蜜桃交友

Birgit Weilerová*

Mnoho 啪en vkládá do druhého zasedání synody velká o膷ekávání. Má shromá啪dit 膷etné plody rozprav v r暖zných fázích synodního procesu a na jejich základ臎 formulovat doporu膷ení pro pape啪e Franti拧ka. Pro 啪eny je synoda obzvlá拧t臎 významná, nebo钮 se jí poprvé ú膷astní 85 啪en, z nich啪 54 má hlas a hlasovací právo. Podívejme se ní啪e na p艡ísp臎vky, zejména pocházející od 啪en, v r暖zných fázích synody. Ukazují nám, po 膷em tou啪í, 膷eho si vá啪í a co se jim líbí, ale také co je bolí a jaké jsou jejich sny o církvi.

V mnoha p艡ísp臎vcích z místních církví po celém sv臎t臎 lze vypozorovat, 啪e se do synodního procesu nejvíce zapojují 啪eny. B臎hem tohoto procesu se objevila pot艡eba synodální konverze. To znamená vytvá艡et novou církevní kulturu 鈥瀞 novými postupy, strukturami a zvyky鈥�, jak uvádí pracovní dokument pro kontinentální fázi. Konverze znamená posílení v臎domí, 啪e v Kristu jsme v拧ichni brat艡i a sestry, a proto jsme povoláni podporovat vztahy vzájemné provázanosti a reciprocity mezi mu啪i a 啪enami, které by ob臎ma pomohly r暖st lidsky i ve ví艡e. Je pozoruhodné, 啪e v r暖zných prostorech pro naslouchání a konzultace b臎hem synodního procesu mnoho 啪en ocenilo synodní praxi, která ji啪 existuje ve farnostech, diecézích a dal拧ích církevních prost艡edích. Zárove艌 velmi otev艡en臎 a up艡ímn臎 hovo艡ily 鈥瀘 církvi, která zra艌uje鈥�, jak se uvádí v Souhrnné zpráv臎. V mnoha p艡ísp臎vcích k synodním konzultacím se zd暖raz艌uje, 啪e zra艌uje a bolí p艡edev拧ím klerikalismus a mu啪ský 拧ovinismus, proto啪e vylu膷ují 啪eny z rozhodovacích a rozli拧ovacích proces暖 a z ú膷asti v 艡ídících orgánech církve, které nevy啪adují p艡ijetí svátosti sv臎cení, a jsou tedy teoreticky 啪enám otev艡ené. Pape啪 Franti拧ek dal p艡íklad zapojením 啪en do 艡ídících a vedoucích orgán暖 církve s nad臎jí, 啪e v synodálním procesu konverze bude toto znamení p艡ijato v mnoha místních církvích a bude inspirací pro podobnou praxi. Jak ukazují mnohé p艡ísp臎vky k synodálnímu procesu, klerikalismus a machismus, vyzna膷ující se nepat艡i膷ným vyu啪íváním autority, podkopávají vzájemný respekt a po拧kozují spole膷enství. V synodním procesu se ukázalo, 啪e za po啪adované obrácení jsou zodpov臎dní v拧ichni 膷lenové Bo啪ího lidu, nebo钮 klerikalismus a machismus se vyskytují nejen u presbyter暖, ale také a 膷asto u laik暖, 啪en a 艡eholník暖.

Na prvním zasedání synody v 艡íjnu 2023 bylo prost艡ednictvím r暖zných intervencí uznáno, 啪e 鈥瀙okud jsou v církvi poru拧ovány d暖stojnost a spravedlnost ve vztazích mezi mu啪i a 啪enami, oslabuje se d暖v臎ryhodnost hlásání, které adresujeme sv臎tu鈥�. Tento post艡eh obsa啪ený v Souhrnné zpráv臎 zd暖raz艌uje zásadní význam pé膷e o vztahy mezi mu啪i a 啪enami v církvi.

Díky vanutí Ducha svatého, protagonisty synodálního procesu v jeho r暖zných fázích, jsme si v církvi více uv臎domili skute膷nost, 啪e 鈥瀡 Kristu jsou 啪eny i mu啪i od臎ni stejnou k艡estní d暖stojností a stejnou m臎rou p艡ijímají rozmanité dary Ducha鈥� (srov. Gal 3,27-28), jak se uvádí v Souhrnné zpráv臎. Proto jsou v synodální církvi 鈥瀖u啪i a 啪eny povoláni ke spole膷enství, které se vyzna膷uje nekonkuren膷ní spoluzodpov臎dností, je啪 má být zt臎lesn臎na na v拧ech úrovních 啪ivota církve鈥� (Souhrnná zpráva).

