Pavel VI.: dialog jako protil茅k na n谩bo啪ensk媒 marketing a ur谩啪ky na soci谩ln铆ch s铆t铆ch
ANDREA TORNIELLI
Dialog "není zpupný, není pichlavý, není urá啪livý. Jeho autorita je vlastní pravd臎, kterou vykládá, lásce, kterou 拧í艡í, p艡íkladu, který navrhuje; není to p艡íkaz, není to vnucování. Je pokojný, vyhýbá se násilným zp暖sob暖m, je trp臎livý, je velkorysý". Toto napsal Pavel VI. ve své první encyklice Ecclesiam suam, vydané 6. srpna p艡ed 拧edesáti lety. T臎chto n臎kolik slov sta膷í k pochopení mimo艡ádného významu Montiniho listu, který vy拧el celý v rukopise z jeho pera n臎co málo p艡es rok po jeho zvolení pape啪em, kdy啪 je拧t臎 probíhal koncil. Pape啪 ze severoitalské Brescie definoval Je啪í拧ovo poslání jako "dialog o spáse" a poznamenal, 啪e "Je啪í拧 nikoho fyzicky nezavazoval, aby ho p艡ijal; byl to nesmírný po啪adavek lásky, který sice p艡edstavoval obrovskou odpov臎dnost u t臎ch, jim啪 byl ur膷en, nicmén臎 jim ponechával svobodu na n臎j odpov臎d臎t nebo ho odmítnout". Jednalo se o formu vztahu, která prokazuje "zám臎r korektnosti, úcty, sympatie, dobroty ze strany t臎ch, kdo jej navazují; vylu膷uje apriorní odsuzování, urá啪livé a obvyklé polemiky, marnost zbyte膷ných rozhovor暖". Nelze si nev拧imnout, jak je tento p艡ístup vzdálen od p艡ístupu, který je charakteristický pro v臎t拧inu digitálního tlachání t臎ch, kte艡í odsuzují v拧echno a v拧echny, pou啪ívají hanlivé výrazy a zdá se, 啪e ke své existenci pot艡ebují "nep艡ítele".
Dialog, který podle Pavla VI. neodmysliteln臎 pat艡í k hlásání evangelia, nemá za cíl bezprost艡ední obrácení partnera rozhovoru - obrácení, které je navíc v啪dy dílem Bo啪í milosti, nikoli dialektické moudrosti misioná艡e - a p艡edpokládá "stav mysli 膷lov臎ka, který... cítí, 啪e u啪 nem暖啪e odd臎lit svou spásu od hledání spásy druhých". 膶lov臎k se zkrátka nespasí sám. Nespasí se ani tím, 啪e vzty膷í ploty nebo se uzav艡e do pevností odd臎lených od sv臎ta, aby se postaral o "膷istotu" a vyhnul se nákaze. Dialog je "spojení pravdy s láskou, inteligence s láskou". Není to zánik identity t臎ch, kdo v臎艡í, 啪e pro hlásání evangelia je nutné p艡izp暖sobit se sv臎tu a jeho agend臎. Není to vyzdvihování identity jako odd臎lenosti, která nutí 膷lov臎ka dívat se na "druhé" svrchu. "Církev musí vstoupit do dialogu se sv臎tem, v n臎m啪 啪ije. Církev se stává slovem, církev se stává poselstvím, církev se stává rozhovorem", proto啪e "je拧t臎 p艡edtím, ne啪 se sv臎t obrátí, ba aby se obrátil, je t艡eba se k n臎mu p艡iblí啪it a hovo艡it s ním". A sv臎t, jak vysv臎tlil Pavel VI, "není spasen zven膷í".
První encyklika pape啪e Montiniho v拧ak ji啪 od prvních slov obsahuje dal拧í cenné indicie pro dobu, v ní啪 啪ijeme. Ecclesiam suam, církev je "jeho", nále啪í svému zakladateli Je啪í拧i Kristu. Není "na拧e", není vybudována na拧ima rukama, není plodem na拧í 拧ikovnosti. Její ú膷innost nezávisí na marketingu, na nastudovaných kampaních, na poslechovosti ani na schopnosti zaplnit stadiony. Církev neexistuje proto, 啪e je schopna produkovat velké akce, mediální oh艌ostroje a influencerské strategie.
Je ve sv臎t臎 proto, aby prost艡ednictvím ka啪dodenního sv臎dectví mnoha "ubo啪ák暖", h艡í拧ník暖, kterým bylo odpu拧t臎no, vynesla na sv臎tlo krásu setkání, které zachra艌uje a poskytuje horizont nad臎je. Je na sv臎t臎, aby ka啪dému nabídla p艡íle啪itost setkat se s Je啪í拧ovým pohledem.
