蜜桃交友

Isabella Piro - Vatikán

Jak být misioná艡skou synodální církví? To je základní otázka, od ní啪 se odvíjí Instrumentum laboris (IL) p艡í拧tího zasedání biskupské synody, které je naplánováno od 2. do 27. 艡íjna a bude druhým XVI. 艡ádným generálním shromá啪d臎ním po zasedání v roce 2023. Dokument shroma啪膹uje plody lo艌ského roku a integruje je s výsledky dal拧ích setkání, jako bylo mezinárodní setkání fará艡暖 (konané ve Vatikánu od 29. dubna do 2. kv臎tna tohoto roku) a výsledky deseti studijních skupin, které na pape啪暖v pokyn prohloubily n臎které otázky vze拧lé ze synody v roce 2023. IL, zve艡ejn臎né dnes, v úterý 9. 膷ervence, a p艡edstavené v Tiskovém st艡edisku Svatého stolce, nenabízí 啪ádné " hotové odpov臎di", ale spí拧e "náznaky a návrhy", jak církev jako celek m暖啪e a bude moci reagovat "na pot艡ebu synodálního poslání", tedy církve, která by byla blí啪e lidem, byla mén臎 byrokratická, byla Bo啪ím domovem a rodinou, v ní啪 jsou v拧ichni pok艡t臎ní spoluodpov臎dní a podílejí se na jejím 啪ivot臎 v rozli拧ení svých r暖zných slu啪eb a rolí.

P臎t 膷ástí dokumentu

Dokument je strukturován do p臎ti 膷ástí: úvod, základy a t艡i úst艡ední 膷ásti. Úvod p艡ipomíná dosavadní cestu a vyzdvihuje ji啪 dosa啪ené milníky, jako je nap艡íklad roz拧í艡ené pou啪ívání synodální metodiky rozhovoru v Duchu. Následují základy (膷. 1-18), které se zam臎艡ují na porozum臎ní synodalit臎, chápané jako cesta obrácení a reformy. Zd暖raz艌uje se, 啪e ve sv臎t臎 poznamenaném rozd臎lením a konflikty je církev povolána být znamením jednoty, nástrojem smí艡ení a poslucha膷em pro v拧echny, zejména pro chudé, marginalizované a od moci od艡íznuté men拧iny. "Podobn臎 jako m臎síc," 膷teme v IL, "církev zá艡í odra啪eným sv臎tlem: nem暖啪e chápat své vlastní poslání ve smyslu sebe sama, ale p艡ijímá odpov臎dnost být svátostí pout, vztah暖 a spole膷enství s ohledem na jednotu celého lidského rodu" (膷. 4). Dokument tedy p艡ipomíná, 啪e "synodalita v 啪ádném p艡ípad臎 neznamená znehodnocení zvlá拧tní autority a specifického úkolu, který sám Kristus sv臎艡uje pastý艡暖m" (膷. 8), podtrhuje v拧ak, 啪e "synodalita není samoú膷elná", a poukazuje na souvislost mezi synodalitou a posláním, které jsou "úzce propojeny" (膷. 9).

Ocen臎ní 啪en v církvi

V základech je rovn臎啪 v臎nován dostate膷ný prostor (膷. 13-18) úvahám o úloze 啪en ve v拧ech oblastech 啪ivota církve, p艡i膷em啪 je zd暖razn臎na "pot艡eba pln臎ji uznat" jejich charismata a povolání. "B暖h si vyvolil n臎které 啪eny jako první sv臎dkyn臎 a zv臎stovatelky vzk艡í拧ení," p艡ipomíná IL; 啪eny se proto "na základ臎 k艡tu nacházejí ve stavu plné rovnosti, dostává se jim stejného vylití dar暖 Ducha svatého a jsou povolány ke slu啪b臎 Kristovu poslání". První zm臎na, kterou je t艡eba provést, "je tedy zm臎na mentality", a to "obrácením k vizi vztahovosti, vzájemné závislosti a reciprocity mezi 啪enami a mu啪i, kte艡í jsou sestrami a bratry v Kristu, s ohledem na spole膷né poslání".

