蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK

Va?e Výsosti,

Pane generální tajemníku,

Drazí brat?i a sestry!

Rád bych poděkoval dr. Ahmadovi Al-Tajíbovi, velkému imámovi Al-Azhar, který mi projevil svou blízkost; Radě muslimských star?ích, s ní? jsem se setkal p?ed rokem, Programu OSN pro ?ivotní prost?edí (UNEP) a v?em partner?m, kte?í tento pavilon víry zorganizovali a podpo?ili. Je to první pavilon svého druhu v centru konference smluvních stran a ukazuje, ?e ka?dá autentická nábo?enská víra je zdrojem setkávání a ?innosti.

P?edev?ím je zdrojem setkávání. Je d?le?ité, abychom se nehledě na vzájemné rozdíly setkávali jako brat?i a sestry ve svém lidství, a zejména jako vě?ící, a tak p?ipomněli sobě i světu, ?e jako poutníci, kte?í se utábo?ili na této zemi, jsme povinni st?e?it spole?ný domov. Nábo?enství nám jako svědomí lidstva p?ipomínají, ?e jsme kone?ní tvorové, obývaní pot?ebou nekone?na. Ano, jsme smrtelní, jsme omezení a uchovávat ?ivot znamená také odporovat klamným p?edstavám o své pohlcující v?emohoucnosti, která pusto?í planetu. Tento klam vzniká, kdy? se ?lověk pova?uje za pána světa; kdy? ?ije, jako by B?h neexistoval, a nechává se uchvátit pomíjivými věcmi. Tehdy se ?lověk, místo aby disponoval technikou, nechává technikou ovládnout, stane se ?zbo?ím“ a zlhostejní: neschopen plá?e a lítosti z?stává sám se sebou a povznesen nad morálku a moudrost zachází tak daleko, ?e zni?í i to, co mu umo?ňuje ?ít. Proto je klimatické drama také dramatem nábo?enským: jeho ko?eny toti? tkví v domněnce tvorovy soběsta?nosti. Ale ?tvor [...] se bez Stvo?itele ztrácí“ (Gaudium et spes, 36). A? je tento pavilon naopak místem setkávání a a? jsou nábo?enství v?dy ?pohostinnými místy“, která, vydávajíce prorocké svědectví o pot?ebě transcendence, promlouvají ke světu o bratrství, úctě a vzájemné pé?i, ani? by jakkoli ospravedlňovala ?patné zacházení se stvo?ením (srov. Dokument o lidském bratrství pro světový mír a spole?né sou?ití, Abú Zabí, 4. února 2019).

Tím se dostáváme k dal?ímu stě?ejnímu tématu tohoto pavilonu a nábo?enské víry: k akci. Je naléhavě nutné jednat ve prospěch ?ivotního prost?edí, ale nesta?í jen nasadit více ekonomických zdroj?: musíme změnit zp?sob ?ivota, a tak je t?eba vychovávat ke st?ídmému a bratrskému ?ivotnímu stylu. Tato ?innost je nepostradatelná pro nábo?enství, která jsou také povolána k výchově ke kontemplaci, proto?e stvo?ení není jen systém, který je t?eba chránit, ale dar, který je t?eba p?ijmout. A svět ochuzený o kontemplaci bude světem zne?i?těným ve své du?i, který bude nadále odhazovat lidi a produkovat odpad; svět bez modlitby bude ?íkat mnoho slov, ale zbaven soucitu a slz bude ?ít jen z materialismu u?iněného z peněz a zbraní.

V tomto ohledu víme, jak jsou mír a pé?e o stvo?ení vzájemně závislé: v?ichni mají p?ed o?ima, jak války a konflikty po?kozují ?ivotní prost?edí a rozdělují národy, co? brání spole?nému nasazení pro spole?né zále?itosti, jako je ochrana planety. Domov je pro v?echny obyvatelný pouze tehdy, je-li v něm vytvo?eno pokojné klima. Tak je to i s na?í Zemí, její? p?da jako by se spojila s voláním dětí a chudých, aby a? do nebe dosáhla jediná prosba: mír! Zachování míru je také úkolem nábo?enství. Prosím, a? v tomto nepanuje ned?slednost. A? se fakty nepopírá to, co se ?íká ústy: a? se o míru nejen mluví, ale a? se jasně vystupuje proti těm, kdo se vydávají za vě?ící, ale ?iví nenávist a nebrání se násilí. P?ipomínám slova Franti?ka z Assisi: ?Pokoj, který hlásáte ústy, mějte je?tě hojněji ve svých srdcích“ (Legenda o t?ech druzích: Franti?kánské prameny, ?. 1469). Brat?i a sestry, ké? Nejvy??í po?ehná na?im srdcím, abychom spole?ně byli tv?rci míru a strá?ci stvo?ení. Děkuji.