Na Pavlov臎 hrob臎 u po膷谩tk暖 艡铆msk茅ho k艡es钮anstv铆
Paolo Ondarza - Vatikán
Po膷átkem nového tisíciletí povstává obnovený zájem o postavu Pavla z Tarsu. Senza膷ní objevy vyná拧ejí na sv臎tlo nejprve nejstar拧í portrét apo拧tola národ暖 v 艡ímských katakombách svaté Thekly, poté hrubý mramorový sarkofág pod pape啪ským oltá艡em baziliky vedoucí zp臎t k autorovi t艡inácti list暖 Nového zákona.
V臎decký pr暖zkum
Potvrzení tohoto výzkumu s hlubokým pohnutím pronesl 29. 膷ervna 2009 b臎hem prvních ne拧por na záv臎r paulínského roku Benedikt XVI. P艡i té p艡íle啪itosti tehdej拧í pape啪 oznámil výsledky pe膷livé v臎decké analýzy, která byla na hrobce provedena dva tisíce let po Pavlov臎 narození: speciální sonda zavedená do sarkofágu odhalila stopy vzácné ln臎né tkaniny barvené purpurem, laminované ryzím zlatem, modrou látku s ln臎nými vlákny, 膷ervená kadidlová zrnka a bílkovinné a vápenaté látky. Byly nalezeny také velmi malé úlomky kostí. Ty odborníci, ani啪 by znali jejich p暖vod, podrobili zkoumání pomocí uhlíku 14 a zjistili, 啪e pocházejí od osoby, která 啪ila mezi 1. a 2. stoletím. "Zdá se, 啪e to potvrzuje jednomyslnou a nezpochybnitelnou tradici, 啪e se jedná o ostatky apo拧tola Pavla," komentoval Benedikt XVI. s rozechv臎ním.
Pavlova hrobka nebyla nikdy otev艡ena
Patnáct let po tomto oznámení se vydáváme k hrobce v doprovodu otce Lodovica Torrisiho, novicmistra v opatství svatého Pavla za hradbami, spravovaném od 8. století benediktinskými mnichy. "Hrobka nebyla nikdy otev艡ena," vysv臎tluje, "proto啪e vibrace p艡i odstra艌ování víka, kontakt se sv臎tlem a kyslíkem by mohly zni膷it, rozlo啪it to, co z Pavlova t臎la zbylo."
Pod nádherným baldachýnem, který v roce 1285 zhotovil slavný socha艡 Arnolfo di Cambio, jsou vid臎t kameny sarkofágu, které badatelé vynesli na sv臎tlo v roce 2006. Ve dne v noci zde nep艡etr啪it臎 ho艡í plamen, který poukazuje na posvátnost místa. Vedle n臎j je z艡eteln臎 vid臎t bronzová a sklen臎ná urna s 艡et臎zem z apo拧tolova 艡ímského v臎zení, která je v bazilice p艡ítomna od 4. století a která se v procesí nosí dovnit艡 v啪dy 29. 膷ervna, na svátek svatých Petra a Pavla.
M艡í啪kou je pod úrovní terénu vid臎t mramorová deska slo啪ená ze dvou kus暖: m臎艡í 2,12 x 1,27 metru. Stojí na ní nápis PAULO APOSTOLO MART a má t艡i otvory: jeden kulatý a dva 膷tvercové. Pochází ze 4.-5. století a sv臎d膷í o kultu, který toto místo ovliv艌oval od samého po膷átku, je拧t臎 p艡edtím, ne啪 byl postaven kostel. Otvory m臎ly funkci získávání kontaktních relikvií, tj. pruh暖 látky, které se t臎mito otvory vkládaly, dokud se nedotkly hrobu.
Mu膷ednictví za hradbami
"St臎tí svatého Pavla," pokra膷uje otec Lodovico Torrisi, "se odehrálo v t臎sné blízkosti místa poh艡bu. Asi 膷ty艡i kilometry od baziliky, v Acque Salvie, kde dnes stojí opatství T艡í fontán. Sem byl Pavel p艡ivezen z mamertinského v臎zení, kde byl v臎zn臎n. Historici dosud nepochopili, pro膷 se jeho mu膷ednická smrt odehrála práv臎 zde. Byl s钮at za Aureliánovými hradbami, na míst臎 s nezdravým ovzdu拧ím, poblí啪 Via Ostiense mezi lety 65 a 67, za císa艡e Nerona.
Hlava padla t艡ikrát na zem a podle tradice na t臎chto t艡ech místech zázra膷n臎 vytryskly t艡i prameny: první horký, druhý vla啪ný, t艡etí studený. Na aleji, která vede podél trapistického opatství, byla v pom臎rn臎 nedávné dob臎 zrekonstruována dla啪ba podobná t臎m, které byly b臎啪né ze starého 艠íma, aby p艡ipomínala cestu, kterou sv臎tec pro拧el p艡ed svou popravou. Mramorový nápis na fasád臎 kostela Mu膷ednictví svatého Pavla, postaveného v 5. století a renovovaného v roce 1599 architektem Giacomem Della Portou, pat艡ícího do komplexu opatství, zní: "S. Pauli Apostoli martyrii locus ubi tres fontes mirabiliter eruperunt". Uvnit艡 chrámu jsou jasn臎 patrné t艡i edikuly, postavené na ka啪dé z fontán zarovnaných ve stejné vzdálenosti, ale v r暖zných úrovních. Od roku 1950 byl v d暖sledku urbanizace a následného zne膷i拧t臎ní podzemní vody tok uzav艡en a rozvád臎ní vody v臎艡ícím ustalo.