Ú膷ast a odpov臎dnost 啪en

V n臎kterých kulturách, jak vyplývá z IL, "z暖stává silná p艡ítomnost mu啪ského 拧ovinismu"; z tohoto d暖vodu se na druhém zasedání synody 啪ádá "拧ir拧í ú膷ast 啪en v procesech církevního rozli拧ování a ve v拧ech fázích rozhodovacích proces暖" spolu s "拧ir拧ím p艡ístupem k odpov臎dným pozicím v diecézích a církevních institucích", jako啪 i v seminá艡ích, institutech, teologických fakultách a "v roli soudky艌 v kanonických procesech". Návrhy se týkají také zasv臎cených 啪en, u nich啪 se po膷ítá s "v臎t拧ím uznáním a rozhodn臎j拧í podporou" jejich 啪ivota a charismat spolu s "jejich zam臎stnáváním v odpov臎dných funkcích".

Teologická reflexe 啪enského diakonátu pokra膷uje

Pokud jde o p艡ijímání 啪en do diakonátu, IL uvádí, 啪e o to 啪ádají "n臎které místní církve", zatímco jiné "opakují sv暖j nesouhlas" (膷. 17). Podotýká se, 啪e toto téma "nebude p艡edm臎tem práce" na 艡íjnovém zasedání, a proto je dob艡e, 啪e "teologická reflexe pokra膷uje". V ka啪dém p艡ípad臎 reflexe o úloze 啪en "zd暖raz艌uje touhu po posílení v拧ech slu啪eb vykonávaných laiky", pro které se 啪ádá, aby, pokud jsou "nále啪it臎 vzd臎laní, mohli p艡ispívat k hlásání Bo啪ího slova také p艡i slavení eucharistie" (膷. 18).

膶ást I. - Vztahy s Bohem, mezi bratry a mezi církvemi

Po úvodu a základech se IL v臎nuje vztah暖m (膷. 22-50), které církvi umo啪艌ují synodální misii, tj. vztah暖m s Bohem Otcem, mezi bratry a sestrami a mezi církvemi. Charismata, slu啪by a ordinované slu啪by jsou tedy nezbytné ve sv臎t臎 a pro sv臎t, který uprost艡ed mnoha rozpor暖 hledá spravedlnost, mír a nad臎ji. Z místních církví také zaznívá hlas mladých lidí, kte艡í volají po církvi, která by nebyla strukturovaná ani byrokratická, ale zalo啪ená na vztazích, které vznikají a 啪ijí v dynamice a na cestách. V této perspektiv臎 bude moci 艡íjnové shromá啪d臎ní analyzovat návrh na o啪ivení nových slu啪eb, jako je slu啪ba "naslouchání a doprovázení". "Je zapot艡ebí 'otev艡ených dve艡í' komunity," vysv臎tluje se v textu, "kterými mohou lidé vstoupit, ani啪 by se cítili ohro啪eni nebo souzeni" (膷. 34).

膶ást II. - Formativní cesty a rozli拧ování spole膷enství

Tyto vztahy pak bude t艡eba rozvíjet k艡es钮anským zp暖sobem po adekvátních a kontextualizovaných cestách (膷. 51-79), proto啪e "není misie bez kontextu, není církve bez zako艡en臎ní na konkrétním míst臎" (膷. 53). Zásadní proto bude formace a "komunitní rozli拧ování", které církvím umo啪ní p艡ijímat vhodná rozhodnutí, vyjad艡ující odpov臎dnost a ú膷ast v拧ech. "Prolínání generací je 拧kolou synodality," uvádí IL. "V拧ichni, slabí i silní, d臎ti, mladí i sta艡í, mají co p艡ijímat a co dávat" (膷. 55).

