蜜桃交友

Guglielmo Gallone - L鈥橭sservatore Romano

Málo praktikujících, mnoho pok艡t臎ných. Podivný paradox celé Itálie. V n臎kolika evropských zemích jde vyprazd艌ování kostel暖 ruku v ruce s úbytkem svátostí: nap艡íklad ve 艩pan臎lsku bylo pok艡t臎no mén臎 ne啪 50 procent d臎tí narozených v roce 2019 a ve Francii v roce 2015 uvedlo, 啪e je pok艡t臎no, jen 45,9 procenta osob mlad拧ích 20 let. V Itálii údaje z místních diecézí ukazují, 啪e p艡esto啪e se k praktikujícím k艡es钮an暖m hlásí pouze 19 procent obyvatel, v roce 2020 bylo v 艠ím臎 pok艡t臎no 82 procent obyvatel a v Milán臎 bylo v roce 2019 pok艡t臎no 5 078 297 z 5 558 412 obyvatel.

Jak je to mo啪né? Abychom zjistili, co si mladí lidé myslí o první z k艡es钮anských svátostí, oslovili jsme p艡ímo je. T艡iadvacetiletá Debora si ze svého k艡tu nic nepamatuje, proto啪e, jak nám 艡ekla, "bylo mi n臎co p艡es p臎t m臎síc暖. Tato absence pov臎domí a vzpomínek znamená, 啪e mnoho mých vrstevník暖 o k艡tu v暖bec nep艡emý拧lí. Pokud o n臎m p艡emý拧lejí, vnímají ho jako n臎co, co vám nezm臎ní 啪ivot, proto啪e to ud臎láte bu膹 z rodinného zvyku, nebo abyste se necítili odli拧ní od v臎t拧iny. Ale co potom?". Magdalena, také 23 let, dodává: "Nevidím 啪ádný rozdíl mezi pok艡t臎ným a nepok艡t臎ným mladým 膷lov臎kem. Po odklonu od k艡es钮anství se rodi膷e rozhodli po膷kat, a啪 se budu moci rozhodnout, zda se nechám pok艡tít, nebo ne. Kdy啪 jsem vyr暖stala, nikdy jsem necítila pot艡ebu. Ano, mo啪ná se to stalo, kdy啪 jsem vid臎la kamarády rozbalovat dárky p艡i prvním p艡ijímání nebo bi艡mování, ale nikdy to nebylo nic vá啪ného. Velmi obdivuji ty, kte艡í v臎艡í, a vlastn臎 bych si p艡ála, abych v臎艡ila také. Ale nedoká啪u to. 膶ím více se s k艡es钮anským sv臎tem konfrontuji, tím mén臎 m臎 p艡itahuje, proto啪e si myslím, 啪e nemá smysl spoléhat se na n臎co, co podle m臎 neexistuje".

Být pok艡t臎ný v拧ak automaticky neznamená být k艡es钮anem, zejména ve spole膷nosti, kde je smysl pro nábo啪enství zplo拧t臎lý. A je to riziko, proto啪e to znamená zneva啪ovat význam svátosti, jednat bez v臎domí a neuv臎domovat si d暖le啪itost své duchovní identity. Samoz艡ejm臎 tomu tak není v啪dy. Dokládá to p艡íb臎h osmnáctiletého Eliá拧e, který se nechal pok艡tít teprve p艡ed n臎kolika týdny, proto啪e "jsem si zamiloval Je啪í拧ovo slovo a k艡es钮anský zp暖sob 啪ivota. Pro m臎 to bylo formální potvrzení mé volby. Rozhodl jsem se postavit na stranu dobra a ud臎lal jsem to v臎dom臎". Za touto volbou se skrývá mnohem del拧í cesta, která za膷ala momentem bolesti, proto啪e, jak vysv臎tluje Elias, "k ví艡e jsem dosp臎l, kdy啪 mi zem艡el p艡ítel. Jak bylo mo啪né, 啪e u啪 ho nikdy neuvidím? Za膷al jsem p艡emý拧let, co je po smrti. V t臎ch dnech m臎 jiný p艡ítel vzal na m拧i. Bylo to poprvé. Dodnes si pamatuji, jak kn臎z 膷etl podobenství o sítích a jak jsem 啪asl, kdy啪 jsem sly拧el p艡íb臎h o 膷lov臎ku, který v拧echno opustil, aby se stal rybá艡em lidí. V tu chvíli jsem pocítil pot艡ebu v n臎co v臎艡it. V o膷ích lidí z mé farnosti, p艡edev拧ím otce Renata a otce Hamiltona, jsem rozpoznal 啪ivot víry a hodnotu prostoty. Ve sv臎t臎 hyperpropojeném pouze internetem m臎 nau膷ili, co znamená být spole膷enstvím. Díky modlitb臎 jsem se nau膷il vid臎t sám sebe zven膷í. Kdy啪 mi tedy bylo 18 let, nem臎l jsem 啪ádné pochybnosti: nechal jsem se pok艡tít. A dokonce jsem z toho ud臎lal balí膷ek t艡í v jednom, spolu s prvním p艡ijímáním a bi艡mováním".

Ve spole膷nosti, kde je stále obtí啪n臎j拧í rozhodnout se pro n臎jakou stranu, by akt k艡tu cht臎l ukázat práv臎 toto: odvahu a d暖le啪itost volby. Ba co víc, odvahu a d暖le啪itost toho, aby si lidé vybírali cestu, aby se spoléhali na 啪ivotní vzory, jako je rodina, aby umo啪艌ovali i druhým, aby si sami vybrali svou cestu. "A ne aby druzí ur膷ovali tvou cestu," pokra膷uje Debora: "Moji rodi膷e se rozhodli, 啪e m臎 postaví na cestu, o ní啪 si budu muset rozhodnout, zda se po ní vydám, nebo ne. Moment bi艡mování pro m臎 byl potvrzením této první svátosti. Jako kmotra k艡tu své nete艡e cítím, 啪e mám v暖膷i ní odpov臎dnost".

Rodina, zodpov臎dnost, rozhodování,  zamilovanost. Pokud se n臎kterým mladým lidem, zejména v dne拧ním kontextu, vybaví p艡i otázce na význam k艡tu ur膷itá slova, pak být k艡es钮anem a rozhodnout se pro k艡est by m臎lo být revolu膷ním gestem par excellence. Problém je v tom, 啪e revoluce se ned臎lají ze zvyku. D臎lají se z volby, z lásky, z víry.