Jezuita Gianfranceschi 鈥� prvn铆 艡editel Vatik谩nsk茅ho rozhlasu, mu啪 v臎dy a v铆ry
Gianluca Giorgio
Dne 9. 膷ervence 1934 zem艡el v generální kurii Tovary拧stva Je啪í拧ova v 艠ím臎 otec Giuseppe Gianfranceschi. Rektor Pape啪ské Gregoriánské univerzity, první 艡editel Vatikánského rozhlasu, v臎dec a pedagog - p艡ipomenout si jméno tohoto 艡eholníka znamená dokázat propojit v臎du s vírou. Jestli啪e je n臎co charakteristické ve zp暖sobu, jakým pro啪íval sv臎艡ené úkoly, pak to byla v臎rnost jeho poslání kn臎ze a badatele ve slu啪b臎 církvi a spole膷nosti. Byl kultivovaným a pozorným jezuitou, který dokázal, jak pí拧e svatý Ignác ve své autobiografii, najít Boha ve v拧em. Letos si p艡ipomínáme 90. výro膷í jeho úmrtí.
Narodil se v roce 1875 v Arcevii v provincii Ancona, dokon膷il klasická studia a p艡est臎hoval se do 艠íma, kde za膷al studia na in啪enýrské fakult臎. Jeho vrstevníci na n臎j vzpomínají jako na veselého, u膷enlivého a p艡átelského mladíka. Na za膷átku 膷tvrtého ro膷níku po absolvování duchovních cvi膷ení po啪ádal o p艡ijetí k jezuit暖m. Cítil Bo啪í volání k 啪ivotu podle evangelia. Po absolvování teologického vzd臎lání a získání titulu z filozofie je vysv臎cen na kn臎ze. Pí拧e se rok 1909. Jeho p艡edstavení, kte艡í vycítili jeho schopnosti, mu umo啪艌ují vystudovat matematiku a fyziku na univerzit臎 v 艠ím臎. Po získání profesury experimentální fyziky nav拧t臎vuje institut ve Via Panisperna a rozvíjí r暖zné výzkumné projekty, které ho dovedou k významným výsledk暖m. Mezi jeho zájmy pat艡ila akustika, elektrofyzika a m臎艡ení rychlosti Zem臎. Je v拧estranný a bystrý, nápadný metodou, kterou pou啪ívá: pozorností k novinkám, ani啪 by skrýval jejich omezení a kriti膷nost. Projevuje v臎rnost tradici a otev艡enost k obnov臎, pokud je to pro dobro spole膷nosti.
P艡edná拧í na jezuitském Institutu Massimiliano Massimo, na Státním athenaeu a na Pape啪ské Gregoriánské univerzit臎, je znalý a vst艡ícný. Velmi srozumiteln臎 vysv臎tluje tajemství daného tématu. V t臎chto letech se zv臎davostí sleduje mezinárodní v臎deckou debatu, mezi ní啪 se objevuje teorie relativity Alberta Einsteina. O ní publikuje studii, v ní啪 vyzdvihuje její zvlá拧tnosti, p艡i膷em啪 neopou拧tí sv暖j vlastní filozofický a v臎decký p艡ístup.
Otec Gianfranceschi se výrazn臎 anga啪uje v apo拧tolátu, co啪 dosv臎d膷uje jako rektor kostela svatého Ignáce v centru 艠íma. Je to autentický a vyrovnaný 艡eholník. Vá拧nivý hleda膷 Boha, studovaného v rozmanitosti a velikosti stvo艡ení.
Pape啪 Benedikt XV. jej poté, co se seznámil s Gianfranceschiovými studiemi, jmenuje p艡edsedou Pape啪ské akademie v臎d "I nuovi lincei". V této funkci otec Gianfranceschi nabízí inovativní a avantgardní pohled na v臎c. Je pozorný k pokroku kulturního sv臎ta a aktualizuje své poznatky. Otev艡eme-li jeho nesmírn臎 bohatou bibliografii, najdeme více ne啪 sto padesát prací publikovaných ve významných v臎deckých 膷asopisech té doby. V roce 1928 se jako kaplan a v臎dec se svolením pape啪e a svého vlastního p艡edstaveného zú膷astnil výpravy generála Nobileho na severní pól. Z této nelehké zku拧enosti zanechal tento kn臎z deník, v n臎m啪 zaznamenává dojmy, které získal. Zápis je sv臎dectvím jeho pé膷e a lásky k bli啪nímu a zárove艌 cennou kronikou událostí.
Byl p艡ítelem Guglielma Marconiho, nositele Nobelovy ceny za fyziku, podporoval jeho studia a cht臎l ho mít po svém boku p艡i zakládání Vatikánského rozhlasu. Dne 12. února 1931 díky rozhlasovým vlnám p艡ekro膷ilo po啪ehnání pape啪e Pia XI. Urbi et orbi hranice zem臎 a setkalo se s lidstvem. Je to okam啪ik plný velkých emocí. Gianfranceschi v 膷ele rozhlasové stanice a po celý sv暖j 啪ivot slou啪il církvi sv臎dectvím o kráse víry p艡i setkání s v臎dou, ale p艡edev拧ím s lidstvem.
