蜜桃交友

Pope

P?edseda Italské biskupské konference kardinál Matteo Zuppi se ve studiu Vatikánského rozhlasu - Pope na setkání v Rimini věnoval tématu míru, kdy? hovo?il o pot?ebě vyjednávání, výchovy k budování světa, v něm? je t?eba uznat druhého za bratra.

Název setkání, kterého se ú?astníte, zní ?Výchova ke smí?ení“. A tak i s ohledem na závazek, který vám pape? v posledních měsících svě?il, je mo?né vychovávat ke smí?ení, je mo?né vychovávat k míru? A co pro to m??eme udělat?

Mnoho. Velmi mnoho. K?es?ané je?tě více: skute?ně, kdyby to nedělali, myslím, ?e by selhávali v jednom z nejz?etelněj?ích pokyn? na?eho Pána, který navíc, zdá se mi, opakujeme témě? ka?dý den, alespoň doufáme, ?e jednou denně, abychom prosili o odpu?tění a u?ili se odpou?tět. V neposlední ?adě proto, ?e pokud neexistuje výchova ke smí?ení, dochází ke ?patné výchově k válce, ke konflikt?m, k p?edsudk?m, k nenávisti, k zá?ti, k pomstě, k pěstování onoho deformovaného smyslu pro spravedlnost, kterým je pomsta, p?i ní? musím něco dělat proti, proto?e neumím skloubit odpu?tění a spravedlnost. Smí?ení je jediná cesta, jak najít svého bratra, i kdy? vá? bratr udělal něco proti vám. A je to pravá cesta, díky ní? m??eme v?ichni budovat mír a být ?emeslníky míru.

Jakou roli hrají nábo?enství v době, kdy je na světě 27 válek - uvádí OSN - a podle jiných zdroj? témě? 60?

Mají velmi d?le?itou roli. Ukazují také velkou slabost. Myslím, ?e i kardinál Pizzaballa se vyjád?il k obtí?ím nábo?enství tvá?í v tvá? bou?i nenávisti, násilí a války, která v?e pohltila, a také odhalil, jak málo myslíme na “Fratelli tutti”. Kdy? jsme jeli do Jeruzaléma s poutí organizovanou diecézí a bylo tam také mnoho ?len? italských hnutí a organizací, p?i setkání s p?íbuznými rukojmích - mo?ná to byl jeden z nejdojemněj?ích okam?ik? - ?ekla Rachel, matka Hershela, 32letého mladíka, který je dr?en jako rukojmí, tu?ím, u? 280 dní: ?V bolesti není míra“; a pak: ?Nechci, aby moje bolest vyvolávala dal?í bolest“. Odtud musíme vycházet: tvá?í v tvá? bou?i nenávisti a násilí, kterou tak dob?e popsal kardinál Pizzaballa, musíme pokorně dál vě?it, ?e jen tak lze bojovat proti nenávisti, proto?e jinak se v?ichni staneme slepými.

Va?e Eminence, ?pomsta,“ ?ekl jste, ?jako deformovaný smysl pro spravedlnost“: co nám tedy umo?ňuje formovat se ke smí?ení, abychom dospěli ke spravedlnosti, která má správnou podobu?

Odpu?tění a spravedlnost jdou ruku v ruce, nejsou v rozporu. Odpu?tění je odpu?tění, ale vy?aduje spravedlnost. Jedním z nejznáměj?ích p?íklad? je modlitba Giovanniho Bacheleta, kdy se p?i poh?ební m?i svého otce modlil s odpu?těním, ale ?ádal spravedlnost. Skute?ně: myslím, ?e ten, kdo odpou?tí, je je?tě svobodněj?í v po?adování spravedlnosti, právě proto, ?e v něm není ta pachu? pomsty, která m??e v?echno zne?istit. A tak, pokud chceme, m??eme být je?tě nesmi?itelněj?í ke spravedlnosti právě proto, ?e jsme svobodní od toho jedu, kterým je pomsta.

Dnes se slovo vyjednávání stalo témě? negativním slovem, zdá se, ?e ti, kdo vyjednávají, jsou ztroskotanci nebo jsou nerealisti?tí. Kdy? se podíváme na válku v srdci k?es?anské Evropy, která probíhá mezi Ruskem a Ukrajinou, jak d?le?ité je umět za?ít vyjednávat? A jsou tomu nějaké náznaky?

Myslím, ?e ano, proto?e je to nevyhnutelné. Výraz - kompromis - má v ital?tině dva významy: kompromis také znamená zavázat se, kdy? ?lověk udělá kompromis, tak potom platí nějakou pokutu, kdy? nepokra?uje v tom kompromisu, který udělal; druhý význam je negativní a zdá se, ?e tak p?evládá, proto?e pak je to v p?edstavě síly, polarizované, tak?e se musí něco vnutit. Tato negativní p?edstava je ov?em mylná: kompromis jako by byl pokleslý, jako by znamenal zradu vlastních ideál?... Kde?to pape? Franti?ek má mo?ná zcela pravdu, kdy? ?íká, ?e pravá odvaha je umět vyjednávat; pravá odvaha je umět se rozhodnout, pochopit a najít kompromis, který hledí do budoucnosti, který p?ipravuje budoucnost, který nachází zp?sob, jakým m??eme obnovit bratrství, které bylo rozvráceno válkou. A to je podle některých irenismus. Jen tak m??eme budovat budoucnost a my to děláme p?íli? málo, zpochybňujeme ono vědomí, ?e prost?ednictvím dialogu lze nalézt ?e?ení konflikt?, které bylo tak jasné a z?ejmé u těch, kdo p?e?ili druhou světovou válku. P?í?tí rok uplyne 80 let od konce onoho konfliktu: zde bychom snad neměli rozptylovat toto dědictví, které stálo ?ivoty milion? lidí, kte?í nám dali mír ne proto, abychom byli v míru, ale abychom se nau?ili ?ít spole?ně.

