蜜桃交友

膶e拧i letos slaví století od smrti spisovatele Franze Kafky. Trochu se zdráháme Kafku, pra啪ského N臎mce ze 啪idovské rodiny, si tak docela p艡ivlastnit na stejný zp暖sob jako jiné velké spisovatele 20. století, t艡eba Jaroslava Ha拧ka nebo Bohumila Hrabala. Franz Kafka není ná拧 ve stejném slova smyslu; navykli jsme si za 膶echa pova啪ovat toho nebo tu, její啪 mate艡拧tinou je 膷e拧tina, co啪 je trochu zastaralý, ale stále platný koncept. V anket臎 Nejv臎t拧í 膶ech, po艡ádané p艡ed devatenácti lety, se spisovatel Kafka umístil p臎tapadesátý. Sigmund Freud, velká postava sv臎tové psychiatrie a rodák z n臎mecky mluvící 啪idovské rodiny v m臎ste膷ku P艡íbor na Morav臎, je mezi nejv臎t拧ími 膶echy zasutý a啪 na osmadevadesátém míst臎. 膶asto slýcháme, 啪e ten n臎mecky mluvící 沤id p暖vodem z Prahy byl prorok. A skute膷n臎, v dob臎 velkých ideologií, jako byl národní socialismus v N臎mecku, nebo komunismus sov臎tského typu, se Kafka, p艡edvídající vládu nepr暖hledné byrokracie nad osudem jednotlivce, jeví vizioná艡sky. St艡ední Evropa, kde se mísí národnosti, jazyky a nábo啪enské p艡esv臎d膷ení, je podle jiného spisovatele, Milana Kundery, unikátním prostorem, který je definovaný spí拧 bohatou a vrstevnatou kulturou ne啪 zem臎pisnou polohou. Kundera v臎noval Kafkovi pronikavou esej, v ní啪 svého Kafku brání proti v拧em, kdo cht臎jí mít z Kafky, cituji, 鈥瀙atrona neurotik暖, zachmu艡enc暖, nedu啪ivc暖 a anorektik暖, patrona sofistikovaných pozér暖 a hysterik暖鈥�. Rozumím-li správn臎, Kundera tak skládá Kafkovi rafinovanou poctu, kdy啪 pí拧e, 啪e na rozdíl od svých epigon暖 nebyl Kafka ni膷ím z toho. A je拧t臎 v臎t拧í poklonu slo啪il Kundera Franzi Kafkovi, kdy啪 v jednom ze svých román暖 pí拧e o prezidentovi 膷eskoslovenské normalizace Gustavu Husákovi, 啪e nejspí拧 Kafku neznal, zato Kafka tohoto 鈥瀙rezidenta zapomn臎ní鈥�, jak se Husákovi 艡íkalo, znal dob艡e. A膷koli spisovatel Kafka zem艡el o tém臎艡 p暖l století d艡íve, ne啪 se prezident Husák usídlil na pra啪ských Hrad膷anech.  

Kdy啪 je v jednání ú艡ad暖 n臎co nesrozumitelné a absurdní, 艡íkáme tomu dodnes 鈥瀔afkárna鈥� a p艡ipadáme si jako Zem臎m臎艡i膷 K, který se sna啪í pochopit, jak to chodí naho艡e na zámku. Jakmile si p艡ipadáme nesví a nepochopení, m暖啪e nás ut臎拧it p艡íb臎h 艠eho艡e Samsy, který se jednoho rána probudil z nepokojných sn暖 prom臎n臎ný v jakýsi nestv暖rný hmyz. Co啪 je za膷átek Kafkovy povídky Prom臎na a údajn臎 jedna z nejslavn臎j拧ích úvodních v臎t sv臎tové literatury. A co teprve humor, který je v Kafkovi skrytý, ale o to p暖sobiv臎j拧í! Ú艡edníci nad ob膷any neustále bdí, tak啪e je p艡ijímají o 膷tvrté ranní v erární posteli a prosí Zem臎m臎艡i膷e K, aby nep艡estal vypráv臎t, proto啪e jedin臎 tehdy se nejlépe usíná. P艡edstavuji si, jak se Kafka 艡ehtal, kdy啪 ze svých román暖, které z暖staly nedokon膷ené, p艡ed膷ítal svým p艡átel暖m.

Daleko d艡ív, ne啪 ankety lidové oblíbenosti pochopili Kafkovu p艡ita啪livost trhovci. Turisté, okouzleni kafkovským mýtem, si z Prahy odvá啪ejí hrnky nebo tri膷ka s nenapodobitelnou podobiznou spisovatele s výraznýma u拧ima. Nejspí拧 neexistuje spisovatelka nebo spisovatel tolik proslulí vlastní podobiznou jako Franz Kafka.

Ke Kafkovi si p艡i jeho stoletém výro膷í 艡ekli své histori膷ky a historici literatury, germanisté i bohemisté, psychologové, re啪isérky a re啪isé艡i, herci a here膷ky, vy拧el komiks inspirovaný jeho 啪ivotem. Existují sv臎dectví o Kafkov臎 práci právníka v D臎lnické úrazové poji拧钮ovn臎, nazna膷ující, 啪e ne拧lo o zam臎stnání, které geniální spisovatel nesná拧el, ale o sociální zku拧enost, která odpovídala jeho citlivosti. Kafkovy texty vysílá rozhlas na pokra膷ování a n臎kolik 膷eských galerií uspo艡ádalo výstavy inspirované jeho díly i spisovatelskou legendou.

