蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Betlém je obratem, který m臎ní b臎h d臎jin. Tam, v dom臎 chleba, se v jeslích rodí B暖h. Jako by nám cht臎l 艡íci: zde se vám dávám, jako vá拧 pokrm. Nebere, ale nabízí pokrm, nedává n臎co, nýbr啪 sám sebe. V Betlém臎 odhalujeme, 啪e B暖h není kýmsi, kdo by 啪ivot bral, ale Tím, kdo 啪ivot dává.

膶lov臎ku, který si od po膷átku uvykl brát a jíst, Je啪í拧 praví: 鈥濾ezm臎te, jezte. To je mé t臎lo鈥� (Mt 26, 26). T臎lí膷ko betlémského Dít臎te zahajuje nový 啪ivotní vzorec 鈥� nehltat a nekupit, ale sdílet a darovat. B暖h se umen拧uje, aby se stal na拧ím pokrmem. Kdy啪 se Jím, Chlebem 啪ivota, sytíme, m暖啪eme se znovu zrodit v lásce a prolomit bludný kruh la膷nosti a nenasytnosti. Z 鈥瀌omu chleba鈥� Je啪í拧 膷lov臎ka p艡ivádí dom暖, aby se stal blízkým svému Bohu a bratrem svého bli啪ního. P艡ed jesli膷kami chápeme, 啪e 啪ivot se nesytí statky, ale láskou, nikoli chtivostí, ale milosrdenstvím, nikoli dostatkem stav臎ným na odiv, nýbr啪 jednoduchostí, kterou je nutno si uchovat.

B暖h ví, 啪e pot艡ebujeme ka啪dodenní ob啪ivu, a proto se nám dával ka啪dý den svého 啪ivota, od betlémských jeslí a啪 po jeruzalémské ve膷e艡adlo. A je拧t臎 dnes se na oltá艡i stává chlebem lámaným za nás: stojí u na拧ich dve艡í a klepe, aby ve拧el a jedl u nás (srov. Zj 3, 20). O Vánocích p艡ijímáme na Zemi Je啪í拧e, nebeský Chléb 鈥� pokrm, který se nikdy nezkazí, ale ji啪 od nyn臎j拧ka nám dává okusit v臎膷ný 啪ivot.