PODCAST: Petr Vizina – Jak ?etl Kafka Bibli?
?e?i letos slaví století od smrti spisovatele Franze Kafky. Trochu se zdráháme Kafku, pra?ského Němce ze ?idovské rodiny, si tak docela p?ivlastnit na stejný zp?sob jako jiné velké spisovatele 20. století, t?eba Jaroslava Ha?ka nebo Bohumila Hrabala. Franz Kafka není ná? ve stejném slova smyslu; navykli jsme si za ?echa pova?ovat toho nebo tu, její? mate??tinou je ?e?tina, co? je trochu zastaralý, ale stále platný koncept. V anketě Největ?í ?ech, po?ádané p?ed devatenácti lety, se spisovatel Kafka umístil pětapadesátý. Sigmund Freud, velká postava světové psychiatrie a rodák z německy mluvící ?idovské rodiny v měste?ku P?íbor na Moravě, je mezi největ?ími ?echy zasutý a? na osmadevadesátém místě. ?asto slýcháme, ?e ten německy mluvící ?id p?vodem z Prahy byl prorok. A skute?ně, v době velkých ideologií, jako byl národní socialismus v Německu, nebo komunismus sovětského typu, se Kafka, p?edvídající vládu nepr?hledné byrokracie nad osudem jednotlivce, jeví vizioná?sky. St?ední Evropa, kde se mísí národnosti, jazyky a nábo?enské p?esvěd?ení, je podle jiného spisovatele, Milana Kundery, unikátním prostorem, který je definovaný spí? bohatou a vrstevnatou kulturou ne? zeměpisnou polohou. Kundera věnoval Kafkovi pronikavou esej, v ní? svého Kafku brání proti v?em, kdo chtějí mít z Kafky, cituji, ?patrona neurotik?, zachmu?enc?, nedu?ivc? a anorektik?, patrona sofistikovaných pozér? a hysterik?“. Rozumím-li správně, Kundera tak skládá Kafkovi rafinovanou poctu, kdy? pí?e, ?e na rozdíl od svých epigon? nebyl Kafka ni?ím z toho. A je?tě vět?í poklonu slo?il Kundera Franzi Kafkovi, kdy? v jednom ze svých román? pí?e o prezidentovi ?eskoslovenské normalizace Gustavu Husákovi, ?e nejspí? Kafku neznal, zato Kafka tohoto ?prezidenta zapomnění“, jak se Husákovi ?íkalo, znal dob?e. A?koli spisovatel Kafka zem?el o témě? p?l století d?íve, ne? se prezident Husák usídlil na pra?ských Hrad?anech.
Kdy? je v jednání ú?ad? něco nesrozumitelné a absurdní, ?íkáme tomu dodnes ?kafkárna“ a p?ipadáme si jako Zeměmě?i? K, který se sna?í pochopit, jak to chodí naho?e na zámku. Jakmile si p?ipadáme nesví a nepochopení, m??e nás utě?it p?íběh ?eho?e Samsy, který se jednoho rána probudil z nepokojných sn? proměněný v jakýsi nestv?rný hmyz. Co? je za?átek Kafkovy povídky Proměna a údajně jedna z nejslavněj?ích úvodních vět světové literatury. A co teprve humor, který je v Kafkovi skrytý, ale o to p?sobivěj?í! Ú?edníci nad ob?any neustále bdí, tak?e je p?ijímají o ?tvrté ranní v erární posteli a prosí Zeměmě?i?e K, aby nep?estal vyprávět, proto?e jedině tehdy se nejlépe usíná. P?edstavuji si, jak se Kafka ?ehtal, kdy? ze svých román?, které z?staly nedokon?ené, p?ed?ítal svým p?átel?m.
Daleko d?ív, ne? ankety lidové oblíbenosti pochopili Kafkovu p?ita?livost trhovci. Turisté, okouzleni kafkovským mýtem, si z Prahy odvá?ejí hrnky nebo tri?ka s nenapodobitelnou podobiznou spisovatele s výraznýma u?ima. Nejspí? neexistuje spisovatelka nebo spisovatel tolik proslulí vlastní podobiznou jako Franz Kafka.
Ke Kafkovi si p?i jeho stoletém výro?í ?ekli své histori?ky a historici literatury, germanisté i bohemisté, psychologové, re?isérky a re?isé?i, herci a here?ky, vy?el komiks inspirovaný jeho ?ivotem. Existují svědectví o Kafkově práci právníka v Dělnické úrazové poji??ovně, nazna?ující, ?e ne?lo o zaměstnání, které geniální spisovatel nesná?el, ale o sociální zku?enost, která odpovídala jeho citlivosti. Kafkovy texty vysílá rozhlas na pokra?ování a několik ?eských galerií uspo?ádalo výstavy inspirované jeho díly i spisovatelskou legendou.