Mnoho 啪en pevn臎 doufá, 啪e na druhém zasedání synody nez暖stanou prázdnými slovy jejich p艡ísp臎vky týkající se v臎t拧í spoluzodpov臎dnosti 啪en a mu啪暖 v církvi, zalo啪ené na uznání a ocen臎ní r暖zných charismat a slu啪eb. Pamatujíce na to, 啪e v Je啪í拧i se Slovo stalo t臎lem, tedy konkrétní, viditelnou a hmatatelnou skute膷ností, je d暖le啪ité, aby byla formulována konkrétní doporu膷ení, která by podpo艡ila realizaci r暖zných prvk暖 nezbytných pro v臎t拧í integraci a spoluzodpov臎dnost 啪en v církvi.  Instrumentum laboris pro druhé zasedání synody p艡edstavuje v tomto ohledu n臎kolik klí膷ových prvk暖; zde m暖啪eme vyzdvihnout jen n臎které. Aby bylo dosa啪eno v臎t拧í ú膷asti 啪en na p艡íprav臎 a rozhodovacích procesech ve farnostech, diecézích a dal拧ích církevních skute膷nostech, je t艡eba podporovat jejich 拧ir拧í zapojení. To znamená, 啪e 啪eny, které ji啪 p暖sobí v p艡íslu拧ných radách a komisích, musí povzbuzovat dal拧í kvalifikované 啪eny ke spolupráci v t臎chto církevních orgánech. Vy啪aduje to také ochotu p艡íslu拧ných církevních autorit (fará艡暖, biskup暖 atd.) otevírat prostor pro v臎t拧í ú膷ast 啪en v r暖zných sférách a aktivn臎 vytvá艡et pot艡ebné podmínky. To se týká zejména p艡ístupu 啪en k odpov臎dným pozicím v diecézích a církevních institucích, které je t艡eba rozhodn臎 podporovat, aby více 啪en s po啪adovanou kvalifikací m臎lo mo啪nost p艡ístupu k t臎mto pozicím na rovnoprávném základ臎 s mu啪i a v souladu s platnými p艡edpisy.

Zm臎na sm臎rem k synodální mentalit臎 a praxi vy啪aduje, aby byly 啪eny-teolo啪ky a duchovní doprovázející zahrnuty do teologického vyu膷ování a integrální formace, které se dostává seminarist暖m. Pouze spole膷nou forma膷ní prací lze p艡ekonat klerikalismus a machismus a formovat budoucí synodální presbytery. To také znamená nabídnout více 啪enám pot艡ebnou podporu, v膷etn臎 stipendií, aby mohly studovat teologii, a usnadnit za膷len臎ní v臎t拧ího po膷tu teolo啪ek do u膷itelského sboru teologických fakult a dal拧ích prostor暖 formace ve ví艡e; více 啪en se tak bude moci pod臎lit o své dary ve výuce a teologické práci.

P艡ijetí t臎chto a dal拧ích výzev a reakce na n臎 vy啪aduje zm臎nu my拧lení, postoj暖 a zp暖sobu vztah暖. Vy啪aduje také zm臎nu struktur, postup暖 a prost艡edk暖 na podporu synodální kultury mezi 啪enami a mu啪i v na拧í církvi. Abychom v praxi dosáhli pln臎j拧í ú膷asti 啪en v r暖zných sférách církve, je nezbytné p艡ezkoumat stávající kanonické právo a provést nezbytné zm臎ny a úpravy na podporu a posílení synodality jako závazné praxe.

Na n臎kterých místech se objevily výzvy, aby 啪eny m臎ly p艡ístup k diakonátu jako k ordinované slu啪b臎. O této otázce se v sou膷asné dob臎 diskutuje. Pape啪 si výslovn臎 p艡eje, aby se touto otázkou, stejn臎 jako n臎kterými dal拧ími 鈥瀟eologickými a kanonickými otázkami kolem specifických forem slu啪by鈥�, zabývala jedna z deseti studijních skupin, které z艡ídil. Mnoho 啪en doufá, 啪e studium otázek souvisejících s jejich ú膷astí v církvi bude probíhat v duchu aktivního, rozli拧ujícího a synodálního naslouchání, 鈥瀞pojeného s 拧ir拧í reflexí teologie diakonátu鈥� (Souhrnná zpráva).

Mnohé 啪eny v souvislosti s druhým zasedáním synody doufají, 啪e budeme schopni krá膷et v rytmu Ducha a 啪e se otev艡eme jeho p艡ekypující, tvo艡ivé lásce, která se sna啪í prom臎nit na拧e mysli i srdce, abychom se stále více stávali církví podle Je啪í拧ova Ducha. Církev by se zna膷n臎 obohatila díky dar暖m 啪en, které jim Duch dává pro dobro celé církve, Bo啪ího lidu a k jejímu poslání ve sv臎t臎. Pohledem víry lze 艡íci, 啪e v na拧í církvi vzchází n臎co nového (srov. Is 43,18) Jsme povoláni k tomu, abychom to vnímali, p艡ijali a s láskou a oddaností rozvíjeli.

Birgit Weiler, M.M.S., je profesorkou teologie na Pontificia Universidad Católica del Perú a poradkyní generálního sekretariátu synody