蜜桃交友

Charles de Pechpeyrou - L鈥橭sservatore Romano

Znamení nad臎je, sv臎tlo pro církev, která musela v posledních letech 膷elit tolika krizím, po膷ínaje krizí sexuálního zneu啪ívání páchaného uvnit艡 církve. Takovouto nad臎ji pro mnohé francouzské biskupy p艡edstavují dopisy, které mají ka啪doro膷n臎 p艡ed Velikonocemi radost dostávat od katechumen暖 p艡ipravujících se na p艡ijetí svátosti k艡tu. Tato radost je o to v臎t拧í, 啪e po膷et dosp臎lých, kte艡í 啪ádají o vstup do spole膷enství v臎艡ících katolické víry, rok od roku roste. V roce 2023 jich bylo 5463, co啪 je o více ne啪 tisíc více ne啪 v p艡edchozím roce, kdy jich bylo 4278, zatímco v roce 2022 bylo nov臎 pok艡t臎no asi 3500 dosp臎lých. "Tito mu啪i a 啪eny, pok艡t臎ní v Kristov臎 smrti a vzk艡í拧ení, se nechali uchvátit Bo啪í láskou zjevenou v Je啪í拧i Kristu," 艡íká Olivier Leborgne, p艡edseda Národní slu啪by pro katechezi a katechumenát p艡i Francouzské biskupské konferenci, "cht臎jí od n臎j p艡ijmout sílu 啪ivota v milosti Ducha svatého, aby z ní 啪ili a vyza艡ovali ji uprost艡ed sv臎ta. "Církev se obnovuje," pokra膷oval biskup z Arrasu, "sv臎t je povzbuzen na cestách lásky v pravd臎, solidarit臎 a míru".

Podle Národní slu啪by pro katechezi a katechumenát 膷tvrtina lidí, kte艡í 啪ádají o k艡est, nemá 啪ádné znalosti o k艡es钮anské ví艡e, kdy啪 zaklepou na dve艡e církve. Nejsou v拧ak bez "duchovní praxe": mnozí z nich "se ji啪 modlí, ani啪 by jasn臎 v臎d臎li, ke komu se obracejí, 膷tou Bibli, evangelia, jsou vnímaví k lidové zbo啪nosti, jako je zapálení sví膷ky v kostele, konají pout臎 a ochotn臎 nav拧t臎vují kostely, kde najdou p艡íznivé místo pro osobní rozjímání". "M暖啪e se stát, 啪e lidé z k艡es钮anské tradice mají p艡ed o膷ima Boha, který je soudcem, který trestá, zále啪í mu na 膷istot臎, co啪 je spojeno s fundamentalistickým 膷tením Písma," poznamenávají katecheté, "trvá dlouho, ne啪 tuto vizi opustí. 膶asto v拧ak ti, kte艡í k艡es钮anskou víru v暖bec neznají, nejd艡íve objeví Boha lásky, který odpou拧tí. Jsou zasa啪eni a nacházejí vnit艡ní pokoj.

Ve spole膷nosti, která ji啪 není p艡evá啪n臎 k艡es钮anská, kde k艡es钮anský jazyk a pojmy víry ji啪 nejsou z艡ejmé, vy啪aduje k艡es钮anský 啪ivot ur膷ité objasn臎ní, poznamenává Národní slu啪ba pro katechezi a katechumenát. "Jako p艡i ka啪dé iniciaci p暖jde o to, aby 膷lov臎k postupn臎 vstupoval do tohoto sv臎ta tvo艡eného symboly, zobrazeními, a啪 k objevení k艡es钮anského mystéria". Pro ty, kte艡í je doprovázejí - a kte艡í byli obvykle v啪dy pono艡eni do katolické tradice - bude proces p艡ivt臎lování katechumen暖 ke katolické ví艡e vy啪adovat ur膷itou adaptaci. Pot艡eba objas艌ovat jazyk, p艡ekládat, vysv臎tlovat n臎které pou啪ívané pojmy vy啪aduje trp臎livost a naslouchání, aby bylo mo啪né dr啪et krok s tím, co katechumeni objevují. D暖le啪ité je, vysv臎tluje jeden z nich, "ukázat, 啪e víra a rozum nejsou v protikladu".

V lo艌ském roce byly t艡i 膷tvrtiny nov臎 pok艡t臎ných dosp臎lých mlad拧í 40 let a nejvýrazn臎j拧í nár暖st byl ve v臎kové skupin臎 18-25 let, která tvo艡ila t艡etinu katechumen暖. Mezi nimi byl i 膷ty艡iadvacetiletý Alexandre, kterému se spolu s partnerkou krátce p艡ed k艡tem narodilo dít臎. Pracuje v obchod臎 se sportovními pot艡ebami v Roubaix, postindustriálním m臎st臎 na severu Francie, n臎kolik kilometr暖 od belgických hranic. 'Nevyr暖stal jsem v k艡es钮anské rodin臎,' 艡íká, 'n臎kte艡í p艡átelé se mnou o Bohu mluvili, ale p艡íli拧 m臎 nepovzbuzovali. Byl jsem to já, kdo cítil Bo啪í volání". 'B臎hem setkání se sestrou Marií Élisabeth, která m臎 doprovázela, jsem objevil dal拧í 膷ást svého já, která byla klidn臎j拧í, radostn臎j拧í,' pokra膷uje, 'hodn臎 膷teme Bibli, poka啪dé jsem hluboce zasa啪en. Setkání s ostatními katechumeny jsem si u啪íval. Moje partnerka m臎 nenásledovala, ale kdy啪 jsem jí navrhl, abychom pok艡tili na拧eho syna ve stejný den jako já, byla velmi nad拧ená".

P艡íliv katechumen暖 je tedy pro církev ve Francii skute膷ným d暖vodem k radosti a nad臎ji. Ale také výzvou pro komunity. Mnoho neofyt暖 má toti啪 tendenci se po p艡ijetí k艡tu "vytratit", mají problém najít své místo ve farnostech a nedostává se jim dostate膷né podpory. "Dlouho jsem putovala z farnosti do farnosti," 艡íká Lucia, která se k ví艡e svých prarodi膷暖 vrátila asi p艡ed deseti lety, "a to velmi nepravideln臎, se skute膷nými obdobími víry ve tm臎. V啪dycky jsem si p艡ipadala trochu jako cizinec. A pak m臎 jednou v kostele, kam jsem vstupovala poprvé, p艡i拧la pozdravit a p艡ivítat jedna paní. Cítila jsem se p艡ijatá a z暖stala jsem." N臎kdy sta膷í velmi málo, aby se z jiskry stal trvalý plamen.