Betlém pape?e Franti?ka: Co nás u?í jesli?ky
PAPE? FRANTI?EK
Betlém je obratem, který mění běh dějin. Tam, v domě chleba, se v jeslích rodí B?h. Jako by nám chtěl ?íci: zde se vám dávám, jako vá? pokrm. Nebere, ale nabízí pokrm, nedává něco, nýbr? sám sebe. V Betlémě odhalujeme, ?e B?h není kýmsi, kdo by ?ivot bral, ale Tím, kdo ?ivot dává.
?lověku, který si od po?átku uvykl brát a jíst, Je?í? praví: ?Vezměte, jezte. To je mé tělo“ (Mt 26, 26). Tělí?ko betlémského Dítěte zahajuje nový ?ivotní vzorec – nehltat a nekupit, ale sdílet a darovat. B?h se umen?uje, aby se stal na?ím pokrmem. Kdy? se Jím, Chlebem ?ivota, sytíme, m??eme se znovu zrodit v lásce a prolomit bludný kruh la?nosti a nenasytnosti. Z ?domu chleba“ Je?í? ?lověka p?ivádí dom?, aby se stal blízkým svému Bohu a bratrem svého bli?ního. P?ed jesli?kami chápeme, ?e ?ivot se nesytí statky, ale láskou, nikoli chtivostí, ale milosrdenstvím, nikoli dostatkem stavěným na odiv, nýbr? jednoduchostí, kterou je nutno si uchovat.
B?h ví, ?e pot?ebujeme ka?dodenní ob?ivu, a proto se nám dával ka?dý den svého ?ivota, od betlémských jeslí a? po jeruzalémské ve?e?adlo. A je?tě dnes se na oltá?i stává chlebem lámaným za nás: stojí u na?ich dve?í a klepe, aby ve?el a jedl u nás (srov. Zj 3, 20). O Vánocích p?ijímáme na Zemi Je?í?e, nebeský Chléb – pokrm, který se nikdy nezkazí, ale ji? od nyněj?ka nám dává okusit vě?ný ?ivot.
