu, a to nejen osobním, ale i strukturálním h?íchem, který se p?ená?í na lidi, zejména na ty nejslab?í, je vá?ným nebezpe?ím, které visí nad v?emi a hrozí vyvolat konflikt mezi generacemi. Jsem s vámi, proto?e změna klimatu je ?globální sociální problém, který je úzce spojen s d?stojností lidského ?ivota“ (apo?tolská exhortace Laudate Deum, 3). Jsem s vámi, abychom si polo?ili otázku, na kterou jsme nyní povoláni odpovědět: Pracujeme pro kulturu ?ivota, nebo smrti? Srde?ně vás ?ádám: zvolme si ?ivot, zvolme si budoucnost! Naslouchejme sténání země, naslouchejme volání chudých, naslouchejme nadějím mladých lidí a sn?m dětí! Máme velkou odpovědnost: zajistit, aby jim nebyla odep?ena budoucnost.
Zastavit delirium v?emohoucnosti
Je prokázáno, ?e klimatické změny, které za?íváme, jsou d?sledkem globálního oteplování, zp?sobeného p?edev?ím nár?stem skleníkových plyn? v atmosfé?e, který je zase zp?soben lidskou ?inností, je? se v posledních desetiletích stala pro ekosystém neudr?itelnou. Ambice vyrábět a vlastnit se změnila v posedlost a vyústila v bezmeznou chamtivost, která u?inila ?ivotní prost?edí p?edmětem bezuzdného vyko?is?ování. ?Bláznivé“ klima zní jako varování, abychom toto delirium v?emocnosti zastavili. Vra?me se k pokornému a odvá?nému uznání své omezenosti, které je jedinou cestou k ?ivotu v plnosti.
Co této cestě p?eká?í? Rozdělení mezi námi. Ale tak propojený svět, jako je ten dne?ní, nem??e být rozdělen v těch, kdo ho ?ídí, s mezinárodními jednáními, která ?nemohou dosáhnout významného pokroku kv?li postoj?m zemí, které up?ednostňují své vlastní národní zájmy p?ed globálním spole?ným dobrem“ (encyklika Laudato sì', 169). Jsme svědky rigidních, ne-li nepru?ných postoj?, které mají tendenci chránit vlastní p?íjmy a p?íjmy svých podnik?, p?i?em? se někdy ospravedlňují tím, co v minulosti udělali jiní, a pravidelně se obviňují. Úkol, k němu? jsme dnes povoláni, se v?ak netýká v?erej?ka, ale zít?ka, který, a? se nám to líbí nebo ne, bu? pat?it v?em, nebo nebude.
Nesvalovat odpovědnost na chudé a vysokou porodnost
Zvlá?tě nápadné jsou pokusy svalit odpovědnost na mno?ství chudých a na po?et narozených dětí. To jsou tabu, která je t?eba d?razně rozptýlit. Chudí za to nemohou, proto?e témě? polovina chudých lidí na světě je zodpovědná za pouhých 10 % světových emisí zne?i??ujících látek, zatímco rozdíl mezi několika málo bohatými a mnoha chudými nebyl nikdy tak propastný. Chudí jsou ve skute?nosti obě?mi toho, co se děje: vzpomeňme na domorodé obyvatelstvo, odlesňování, drama hladu, nedostatek vody a potravin, vyvolané migra?ní toky. A porodnost není problém, ale zdroj: není proti ?ivotu, ale pro ?ivot, zatímco ur?ité ideologické a utilitární modely, které jsou rodinám a populacím vnucovány v sametových rukavi?kách, p?edstavují skute?nou kolonizaci. Rozvoj mnoha zemí, které jsou ji? zatí?eny tí?ivými ekonomickými dluhy, by neměl být penalizován; spí?e by se měl brát v úvahu (ekologický) dopad několika národ?, které jsou zodpovědné za znepokojující ekologický dluh v??i tolika jiným (srov. tamté?, 51-52). Bylo by správné najít vhodné zp?soby, jak odpustit finan?ní dluhy, které tí?í r?zné národy, také s ohledem na ekologický dluh, který v??i nim existuje.
Vrátit se k multilateralismu a vzájemné d?vě?e
Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás jménem spole?ného domova, který obýváme, oslovil jako bratry a sestry a polo?il vám otázku: Jaké je východisko? Cesta, po které v těchto dnech krá?íte: cesta celku, multilateralismus. 厂惫ě迟 se toti? ?stává tak multipolárním a zároveň tak slo?itým, ?e pro ú?innou spolupráci je zapot?ebí jiný rámec. Nesta?í uva?ovat o rovnováze sil [...]. Jde o to stanovit univerzální a ú?inná pravidla“ (Laudate Deum, 42). V tomto smyslu je znepokojující, ?e oteplování planety je doprovázeno v?eobecným ochlazením multilateralismu, rostoucí ned?věrou k mezinárodnímu spole?enství, ztrátou ?spole?ného vědomí, ?e jsme [...] rodinou národ?“ (JAN PAVEL II., Promluva k Valnému shromá?dění OSN u p?íle?itosti oslav 50. výro?í jejího zalo?ení, New York, 5. ?íjna 1995, 14). Je nezbytné obnovit d?věru, která je základem multilateralismu.
