Trojice jako pramen milosrdenství: Dikasterium pro nauku víry se vyjádřilo k jevům v severoitalské svatyni
Pope
Poté, co vstoupily v platnost nové normy pro rozlišování údajných nadpřirozených jevů, vydalo Dikasterium pro nauku víry nové kladné prohlášení. Tentokrát se týká duchovní zkušenosti ze svatyně v Maccio ve Villa Guardia v oblasti severoitalského města Como: na tomto místě Gioacchino Genovese, učitel hudby a sbormistr farního sboru, ženatý padesátník a otec dvou dcer, v roce 2000 poprvé prostřednictvím „intelektuálních vizí“ pocítil „živou přítomnost tajemství Nejsvětější Trojice“. Tento seriózní, diskrétní člověk, který nikdy nevyhledával záři reflektorů, o pět let později požádal další lidi, aby se zapojili do adorací, modliteb a novén. Po prvotním prozkoumání spisů mistra Genoveseho a tohoto fenoménu obecně udělil v roce 2010 tehdejší biskup Coma, Diego Coletti, zmíněnému farnímu kostelu status svatyně a propůjčil mu titul „Milosrdenství Nejsvětější Trojice“.
Prefektův list
Dnes, ve středu 24. července, byl zveřejněn list, který prefekt dikasteria pro nauku víry, kardinál Victor Manuel Fernández, zaslal dne 15. července tohoto roku kardinálu Oscaru Cantonimu, biskupovi Coma, který ho požádal, aby podle nových norem vyhlásil „nulla osta“ pro fenomén svatyně v Maccio. V listě, který schválil papež František, Fernández nabízí některá vysvětlení týkající se Genoveseho spisů.
Pozitivní prvky
Prefekt Dikasteria pro nauku víry nejprve vyjmenovává pozitivní aspekty přítomné v poselstvích: „Trojice je zdrojem milosrdenství a jeho dokonalé realizace. Ve světle tohoto přesvědčení získává to, co se častokrát praví o Božím nebo Kristově milosrdenství v duchovních spisech a v magisteriu, silný trinitární smysl. Marginalizace trojičního tajemství v teologické reflexi a spiritualitě minulých staletí je dobře známá. V tomto smyslu je duchovní zkušenost pana Genoveseho v souladu se znovuobjevením ústředního postavení Nejsvětější Trojice pro křesťanskou víru a život, k němuž došlo v minulém století“. Ve spisech pana Genoveseho „je tato pravda naléhavě vyjádřena a poselství Milosrdenství, které plyne z trojičního My, překypuje krásou. V Božím Synu, který se stal člověkem, se nám od jeho Vtělení až do dnešních dnů zjevuje nekonečná láska trojičního společenství: „Ve mně, Slově, které se stalo tělem, ó má Nevěsto, vidíš a dotýkáš se Lásky, Lásky a Milosrdenství mne, jediného Boha, a kontempluješ, ale nemůžeš pochopit, leda ve mně, Slově, ó má Nevěsto, dar Nás, Trojice (864)“.
V prefektově listě jsou reprodukovány úryvky z poselství, například tento:
"Mé Vtělení je darem TROJICE!
Mé Slovo je darem TROJIČNÍO MILOSRDENSTVÍ!
Mé utrpení je darem TROJIČNÍO MILOSRDENSTVÍ!
Mé vzkříšení je darem TROJIČNÍO MILOSRDENSTVÍ!
JÁ JSEM MILOSRDENSTVÍ!“ (49).
Trojiční modlitba
Proto, i když pouze Syn přijal lidskou přirozenost, zdůrazňuje kard. Fernández, „je církev povolána k tomu, aby v Kristových skutcích stále více objevovala ono nekonečné milosrdenství jediného a trojjediného Boha, které se ve spisech pana Genoveseho nazývá ‚trojiční milosrdenství‘. To je středem všech poselství, protože je to v posledku středem Zjevení“. V dopise kardinál prefekt reprodukoval také následující modlitbu, kterou označil za „nádhernou“: „Jsi to Ty, kdo se na mě dívá, skláníš se nade mnou, přitahuješ mě k sobě a bereš mou skloněnou tvář, zvedáš ji ke své a říkáš mi, abych Tě nazíral v Srdci, ve Tvém Srdci, kde pulzuje Láska, kterou máš ke mně, abych mohl do toho věčného tepu ponořit ucho a klidně v něm spočinout hlavou. A znovu pozvedneš mou Tvář, abych mohl pohlédnout na Tvou Tvář. Na Tebe, člověče Ježíši, který jsi Bůh, na samotnou Tvář Trojice Milosrdenství, abych při pohledu do Tvých očí mohl skutečně důvěřovat Tobě, Mému Pánu a Mému Bohu. Pak, hle, ač hříšník, mohu v Tobě beze strachu pozvednout a upřít svůj pohled. Na MILOSRDENSTVÍ, NA NEKONEČNOU LÁSKU TEBE, MŮJ JEDINÝ BOŽE, NEPRONIKNUTELNOU TROJICI NEKONEČNÉHO TAJEMSTVÍ LÁSKY V TOBĚ SAMÉM, JAKÝM JSI! Miluji Tě a v Tobě jsem znovuzrozený a očištěný od tisíceré špíny hříchu“ (1331).
