Kardinál Parolin na Ukrajině: Je bolestné hovořit s matkami, které ztratily své syny
Alessandro De Carolis - Vatikán
Návštěva, která kardinála Parolina zavedla z Oděsy do Kyjeva a na různá další místa Ukrajiny, se chýlí ke konci. Kardinál Pietro Parolin v rozhovoru, který pro vatikánská média vedl otec Mariusz Krawiec, předběžně bilancuje, co tyto dny představovaly, a shrnuje, co přiveze zpět papeži, který ho vyslal svým jménem do této země neustále označované za „trýzněnou“.
Lidská povinnost
Zosobněním této trýzně jsou ukrajinské matky. Kardinál státní sekretář si s některými z nich potřásl rukou a pocit, který se dostavil, „je srdcervoucí, opravdu srdcervoucí, nevím, jak to definovat“, vypráví a zadržuje emoce. „Pomyšlení, že matka, která je ještě mladá, ztratila pětadvacetiletého syna, nevíte, co říct...“. A zdůrazňuje také tragickou situaci „tolika mrtvých, z nichž mnohá těla nebyla ani nalezena“, a „lidskou povinnost“ a „křesťanský smysl, který nám ukládá důstojně pohřbít mrtvé“. Stejně jako situaci „velmi mnoha raněných, zmrzačených, invalidů...“. Válka, říká kardinál Parolin, „zanechává škodlivé stopy v životě a těle společnosti“.
Válka zredukovaná na novinové zprávy
O obecném smyslu své návštěvy kardinál Parolin říká, že „hlavním poselstvím“ těchto dnů je „udržet pozornost mezinárodního společenství zaměřenou na tuto válku, aby se nestala dalším zapomenutým konfliktem“. Možná, že když je „srdce Evropy“ dějištěm, je „pozornost ještě větší než u jiných válek, které probíhají na jiných kontinentech“. A přesto pro státního sekretáře „existuje určité nebezpečí, že všechno ‚rozmělníme‘“ a něco tak závažného, jako je válka, „se může stát pouhou zprávou a ničím jiným“.
Otevřít cesty k míru
Humanitární pomoc Ukrajině musí být vždy zaručena, zatímco na diplomatické úrovni kardinál Parolin vyzývá ke kreativitě ve smyslu „hledání vzorců, které mohou pomoci otevřít cesty míru“, protože - „to je můj dojem“ - jsme „poměrně daleko od vyjednaného řešení“. Státní sekretář se rovněž pozastavil nad mírovou platformou ukrajinského prezidenta Zelenského, kterou, jak připomněl, „jsme od počátku podporovali“ jako „pokus o mír“, který „by mohl určitým způsobem pomoci“, ačkoli „si je dobře vědom i její slabiny, kterou je skutečnost, že nezahrnovala Rusko. Je zřejmé,“ zdůraznil, „že když se uzavírá mír, měl by se uzavřít mezi oběma soupeři“, ale „zdá se mi, že jsme ještě daleko. Doufám,“ uzavírá, „že najdeme i jiné formulace, které nám umožní vykřesat jiskřičku naděje“.