惭别膷
Pavel, uv臎zn臎ný 沤idy, p艡i拧el v roce 61 do 艠íma, aby tam byl souzen jako 艡ímský ob膷an. Narodil se jako 沤id se jménem Saul a po啪íval 艡ímského ob膷anství stejn臎 jako v拧ichni obyvatelé Tarsu, m臎sta, z n臎ho啪 pocházel, le啪ícího v Kilikii na jihu dne拧ního Turecka. Po p艡est臎hování do Jeruzaléma se stal d暖v臎rníkem velerady a pozd臎ji zu艡ivým pronásledovatelem k艡es钮an暖. Na cest臎 do Dama拧ku v roce 36 do拧lo k jeho obrácení.
"Svatý Pavel," poznamenává otec Lodovico, "je zobrazen s me膷em, aby nazna膷il, jak bránil Bo啪í slovo. Aby bránil evangelium, zem艡el krutou smrtí me膷em jako udatný bojovník".
Hlavy svatých Petra a Pavla
"艠íká se, 啪e po st臎tí se o t臎lo postarala 艡ímská matrona, k艡es钮anka, ulo啪ila ho do sarkofágu a poh艡bila na Via Ostiense," dodává otec Torrisi. Podle dochovaných p艡íb臎h暖 se tato 啪ena jmenovala Lucina: dv臎 míle od Acque Salvie vlastnila poh艡ebi拧t臎 v rámci pohanského h艡bitova, který 膷ítal asi 5 000 hrob暖. Vykopávky potvrdily existenci této nekropole s výklenky a jámami pro chudé a osvobozené otroky. Pozd臎ji byla nalezena Pavlova hlava, která je uchována na oltá艡i baziliky svatého Jana na Lateránu, spolu s Petrovou lebkou. Podle 艡ímského martyrologia byli oba zabiti ve stejný den.
Jejich ostatky jsou spojeny také proto, 啪e b臎hem pronásledování byli oba ukryti v katakombách svatého 艩ebestiána. Dokládají to graffiti a votivní dary nalezené na tomto míst臎. Teprve pozd臎ji byly ostatky obou sv臎t暖 p艡eneseny na místa jejich p暖vodního poh艡bení.
U po膷átk暖 艡ímské církve
Místo Pavlova hrobu se okam啪it臎 stalo poutním místem v臎艡ících, kte艡í se sem p艡icházeli modlit a na po膷est sv臎tce zde vybudovali cella memoriae. Od prvních let se 膷etní pok艡t臎ní rozhodli pro poh艡eb v okolí a nekropole se postupn臎 m臎nila z pohanské na k艡es钮anskou.
"Mnozí si zvolili, aby jejich hrob byl umíst臎n v blízkosti hrobu apo拧tola," p艡ipomíná benediktinský opat a ukazuje 膷etné epigrafy v latin臎, 艡e膷tin臎 a hebrej拧tin臎 p艡ipevn臎né na st臎nách k艡í啪ové chodby opatství svatého Pavla za hradbami, kterou navrhl a vyzdobil Pietro Vassalletto.
"P艡i r暖zných rekonstruk膷ních pracích, výkopech 膷i zpev艌ování základ暖 zde bylo objeveno mnoho nález暖, pohanských i k艡es钮anských hrob暖. Pravd臎podobn臎 se jednalo o lidi ur膷itého spole膷enského kalibru. 艠ímské k艡es钮anství se zrodilo práv臎 v této oblasti". Mezi nejcenn臎j拧í artefakty nalezené v této oblasti v roce 1838 pat艡í 鈥瀌ogmatický鈥� sarkofág ze 4. století, který je nyní ve Vatikánských muzeích.
T艡i baziliky
Poté, co císa艡 Konstantin v roce 313 n. l. milánským ediktem povolil svobodu vyznání, cht臎l v roce 324 uctít památku apo拧tola národ暖 tím, 啪e místo jeho prvního pochování zv臎膷nil bazilikou, její啪 základ je dodnes patrný pod pape啪ským oltá艡em. Sv臎tcovo t臎lo bylo nejprve ulo啪eno do m臎d臎né rakve. Chrám, p暖vodn臎 nep艡íli拧 velký, byl pozd臎ji za císa艡暖 Theodosia, Arcadia a Valentiniana II. roz拧í艡en, a stal se tak velmi velkou, p臎tilodní bazilikou známou jako "Theodosiova" nebo "t艡í císa艡暖".