S peně?ním fondem za u?et?ené zbrojní výdaje proti hladu a změně klimatu
To platí jak pro pé?i o stvo?ení, tak pro mír: jde o nejnaléhavěj?í a vzájemně propojené otázky. Kolik energie lidstvo vyplýtvá na mnohé probíhající války, jako v Izraeli a Palestině, na Ukrajině a v mnoha regionech světa: konflikty, které problémy nevy?e?í, ale prohloubí! Kolik zdroj? se vyplýtvá na zbrojení, které ni?í ?ivoty a ni?í spole?ný domov! Vzná?ím návrh: ?za peníze, které se vynakládají na zbrojení a dal?í vojenské výdaje, zalo?me 厂惫ě迟ový fond, který by kone?ně odstranil hlad“ (Encyklika Fratelli tutti, 262; srov. encyklika Pavla VI. Populorum progressio, 51) a realizovat aktivity, které by podpo?ily udr?itelný rozvoj nejchud?ích zemí a p?sobily proti klimatickým změnám.
Vymanit se z úzkých partikularism? a nacionalism?
Úkolem této generace je naslouchat národ?m, mláde?i a dětem a polo?it základy nového multilateralismu. Pro? neza?ít u spole?ného domova? Změna klimatu signalizuje pot?ebu politických změn. Vyjděme ze zajetí partikularismu a nacionalismu, jsou to vzorce minulosti. P?ijměme alternativní, spole?nou vizi: ta umo?ní ekologickou konverzi, proto?e ?bez kulturních změn nenastanou trvalé změny“ (Laudate Deum, 70). Uji??uji v tomto ohledu o anga?ovanosti a podpo?e katolické církve, která je aktivní zejména v oblasti vzdělávání a zvy?ování povědomí o spole?né ú?asti, jako? i v podpo?e ?ivotního stylu, proto?e odpovědnost je na ka?dém z nás a odpovědnost ka?dého z nás je zásadní.
Projevit jasnou a hmatatelnou politickou v?li k ekologické transformaci
Sestry a brat?i, je nutná změna tempa, nikoli ?áste?ná změna kurzu, ale nová spole?ná cesta vp?ed. Jestli?e na cestě boje proti změně klimatu, která byla zahájena v Rio de Janeiru v roce 1992, znamenala Pa?í?ská dohoda ?nový za?átek“ (tamté?, 47), musíme nyní tuto cestu znovu zahájit. Je t?eba konkrétního znamení naděje. Nech? se tato konference smluvních stran stane bodem obratu: projevit jasnou a hmatatelnou politickou v?li, která povede k rozhodnému urychlení ekologické transformace, a to prost?ednictvím forem, které mají t?i charakteristiky: jsou ?ú?inné, závazné a snadno kontrolovatelné“ (ibid., 59). A mají být realizovány ve ?ty?ech oblastech: energetická ú?innost, obnovitelné zdroje, odstranění fosilních paliv a výchova k ?ivotnímu stylu méně závislému na fosilních palivech.
Moc slou?í k tomu, aby slou?ila
Prosím: poj?me kup?edu, nikoli zpět. Je dob?e známo, ?e r?zné dohody a p?ijaté závazky ?byly realizovány na nízké úrovni, proto?e nebyly zavedeny odpovídající mechanismy monitorování, pravidelného ově?ování a sankcí za jejich nedodr?ování“ (Laudato si', 167). Zde jde o to, abychom ji? neotáleli, abychom realizovali, nikoli jen si p?áli, dobro svých dětí, svých ob?an?, svých zemí, na?eho světa. Bu?te architekty politiky, která by poskytla konkrétní a soudr?né odpovědi a prokázala u?lechtilost role, kterou zastáváte, d?stojnost slu?by, kterou vykonáváte. Proto?e právě k tomu slou?í moc, aby slou?ila. A nemá smysl dnes zachovávat moc, na kterou se zítra bude vzpomínat pro její neschopnost zasáhnout, kdy? to bylo naléhavé a nutné (srov. tamté?, 57). Historie vám za to bude vdě?ná. A stejně tak i spole?nosti, v nich? ?ijete a v nich? dochází k neblahému dělení na dva tábory ?fanou?k?“: na katastrofisty a lhostejné, na radikální environmentalisty a popíra?e změn klimatu... Nemá smysl se do těchto protich?dných linií pou?tět; v tomto p?ípadě, stejně jako ve věci míru, to nevede k nápravě. Lékem je dobrá politika: pokud z tohoto summitu vzejde p?íklad konkrétnosti a soudr?nosti, prospěje to lidem zdola, kde se ji? tolik, zejména mladých lidí, anga?uje v podpo?e pé?e o spole?ný domov.
Zanechme rozdělení a spojme síly!
Ké? se rok 2024 stane bodem obratu. Rád bych, aby se p?íznivě projevila epizoda, k ní? do?lo v roce 1224. V tomto roce Franti?ek z Assisi slo?il Chvalozpěv na stvo?ení. U?inil tak po noci strávené ve fyzických bolestech, v té době ji? zcela slepý. Po této noci plné bolestí, povznesen v du?i duchovním pro?itkem, chtěl chválit Nejvy??ího za ty tvory, které u? neviděl, ale které vnímal jako bratry a sestry, proto?e pocházejí od tého? Otce a které sdílel s ostatními mu?i a ?enami. Vnuknutý pocit bratrství ho tak vedl k tomu, aby bolest proměnil ve chválu a námahu v úsilí. Krátce nato p?idal ver?, v něm? chválil Boha za ty, kdo odpou?tějí, a u?inil tak, aby urovnal – a to úspě?ně! - pohor?ující hádku mezi místním starostou a biskupem. I já, který nesu Franti?kovo jméno, bych vám chtěl od srdce jdoucím tónem modlitby ?íci: Zanechme rozdělení a spojme síly! A s Bo?í pomocí vyjděme z noci válek a devastace ?ivotního prost?edí, abychom na?i spole?nou budoucnost proměnili v úsvit světla. Děkuji vám.