蜜桃交友

Lucia Capuzzi – L´Osservatore Romano

?Nebyla jsem to já, kdo opustil církev. Byla to ona, kdo opustil mě. Vlastně mě nikdy po?ádně nep?ijala. Trvalo mi nějakou dobu, ne? jsem si to uvědomila. Pak mi to najednou bylo jasné. Vzpomínám si p?esně na ten okam?ik: sledovala jsem v televizi poh?eb Jana Pavla II. Byly to dojemné záběry. Něco mě v?ak znepokojilo. Pak najednou p?i?lo odhalení: byli tam samí mu?i. Kde jsou ?eny, ptala jsem se sama sebe. A ptám se dál. Nebylo snadné p?estat se pova?ovat za katoli?ku. Zpo?átku jsem se cítila provinile, bylo to jako zradit svou rodinu. Stále se mi ob?as stýská po spole?enství. Vrátit se v?ak nemohu. Moje dcery, které mají odta?itěj?í pohled, mi pomohly vidět věci jasněji. Pro? bych měla být sou?ástí instituce, která dr?í ?eny na okraji a navíc toto vylou?ení ospravedlňuje doktrinálními a teologickými d?vody?“.

Ve slovech Marty, u?itelky ve věku kolem 60 let, se odrá?í bolest mnoha ?en. Bolest Sabiny, které je 46 let a pracuje na volné noze: ?Jednoho dne jsem to u? nevydr?ela a ode?la jsem. Slova homilie byla tak nabub?elá, prázdná, iritující... Kněz mluvil o Adamovi a Evě, ale tu druhou opravdu neznal. P?esto se cítil oprávněn mluvit za ni a za v?echny: ?eny chtějí toto, ?eny se hodí pro toto, ?eny jsou schopné tohoto“. A bolest Liny, 38leté sociální pracovnice: ?Chtěla jsem dát pok?tít svého nejstar?ího syna. Nevím pro?, byl to impuls. Kdy? jsem to ?ekla fará?i, za?al mě vyslýchat. Popravdě ?e?eno jsem to byla já, kdo se ho chtěl ptát na otázky o evangeliu, Je?í?i, ví?e. Jako dítě jsem chodila na katechismus, pak u? nic. Te? jsem chtěla pochopit, abych se znovu p?iblí?ila... Nedal mi ?as. Proto?e jsem byla pouze civilně sezdaná,“ okam?itě up?esnil, ?tak by mi nemohl dát rozh?e?ení ani eucharistii“. O nic jsem ho ne?ádala. Vyjmenoval mi ?adu pravidel, kterým jsem nerozuměla. U? jsem se tam nikdy nevrátila“. ?Vedu výzkumnou skupinu molekulární medicíny,“ ?íká padesátiletá Alice. ?Poka?dé, kdy? jsem ve?la do farnosti, cítila jsem se katapultovaná o 30 let zpátky. Byla jsem tam matkou, man?elkou, ni?ím jiným. Brali mě jen na pe?ovatelské role. P?estala jsem tam chodit“.

To nejsou ojedinělé p?ípady. ?eny v 21. století mají na církev stohy ?se?it? stí?ností“. Ve vět?ině p?ípad? v?ak nejde jen o nevra?ivost. Jak u? to bývá, ve stí?nostech je sly?et hlas Ducha, tvrdí americký teolog Bradford Hinze, který vyu?uje na Fordhamově univerzitě v New Yorku. Rostoucí nespokojenost vě?ících ?en by tak mohla být znamením doby. Tento jev je roz?í?ený, jak upozorňují sociální vědy. V Itálii odhaluje poslední ?Zpráva o mláde?i“ Toniolova institutu skute?ný odliv mladých ?en z církve. Je to jev, který za?al tak?ka po ?pi?kách od 60. let minulého století a s p?evratnou silou se objevil v posledních desetiletích u takzvané generace Z (narozených v letech 1996-2010). Ji? v roce 2014 upozornil na ?útěk ?ty?icátnic“ teolog Armando Matteo, nyní sekretá? dikasteria pro nauku víry. Tento varovný signál v?ak z?stal nevysly?en.