Tady na setkání jsme v těchto dnech hodně mluvili o perspektivě, o pohledu na solidaritu, na bratrský svět, na svět solidarity, a ?ty?i jsou pilí?e, na které se Jan XXIII. díval, kdy? myslel na mír, který je podlo?en pravdou, spravedlností, svobodou a solidaritou. Zde bylo zopakováno, ?e ?p?i budování míru nesmíme ztrácet naději“: je tomu tak?

... také proto, ?e ztratíme-li naději, která, jak známo, umírá poslední... Ale nesmíme mít naději, proto?e se věci da?í. Myslím na up?ímné a v některých p?ípadech skute?ně dramatické svědectví kardinála Pizzabally. V jeho realismu bylo vlastně hodně naděje, mluvil o ?posledním vlaku“, ale i v této situaci byla naděje, proto?e musíme vě?it ve světlo, kdy? je tma. Pokud je v?e jasné, ka?dý je toho schopen. Mo?ná se musíme nau?it vě?it a hledat ve tmě... Pape? Benedikt XVI. ?ekl, kdy? mluvil o mu?ednících z Osvětimi, o Němcích, kte?í byli zabiti, ?ekl: ?To jsou hvězdy“, a myslel tím jit?enky. A p?i jiných p?íle?itostech ?ekl: ?Hvězdy jsou vidět tím více, ?ím hlub?í je noc“. Tady je mo?ná pot?eba se na hvězdy více dívat a také je umět rozpoznat, i kdy? je noc stra?ně temná, jako ta, kterou pro?íváme.

Tady na setkání je tolik dětí. Děti si hrají, bojují a pak se usmi?ují: dospělí to mají trochu tě??í. Ale jak ?íci o válce, i jako noviná?i, jako církev, těm nejmen?ím?

Tím, ?e jim o ní budeme vyprávět. Děti naprosto jasně vnímají hr?zy války. Nelze jim to osladit, p?edstírat, také proto, ?e ji v mnoha p?ípadech chápou, cítí. Benigni, kdy? promluvil na Svatopetrském náměstí p?i p?íle?itosti 厂惫ě迟ového dne dětí, ?ekl: ?Ale jak je to mo?né? U dětí, kdy? se někdo zraní, hra p?estane, i kdy? si hrají na válku, okam?itě p?estanou. Ale jak je mo?né, ?e dospělí zabíjejí děti a nep?estanou?“. Má pravdu. A tak mo?ná opravdu musíme za?ít od hr?zy civilních obětí, v?ech, a kdy? se to týká dětí, zasáhne to samoz?ejmě je?tě víc. A mo?ná se nau?it, ?e kdy? se jednomu z nich něco stane, musíme hru zastavit...

Don Tonino Bello ?ekl, kdy? mluvil o válce, ?e válka za?íná v okam?iku, kdy u? nevidím tvá? toho druhého. Jak d?le?ité je obnovit tento rozměr úcty, pozornosti a uznání lidskosti druhého, a to i toho druhého, který je protivníkem?

Je to zásadní a zde se mo?ná vracíme tam, kde jsme za?ali. Vzdělání znamená uznat druhého, znamená pochopit sebe sama, umět hodnotit, pochopit své utrpení a uniknout této logice polarizace, která vede - v digitální verzi pak je?tě více - ke zni?ení druhého. Vzdělání je tedy zásadní a vě?ím, ?e i mnoho dokument?, tolik moudrosti církve v?dy ukazovalo právě na vzdělání jako na cestu k míru. Domnívám se, ?e musíme něco dohnat, trochu jsme se vrátili zpět: kupodivu jsme se vrátili zpět, místo abychom rostli ve znalostech a vzdělávacích schopnostech.

V návaznosti na téma, které o?ivuje toto setkání - to podstatné - co je podstatné pro výchovu ke smí?ení, co je podstatné pro mír, pro budování míru?

?e ten druhý je m?j bratr. Kdo v sobě najde p?ítomnost Boha, za?ne ji vidět i ve svém bratrovi, ve svém bli?ním, i kdy? vás instinkt vede k ně?emu jinému... A výchova je zp?sob, jakým nasloucháme Bo?í radě, abychom se nenechali uná?et instinktem. Ten druhý je m?j bratr. Vize pape?e Franti?ka je ?v?ichni brat?i“: vě?ím, ?e jsme na za?átku tohoto u?ebního procesu, který nám dal, abychom budovali budoucnost, abychom měli naději.