Mám ale za to, ?e dílo Franze Kafky ?eká na své teolo?ky a teology. Otázka není, zda Kafka ?etl Bibli – ?etl ji velmi pe?livě a na jeho textech je to poznat – otázka je spí?, jak Kafka Bibli ?etl. Nábo?enské interpretace jsou na místě, Kafk?v blízký p?ítel Max Brod dokonce pokládal Franze Kafku v první ?adě za nábo?enského myslitele a nez?stal ve svém názoru osamocený. Ve svých aforismech Kafka ozna?il netrpělivost a lhostejnost za dva hlavní h?íchy ?lověka. Utahuje si z mali?kých, domácích boh? p?iná?ejících uspokojení. Pí?e o pravdě, kterou nem??eme vidět, ale kterou m??eme být. Kafka, v jeho? rodině bylo ?idovství spí? sváte?ní, spole?ensko-obchodní zále?itostí ne? nábo?enským p?esvěd?ením, se vyznal v chasidských legendách i v díle k?es?anského existencialisty Sørena Kierkegaarda.
Dvě témata, jedno metafyzické a druhé osobní, se teolog?m nabízejí u? p?i prvním ?tení. V románu Proces je Josef K. obviněn, ani? bychom věděli z ?eho, nebo pro?. Jako by byl vinen jenom proto, ?e existuje. Jako by samotné bytí bylo zatí?eno pocitem viny. M??eme se dohadovat, zda touto vinou myslí Kafka poru?enost, z ní? se vlastními silami nelze vymanit. Obdobně, zeměmě?i? K. je p?itahován k zámku, ani? jako ?tená?i vlastně tu?íme pro?. M??e a mo?ná nás jako ?tená?e má drá?dit, ?e K. není schopen odejít ani poté, co se povolání ze zámku uká?e jako nesrozumitelné a zámek samotný nedostupný pro vysvětlení. Mo?ná nás má drá?dit, ?e je K. vr?ený do děje, v něm? si, znovu, z vlastních sil, nedoká?e pomoci. Je jisté, ?e se nedozvíme, jak to vlastně Kafka myslel, ale bylo by zajímavé p?emý?let o Kafkově teologii dědi?ného h?íchu.
Druhé kafkovské téma je osobní a je otázkou, jestli by Kafka souhlasil s tím, ?e se jeho Dopis otci dostal do ruky někomu dal?ímu ne? obchodníkovi Hermannu Kafkovi, tedy právě Kafkovu otci. Zatímco Kafkovy krat?í prózy i romány budí směsici emocí, od strachu a? k pobavenému smíchu, Dopis otci je ho?ké ?tení. Syn pí?e dopis u? jako dospělý, je mu p?es t?icet, p?esto si p?esně pamatuje zá?itky z dětství, které syna p?ed zrakem panova?ného a v?evědoucího otce zanechávají koktajícího ?i rovnou němého.
Tu?íme, ?e obrazy Boha, jeho? v modlitbě oslovujeme Ot?e, a? chceme, ?i nechceme, souvisí s tím, jací byli na?i pozem?tí otcové, souvisí s na?í vlastní zku?eností dcer a syn?. Jak asi Kafka ?etl starozákonní texty, v nich? Moj?í? vyhla?uje Izraeli Hospodina jako otce, který v?e u?inil a zpevnil a jak ?etl slova ?almisty, ?e Hospodin je otcem sirotk? a vdov, otcem, který se slitovává nad svými syny? Jak ?etl evangelijní pasá?e, v nich? Je?í? prohla?uje o svém Otci, ?e jsou jedno, ?e Otec dává lidem dobré věci, je věrný a spolehlivý, v jeho domě je mnoho p?íbytk? a má spo?ítané i na?e vlasy na hlavě? Jinými slovy, jak nábo?enský myslitel Kafka rozuměl vztahu Je?í?e k nebeskému Otci?
Autorka ?asopisu The Atlantic Judith Shulevizová nedávno ?tená?stvo vyzvala k tomu, abychom se vzdali své snahy Kafku pochopit. Na za?átku svého ?lánku p?ichází s rabínskou anekdotou. Podobenství jsou podlé té anekdoty ně?ím na zp?sob laciné svíce, která králi pomáhá najít zla?ák. Zato díky jedinému vtipu, který nás rozesměje, m??eme pochopit celou ?idovskou Tóru, tvrdí ?lánek.
Zajímalo by mě, jak Kafka ?etl Bibli, jak rozuměl podobenstvím, ?eho se obával a ?emu se smál. T?eba bych ho nepochopil, ale mohl bych se zasmát s ním.
Petr Vizina je ?eský noviná? a teolog