Mám ale za to, 啪e dílo Franze Kafky 膷eká na své teolo啪ky a teology. Otázka není, zda Kafka 膷etl Bibli 鈥� 膷etl ji velmi pe膷liv臎 a na jeho textech je to poznat 鈥� otázka je spí拧, jak Kafka Bibli 膷etl. Nábo啪enské interpretace jsou na míst臎, Kafk暖v blízký p艡ítel Max Brod dokonce pokládal Franze Kafku v první 艡ad臎 za nábo啪enského myslitele a nez暖stal ve svém názoru osamocený. Ve svých aforismech Kafka ozna膷il netrp臎livost a lhostejnost za dva hlavní h艡íchy 膷lov臎ka. Utahuje si z mali膷kých, domácích boh暖 p艡iná拧ejících uspokojení. Pí拧e o pravd臎, kterou nem暖啪eme vid臎t, ale kterou m暖啪eme být. Kafka, v jeho啪 rodin臎 bylo 啪idovství spí拧 sváte膷ní, spole膷ensko-obchodní zále啪itostí ne啪 nábo啪enským p艡esv臎d膷ením, se vyznal v chasidských legendách i v díle k艡es钮anského existencialisty Sørena Kierkegaarda.

Dv臎 témata, jedno metafyzické a druhé osobní, se teolog暖m nabízejí u啪 p艡i prvním 膷tení. V románu Proces je Josef K. obvin臎n, ani啪 bychom v臎d臎li z 膷eho, nebo pro膷. Jako by byl vinen jenom proto, 啪e existuje. Jako by samotné bytí bylo zatí啪eno pocitem viny. M暖啪eme se dohadovat, zda touto vinou myslí Kafka poru拧enost, z ní啪 se vlastními silami nelze vymanit. Obdobn臎, zem臎m臎艡i膷 K. je p艡itahován k zámku, ani啪 jako 膷tená艡i vlastn臎 tu拧íme pro膷. M暖啪e a mo啪ná nás jako 膷tená艡e má drá啪dit, 啪e K. není schopen odejít ani poté, co se povolání ze zámku uká啪e jako nesrozumitelné a zámek samotný nedostupný pro vysv臎tlení. Mo啪ná nás má drá啪dit, 啪e je K. vr啪ený do d臎je, v n臎m啪 si, znovu, z vlastních sil, nedoká啪e pomoci. Je jisté, 啪e se nedozvíme, jak to vlastn臎 Kafka myslel, ale bylo by zajímavé p艡emý拧let o Kafkov臎 teologii d臎di膷ného h艡íchu.

Druhé kafkovské téma je osobní a je otázkou, jestli by Kafka souhlasil s tím, 啪e se jeho Dopis otci dostal do ruky n臎komu dal拧ímu ne啪 obchodníkovi Hermannu Kafkovi, tedy práv臎 Kafkovu otci. Zatímco Kafkovy krat拧í prózy i romány budí sm臎sici emocí, od strachu a啪 k pobavenému smíchu, Dopis otci je ho艡ké 膷tení. Syn pí拧e dopis u啪 jako dosp臎lý, je mu p艡es t艡icet, p艡esto si p艡esn臎 pamatuje zá啪itky z d臎tství, které syna p艡ed zrakem panova膷ného a v拧ev臎doucího otce zanechávají koktajícího 膷i rovnou n臎mého.

Tu拧íme, 啪e obrazy Boha, jeho啪 v modlitb臎 oslovujeme Ot膷e, a钮 chceme, 膷i nechceme, souvisí s tím, jací byli na拧i pozem拧tí otcové, souvisí s na拧í vlastní zku拧eností dcer a syn暖. Jak asi Kafka 膷etl starozákonní texty, v nich啪 Moj啪í拧 vyhla拧uje Izraeli Hospodina jako otce, který v拧e u膷inil a zpevnil a jak 膷etl slova 啪almisty, 啪e Hospodin je otcem sirotk暖 a vdov, otcem, který se slitovává nad svými syny? Jak 膷etl evangelijní pasá啪e, v nich啪 Je啪í拧 prohla拧uje o svém Otci, 啪e jsou jedno, 啪e Otec dává lidem dobré v臎ci, je v臎rný a spolehlivý, v jeho dom臎 je mnoho p艡íbytk暖 a má spo膷ítané i na拧e vlasy na hlav臎? Jinými slovy, jak nábo啪enský myslitel Kafka rozum臎l vztahu Je啪í拧e k nebeskému Otci?

Autorka 膷asopisu The Atlantic Judith Shulevizová nedávno 膷tená艡stvo vyzvala k tomu, abychom se vzdali své snahy Kafku pochopit. Na za膷átku svého 膷lánku p艡ichází s rabínskou anekdotou. Podobenství jsou podlé té anekdoty n臎膷ím na zp暖sob laciné svíce, která králi pomáhá najít zla钮ák. Zato díky jedinému vtipu, který nás rozesm臎je, m暖啪eme pochopit celou 啪idovskou Tóru, tvrdí 膷lánek.

Zajímalo by m臎, jak Kafka 膷etl Bibli, jak rozum臎l podobenstvím, 膷eho se obával a 膷emu se smál. T艡eba bych ho nepochopil, ale mohl bych se zasmát s ním.

Petr Vizina je 膷eský noviná艡 a teolog