Význam odpov臎dnosti

Mezi cesty, které je t艡eba následovat, v拧ak pat艡í také ty, které umo啪艌ují nositel暖m církevní zodpov臎dnosti transparentn臎 se zodpovídat ze svého jednání pro dobro a poslání církve. "Synodální církev pot艡ebuje kulturu a praxi transparentnosti a odpov臎dnosti," pí拧e se v IL, "které jsou nezbytné pro posilování vzájemné d暖v臎ry nezbytné pro spole膷né putování a uplat艌ování spoluodpov臎dnosti za spole膷né poslání" (膷. 73).

D暖v臎ryhodná církev vy啪aduje transparentnost a odpov臎dnost

S p艡ipomenutím, 啪e "odpov臎dnost za slu啪bu spole膷enství pat艡í k nejstar拧í tradici, která sahá a啪 k apo拧tolské církvi" (膷. 74), pak pracovní dokument zd暖raz艌uje, 啪e dnes "se po啪adavek transparentnosti a odpov臎dnosti v církvi a ze strany církve stal nezbytným v d暖sledku ztráty d暖v臎ryhodnosti v d暖sledku finan膷ních skandál暖 a zejména sexuálního a jiného zneu啪ívání nezletilých a zranitelných osob. Nedostatek transparentnosti a odpov臎dnosti podn臎cuje klerikalismus" (膷. 75), který nesprávn臎 vychází z p艡edpokladu, 啪e vysv臎cení duchovní nejsou nikomu odpov臎dní za výkon své autority.

Je zapot艡ebí hodnotících struktur

IL trvá na tom, 啪e odpov臎dnost a transparentnost se týkají v拧ech úrovní církve a neomezují se pouze na oblast sexuálního a finan膷ního zneu啪ívání, ale dotýkají se také "pastora膷ních plán暖, metod evangelizace a zp暖sob暖, jakými církev respektuje d暖stojnost lidské osoby, nap艡íklad pokud jde o pracovní podmínky v jejích institucích" (膷. 76). Z toho vyplývá výzva k "nezbytným strukturám a formám hodnocení - chápaným nikoli v mravním smyslu - zp暖sobu, jakým jsou vykonávány slu啪ební povinnosti v拧eho druhu" (膷. 77). V této souvislosti dokument p艡ipomíná, 啪e je t艡eba, aby církev zajistila nap艡. zve艡ejn臎ní výro膷ní zprávy jak o hospoda艡ení se statky a zdroji, tak o pln臎ní poslání, v膷etn臎 "znázorn臎ní iniciativ uskute膷n臎ných v oblasti ochrany (ochrana nezletilých a zranitelných osob) a podpory p艡ístupu 啪en k vedoucím pozicím a jejich ú膷asti na rozhodovacích procesech" (膷. 79).

膶ást III - Místa ekumenického a mezinábo啪enského dialogu

IL dále analyzuje místa (膷. 80-108), kde se utvá艡ejí vztahy a cesty. Místa, která je t艡eba chápat nikoli pouze jako prostory, ale spí拧e jako konkrétní kontexty, charakterizované kulturami a dynamismy lidského stavu. Pracovní dokument vyzývá k p艡ekonání statického vid臎ní a pyramidového obrazu církevních vztah暖 a zku拧eností a spí拧e uznává jejich rozmanitost a pluralitu, které umo啪艌ují církvi - jedné a v拧eobecné - 啪ít v dynamické cirkularit臎 "v místech a z míst", ani啪 by upadala do partikularismu nebo zplo拧钮ování. Naopak: práv臎 do takto vymezeného horizontu je t艡eba vlo啪it velká témata ekumenického, mezinábo啪enského a kulturního dialogu. Do tohoto kontextu zapadá i hledání forem výkonu petrovské slu啪by otev艡ených "nové situaci" ekumenické cesty k viditelné jednot臎 k艡es钮an暖 (膷. 102 a 107).

Poutníci nad臎je

Záv臎rem dokument p艡ipomíná, 啪e ka啪dá z otázek, které obsahuje, má být slu啪bou církvi a mo啪ností uzdravit nejhlub拧í rány na拧í doby. Instrumentum laboris proto kon膷í výzvou k pokra膷ování cesty jako "poutníci nad臎je", a to i v perspektiv臎 jubilea roku 2025 (膷. 112).

鈥