V sou?asné době se ke katolické ví?e hlásí 33 procent Italek mlad?ích 30 let, p?ed deseti lety to byl témě? dvojnásobek (62 procent). Po?et těch, které se ozna?ují za ateistky, vzrostl z 12 na 29,8 procenta. ?ísla jsou podobná jako u jejich mu?ských vrstevník?. A? dosud v?ak byly vě?ící ?eny ?výjimkou“ v rostoucí ned?vě?e k nábo?enské p?íslu?nosti a praxi. To u? dnes neplatí. V Itálii stejně jako ve zbytku Evropy.

V USA do?lo dokonce k p?edsti?ení v ekumenickém ohledu: podle nedávného pr?zkumu Survey centre on American life opou?tí r?zné k?es?anské denominace 54 % mladých ?en oproti 46 % mu??. D?vodem tohoto lou?ení je podle ?editele centra, Daniela Coxe, a koordinátorky programu a výzkumnice, Kelsey Eyre, 'nahromadění negativních zku?eností'. Obecně se tento odchod odehrává v tichosti. ?Zvuk odcházející ?eny z církve je zvukem tlesknutí jedné ruky,“ napsala p?ed rokem v otev?eném dopise do National Catholic Reporter Geraldine Gormanová, profesorka o?et?ovatelství a aktivistka za nenásilí, která to za?ila na vlastní k??i.

Ka?dá ?ena má sv?j osobní seznam frustrací, které za?ívá v církevním prost?edí. Neuznání emancipace dosa?ené, by? se v?emi omezeními, v ob?anské sfé?e, rostoucí rozpor mezi sexuální morálkou a individuálním chováním, faktické vylou?ení z odpovědných pozic a de iure z ordinovaných slu?eb. ??enský symbolismus konstruovaný církví je ně?ím, v ?em se konkrétní ?eny této doby ji? nemohou poznat,“ ?íká italská teolo?ka Selene Zorziová. ?Nejen?e jsou v?echny úst?ední pozice svě?eny mu??m: slavení eucharistie, modlitba, vedení spole?enství, jak to katoli?ky denně za?ívají. Dokonce i jazyk je mu?ský. V o?ích církve jsou navíc ?eny v podstatě matkami a man?elkami a a? na druhém místě pracujícími. Ty, které nemají heterosexuální rodinu, děti nebo jsou svobodné, se necítí být uznávány,“ zd?razňuje Gunda Wernerová, profesorka dogmatiky na univerzitě v německé Bochumi a mluv?í Fóra katolických teolo?ek.

Tato problematika vyvolává rozvrat v zemích globálního Severu. Za?íná se v?ak projevovat i jinde. Jedním z náznak? je v Latinské Americe úbytek katechet? v posledních letech. Jestli?e biskupové tohoto kontinentu během konference v Aparecidě v roce 2007 hovo?ili o absenci mu?? v církevních spole?enstvích, tento úbytek odhaluje odklon ?en, zejména mladých ?en. Jejich zklamání se projevuje spí?e ne? ?útěkem“ omezením ?asu a prostoru věnovaného církvi. Něco podobného se děje v Africe a Asii.

Nespokojenost ?en je zkrátka globálním jevem, soudě podle geografické pr??ezovosti, s ní? se volání ?en objevilo v kontinentálních zprávách p?edlo?ených univerzální synodě. Proces naslouchání a rozli?ování, který iniciovala, nakonec vynesl tuto otázku do pop?edí. Jedním z plod? byla bezprecedentní ú?ast 54 hlasujících ?synodních matek“ na prvním zasedání v ?íjnu 2023. "Synoda se postarala o to, aby byla ?enská nespokojenost jasně vnímána. Zatím v?ak není pochopena ve svých základních p?í?inách. Slova ?en jsou sly?et, ale p?íli? málo se mluví o pravdách, které tato slova obsahují. P?inejmen?ím tehdy, kdy? nazna?ují proměnu partnera rozhovoru,“ zd?razňuje argentinská teolo?ka Carolina Bacherová, vědecká pracovnice Katolické univerzity Silva Henriqueze v Santiagu de Chile a odbornice na synodalitu.

?První shromá?dění ka?dopádně vyjád?ilo s velkou jasnoz?ivostí a smyslem pro odpovědnost touhu po změně, a to i díky p?ítomným ?enám. V tomto smyslu synoda znovu uvedla do pohybu proces změny paradigmatu iniciovaný II. vatikánským koncilem, onu ?evangelijní revoluci“, jejím? tepajícím srdcem je nový vztah mezi mu?em a ?enou v Je?í?i, vzdálený tehdej?ím i sou?asným patriarchálním normám,“ ?íká don Piero Coda, generální sekretá? Mezinárodní teologické komise. Souhrnná zpráva vyzývá ke ?skute?nému uznání a specifickému zhodnocení p?ítomnosti a p?ínosu ?en a k podpo?e jejich pastora?ní odpovědnosti v ?ivotě a poslání církve“.