Aspekty, které je třeba objasnit
Pokud jde o aspekty, které je třeba objasnit, Fernándezův list Cantonimu připomíná, že „jistě není nikdy snadné vyjádřit se přesně o tajemství Nejsvětější Trojice; a platí-li to pro významné teology a pro samotné magisterium církve, je to ještě složitější, když se člověk pokouší vyjádřit lidskými slovy to, co prožívá v duchovní zkušenosti“. Sám Genovese si to jasně uvědomuje, když s odkazem na svá slova říká, že si je „vědom jejich nepřesnosti, stejně tak nepřesné, jako bylo vše, co jsem dosud napsal“. Je třeba poukázat na výrazy, které používají trinitární plurál „My“ také k označení vtělení: „My MILOSRDENSTVÍ [...] jsme se vtělili“ (541). Tyto výrazy „nejsou přijatelné a jejich šíření je třeba se vyhnout, protože mohou být snadno vykládány způsobem odporujícím katolické víře“, vzhledem k tomu, že se vtělil pouze Syn. To však, pokračuje list, „neznamená přičítat chyby spisům pana Genoveseho jako celku. V mnoha z nich, zejména v těch pozdějších, totiž nacházíme objasnění, která nás vedou ke správnému výkladu“. V jiných textech se skutečně můžeme dočíst, že „při vtělení Trojice nepřijala lidství, ale v lidství Slova také kontemplujeme a dotýkáme se jejího božství“ (1407). Je tedy zřejmé, že „na jedné straně se vtělilo pouze Slovo a že všechny texty, které obsahují trojiční ‚my‘, odkazují na společnou a stálou přítomnost tří Osob, a na druhé straně, že i když se vtělilo pouze Slovo, všechny tři Osoby se v Kristově tajemství projevují jako Milosrdenství“.
Správný výklad
„Můžeme potvrdit,“ prohlašuje prefekt dikasteria pro nauku víry, „že duchovní nabídka, která vychází ze zkušeností vyprávěných panem Gioacchinem Genovesem v souvislosti s ‚milosrdenstvím Trojice‘, pokud je vykládána ve světle toho, co bylo řečeno, jak tvrdí různí konzultovaní odborníci, neobsahuje teologické ani morální prvky, které by byly v rozporu s naukou církve. V každém případě je třeba postupovat tak, aby se při vydávání antologie těchto spisů vyloučily texty obsahující matoucí výrazy... a aby byl tento list zařazen jako úvod do uvedené sbírky“. Nakonec se upřesňuje, že některé texty odkazující na ďábla „je třeba vykládat jako výraz Boha, který nikdy nezapomíná na své milované stvoření, i když se od něj svobodně a definitivně odvrátilo“. A dodává se, že jiné texty, které obsahují „přesné pokyny biskupovi nebo jiným osobám (podrobnosti o datech, časech, místech a jiné okolnosti nebo drobné detaily), nejsou pro ostatní věřící užitečné a pro některé nemohou být ani považovány za božské pokyny bez pečlivého rozlišování dotyčných osob“. Jakákoli budoucí poselství musí biskup vyhodnotit „v dialogu s tímto dikasteriem“.
Dekret comského biskupa Cantoniho
Hodnota poselství, která obdržel pan Genovese, s jejich symbolickým jazykem, spočívá ve snaze překonat přílišné oddělování christologie a trinitární teologie a vybízí k objevení „trojičního milosrdenství“, které se odráží v každém Ježíšově gestu. Současně se zveřejněním listu dikasteria vydal biskup Coma dekret, kterým stanovil „nulla osta“ v souladu s novými normami.