Mistrovská díla, která p艡e啪ila po啪ár
Mezi 12. a 13. stoletím v bazilice p暖sobily velké um臎lecké osobnosti jako Pietro Cavallini, jeho啪 fresky byly bohu啪el zni膷eny, a Arnolfo di Cambio, autor ciboria (baldachýnu), které spolu s cenným svícnem na velikono膷ní pa拧kál od Vassalletta p艡e啪ilo ni膷ivý po啪ár, jen啪 v 膷ervenci 1823 b臎hem jediné noci zni膷il Theodosiánskou baziliku.
Po啪ár a obnova
P艡í膷ina po啪áru není známa, n臎kte艡í ji p艡i膷ítají ho艡áku, který snad nechali bez dozoru d臎lníci opravující st艡echu. Den po katastrof臎 se 艠ímané hrnuli, aby si prohlédli, co z kostela zbylo. Scéna byla srdcervoucí a jeden výjime膷ný sv臎dek, francouzský spisovatel Stendhal, ji popsal jako "jednu z nejvelkolep臎j拧ích podívaných", jakou kdy vid臎l: "M臎l jsem dojem p艡ísné krásy, stejn臎 smutné jako Mozartova hudba. Bolestné a stra拧livé poz暖statky katastrofy byly stále 啪ivé; kostel byl stále zane艡ád臎n 膷ernými, kou艡ícími, nap暖l spálenými trámy; d艡íky sloup暖, roz拧típnuté po celé délce, hrozily ka啪dou chvíli pádem."
Dne 25. ledna 1825 vydal Lev XII. encykliku "Ad plurimas", v ní啪 vyzval v臎艡ící k obnov臎 chrámu: chrám m臎l být obnoven stejným zp暖sobem, s pou啪itím 膷ástí zachrán臎ných z po啪áru, aby se zachovala k艡es钮anská tradice jeho p暖vodu, a 10. prosince 1854 jej Pius IX. posv臎til. Bazilika, která vznikla, je p艡esn臎 taková, jakou ji vidíme dnes.
Svatý Pavel a lidé na celém sv臎t臎
Na výzvu Lva XII. hromadn臎 odpovídali nejen katolíci, ale celý sv臎t: bloky malachitu a lazuritu daroval car Mikulá拧 I., stejn臎 jako sloupy a okna z nejkvalitn臎j拧ího alabastru dorazily darem od egyptského krále Fouada I. Pavel z Tarsu se potvrdil jako univerzální referen膷ní bod pro v臎艡ící i národy. Chór lidí shromá啪d臎ných kolem tohoto velikána k艡es钮anství p艡ipomínají mramorové desky na st臎nách apsidy, na nich啪 jsou vyryta jména mnoha kardinál暖 a biskup暖 p艡ítomných v den posv臎cení. Ti byli v 艠ím臎 na vyhlá拧ení dogmatu o Neposkvrn臎ném po膷etí. Slavili spole膷n臎 s Petrovým nástupcem, symbolicky pod pohledem v拧ech pape啪暖 historie, kte艡í jsou vyobrazeni v mozaice na velkých medailonech zdobících hlavní lo膹 chrámu.
Apo拧tol jednoty k艡es钮an暖
Jak je známo, Pavl暖v apo拧tolát se roz拧í艡il od 沤id暖 na v拧echny národy: v Arábii, Malé Asii, Makedonii, na Kypru a v 艠ecku zalo啪il 膷etné k艡es钮anské komunity. Symbolem putování apo拧tola národ暖 je relikvie hole, kterou pou啪íval na svých cestách a která je uchovávána v muzeu 艡ímské baziliky.
"Pavla uctívají obyvatelé celého sv臎ta, k艡es钮ané i nek艡es钮ané," dodává otec Lodovico Torrisi. "Je zásadní postavou pro jednotu k艡es钮an暖". V bazilice se konají ekumenické oslavy a akce. S tímto místem jsou spojeny epizody a p艡edm臎ty, které jsou z tohoto hlediska obzvlá拧t臎 významné. Zde, v opatov臎 byt臎, oznámil Jan XXIII. 25. ledna 1959 kardinál暖m sv暖j zám臎r svolat II. vatikánský ekumenický koncil.
V roce 2006 Benedikt XVI. také splnil p艡ání svatého Jana Pavla II. a p艡edal athénskému patriarchovi Christodulovi dva krou啪ky z okov暖 apo拧tola národ暖.
Svatý Pavel a jubileum
Kone膷n臎 na cest臎 k plnému spole膷enství k艡es钮an暖 zaujímá významné místo Svatá brána baziliky svatého Pavla, která se otev艡e 5. ledna p艡í拧tího roku:
"Má velmi d暖le啪itou hodnotu. Byla vystav臎na v Konstantinopoli a darována v roce 1070. P暖vodn臎 byla umíst臎na u hlavního vchodu. Po啪ár ji po拧kodil a zmen拧il její velikost. Byla proto p艡emíst臎na k bo膷nímu vchodu. Vzhledem k jubileu," uzavírá otec Lodovico, "doufáme, 啪e v臎艡ící, poutníci a turisté z celého sv臎ta zde pro啪ijí krásný zá啪itek hlubokého obrácení a víry, sjednocení a kontaktu s Hospodinem prost艡ednictvím sv臎dectví apo拧tola Pavla".