Dokumenty doru?ené na druhé zasedání tyto naléhavé pot?eby zd?razňují. ?Vyzývají zejména k vět?í ú?asti ?en na rozhodovacích procesech a ke zhodnocení jejich role, po?ínaje tím, co je ji? mo?né, a to jak v oblasti vyu?ování, tak p?i svě?ování funkcí v diecézích a v kanonických procesech,“ vysvětluje otec Giacomo Costa, zvlá?tní sekretá? synody pro synodalitu.

Náznak je jasný, a proto není nutná ?ádná dal?í sněmovní práce. Místo toho je t?eba pochopit, jak postupovat v návaznosti na ni. Z tohoto d?vodu, ani? by se ?ekalo na závěry p?í?tího synodálního shromá?dění, pape? Franti?ek tuto problematiku svě?il k prohloubení jedné z deseti pracovních skupin z?ízených ad hoc - a slo?ených synodálním zp?sobem z odborník?. Zejména ú?astí pok?těných ?en na církevním ?ivotě se zabývá pátá komise, která je povolána prozkoumat ?některé teologické a kanonické otázky v otázce specifických forem slu?ebnosti“. Závěry p?ijdou ?nejlépe do ?ervna 2025“, ji? na synodě v?ak bude p?edlo?ena zpráva o pr?běhu analýzy. ??enská otázka je toti? pr??ezová, dotýká se v?ech skupin, od formace a? po debatu o kontroverzních etických otázkách. Rozhodnutí svě?it ji zvlá?tní komisi by nemělo být chápáno jako zp?sob, jak ji odvést od debaty sněmovny, která se zamě?í na církevní synodalitu, zdaleka ne. Znamená to naopak, ?e se toto téma jasně vyno?ilo. Nepot?ebuje dal?í diskusi, ale spí?e p?esné výstupy smě?ující k dokon?ení nezbytných krok?,“ zd?razňuje otec Coda.

Moment je choulostivý: k o?ekávání mnohých ?en - a mnoha mu?? - se p?idávají obavy těch, kte?í se obávají rizika ?gepardovského ?e?ení“ (Jak ?íká hrabě Tancredi v Lampedusově románu Gepard: ?Chceme-li, aby v?echny věci z?staly stejné, musí se v?e změnit.“, pozn. p?ekl.) této objektivně slo?ité cesty. Obavy se vystupňovaly poté, co pape? v květnovém rozhovoru pro CBS zjevně uzav?el téma ?enského diakonátu - které výslovně spadá do p?edmětu ?innosti páté pracovní skupiny -. ?Jsme uprost?ed cesty. Je proto zásadní, aby ani jedna strana nep?eru?ila dialog. Ten není uzav?en, dokud nejsou obě strany spokojeny,“ zd?razňuje Carolina Bacherová. Jakékoli prohlá?ení musí být zarámováno do horizontu otev?eného rozhovoru, v něm? se postupuje na základě rozhodnutí, která vyjad?ují dosud dosa?enou dohodu. Bylo by vhodné vytvo?it struktury, v nich? by se o konfliktech mohlo nadále diskutovat, napětí by mohlo vyplouvat na povrch, ani? by se ?lověk musel bát. Církev ?elila vyhroceným debatám i p?i jiných p?íle?itostech v dějinách. Právě Tradice nám nabízí cenné ukazatele, jak postupovat. Stále platí paradigma, o něm? se vypráví ve Skutcích apo?tolských, o jeruzalémském koncilu, kdy bylo rozhodnuto, ?e k?es?ané jiných tradic nejsou povinni dodr?ovat pravidla judaismu. Zásada, na kterou se tehdy Petr odvolával, zněla: ?neukládat více b?emen, ne? je nutné“. Platila tehdy a platí i nyní. Tato ?volba nejmen?ích“ je kritériem synodálního rozli?ování, které rozeznává, co chce Duch svatý ?íci dne?ní církvi“.

Lucia Capuzzi je italská noviná?ka a pracuje pro list ?Avvenire“.