Z turistu pútnikom (4): Mojžišova fontána
Nenajdete průvodce, který by se nepozastavil nad Mojžíšovou fontánou. Komentátoři mají zálibu upozorňovat na špatné a nepřesné proporce, srovnávají sochu Mojžíše s Michelangelovým slavnějším dílem u sv. Petra v řetězech. Pro jiné je vyloženě ošklivý. Dnes, když v Římě najdete monumentální Fontanu di Trevi, může snad někdo pohlížet na tuhle fontánu přezíravě, ale pro poutníky, kteří dorazili do Říma po mnoha kilometrech pěší chůze, musela být zázračným zjevením.
Fontána stojí na konci dlouhé ulice vedoucí od brány v římských hradbách, která se z dálky může jevit jako věž. Slavnou Porta Pia postavil pětaosmdesátiletý Michelangelo. Její věžovitý vzhled sloužil poutníkům jako maják, viditelný na míle daleko.
Jakým darem pro ně musela být svěží chladivá voda. Fontánu nechal postavit papež Sixtus V. krátce po svém zvolení na Petrův Stolec v roce 1585. Jeho oblíbený architekt Domenico Fontana restauroval poslední z 11 akvaduktů, které byly v císařském Římě postaveny, Aqua Severa, vybudovaný v roce 226 n. l.
Velkolepá kašna měla oslavit toto vodní dílo a vytvořit scénu pro první gejzír vody tryskající z akvaduktu ve městě Římě. Domenico Fontana, jehož přijímení šťastně souznělo se zakázkou, se v řešení fontány inspiroval triumfálními oblouky, jaké nechávali římští císařové vztyčovat na paměť svých vítězství.
Akvadukt dostal jméno Aqua Felix podle křestního jména Sixta V., Felice, což znamená šťastný nebo příznivý.
Triumfální oblouk však tentokrát neoslavoval válečné vítězství, ale triumf vody. Měl poukázat nejen na její životádárné vlastnosti a hygienické funkce, ale také na duchovní význam vody, na sílu křtu a očistu duše.
Proto Sixtus V. zadal Leonardovi Sormanimu, aby pro ni vytvořil sochu Mojžíše.
Postavu patriarchy, který vyvedl Izraelity z otroctví ke svobodě, a předchůdce Krista, který vyvedl lidstvo z otroctví hříchu. Mojžíš původně držel v ruce hůl, kterou udeřil do skály, z níž vytryskla voda hasící žízeň jeho lidu.
Od nejranějších dob křesťanského umění, od katakombálních maleb, byl obraz Mojžíše bijícího do skály všeobecně rozšířeným symbolem křtu.
A zatímco estét se snad mohl pozastavovat nad zvláštními proporcemi a neforemným postojem sochy, poutníka osvěživý proud vody potěšil. S nadšením si připomněl, že jeho úkol obnovit na pouti svůj křestní dar, je téměř završen.
Fontánu - možná překvapivě - zdobí v horní etáži malé obelisky a bazénky oddělují egyptské sochy lvů. Ty dnešní jsou kopiemi originálů, nalezených kdysi poblíž Pantheonu, které lze dnes obdivovat ve Vatikánských muzeích. Egyptské motivy připomínaly další Mojžíšův podivuhodný čin: vyvedení Izraele z Egypta a přechod Rudého moře. Také reliéfy po stranách oslavují Mojžíše a vodu. Vlevo jeho bratr, velekněz Áron, vede svůj lid k prameni vody. Vpravo Jozue převádí Izraelity přes řeku Jordán.
Mojžíšova fontána byla tedy pro poutníky zdrojem povzbuzení, ale také inspirací pro pozdější umělce. Velkolepá Fontána di Trevi, turistický emblém Říma, vděčí za svůj triumfální oblouk i prameny vody, které si razí cestu hrubě opracovanou skálou, Sixtově ambiciózní, byť možná sochařsky neohrabané, Fontaně Felice. A my máme to štěstí, že se můžeme těšit pohledem na obě dvě.
Ďakujeme, že ste si prečítali tento článok. Ak chcete byť informovaní o novinkách, prihláste sa na odber noviniek kliknutím sem.