蜜桃交友

Isabella Piro - Vatikán

Jak být misioná?skou synodální církví? To je základní otázka, od ní? se odvíjí Instrumentum laboris (IL) p?í?tího zasedání biskupské synody, které je naplánováno od 2. do 27. ?íjna a bude druhým XVI. ?ádným generálním shromá?děním po zasedání v roce 2023. Dokument shroma??uje plody loňského roku a integruje je s výsledky dal?ích setkání, jako bylo mezinárodní setkání fará?? (konané ve Vatikánu od 29. dubna do 2. května tohoto roku) a výsledky deseti studijních skupin, které na pape??v pokyn prohloubily některé otázky vze?lé ze synody v roce 2023. IL, zve?ejněné dnes, v úterý 9. ?ervence, a p?edstavené v Tiskovém st?edisku Svatého stolce, nenabízí ?ádné " hotové odpovědi", ale spí?e "náznaky a návrhy", jak církev jako celek m??e a bude moci reagovat "na pot?ebu synodálního poslání", tedy církve, která by byla blí?e lidem, byla méně byrokratická, byla Bo?ím domovem a rodinou, v ní? jsou v?ichni pok?tění spoluodpovědní a podílejí se na jejím ?ivotě v rozli?ení svých r?zných slu?eb a rolí.

Pět ?ástí dokumentu

Dokument je strukturován do pěti ?ástí: úvod, základy a t?i úst?ední ?ásti. Úvod p?ipomíná dosavadní cestu a vyzdvihuje ji? dosa?ené milníky, jako je nap?íklad roz?í?ené pou?ívání synodální metodiky rozhovoru v Duchu. Následují základy (?. 1-18), které se zamě?ují na porozumění synodalitě, chápané jako cesta obrácení a reformy. Zd?razňuje se, ?e ve světě poznamenaném rozdělením a konflikty je církev povolána být znamením jednoty, nástrojem smí?ení a poslucha?em pro v?echny, zejména pro chudé, marginalizované a od moci od?íznuté men?iny. "Podobně jako měsíc," ?teme v IL, "církev zá?í odra?eným světlem: nem??e chápat své vlastní poslání ve smyslu sebe sama, ale p?ijímá odpovědnost být svátostí pout, vztah? a spole?enství s ohledem na jednotu celého lidského rodu" (?. 4). Dokument tedy p?ipomíná, ?e "synodalita v ?ádném p?ípadě neznamená znehodnocení zvlá?tní autority a specifického úkolu, který sám Kristus svě?uje pastý??m" (?. 8), podtrhuje v?ak, ?e "synodalita není samoú?elná", a poukazuje na souvislost mezi synodalitou a posláním, které jsou "úzce propojeny" (?. 9).

Ocenění ?en v církvi

V základech je rovně? věnován dostate?ný prostor (?. 13-18) úvahám o úloze ?en ve v?ech oblastech ?ivota církve, p?i?em? je zd?razněna "pot?eba plněji uznat" jejich charismata a povolání. "B?h si vyvolil některé ?eny jako první svědkyně a zvěstovatelky vzk?í?ení," p?ipomíná IL; ?eny se proto "na základě k?tu nacházejí ve stavu plné rovnosti, dostává se jim stejného vylití dar? Ducha svatého a jsou povolány ke slu?bě Kristovu poslání". První změna, kterou je t?eba provést, "je tedy změna mentality", a to "obrácením k vizi vztahovosti, vzájemné závislosti a reciprocity mezi ?enami a mu?i, kte?í jsou sestrami a bratry v Kristu, s ohledem na spole?né poslání".

Ú?ast a odpovědnost ?en

V některých kulturách, jak vyplývá z IL, "z?stává silná p?ítomnost mu?ského ?ovinismu"; z tohoto d?vodu se na druhém zasedání synody ?ádá "?ir?í ú?ast ?en v procesech církevního rozli?ování a ve v?ech fázích rozhodovacích proces?" spolu s "?ir?ím p?ístupem k odpovědným pozicím v diecézích a církevních institucích", jako? i v seminá?ích, institutech, teologických fakultách a "v roli soudkyň v kanonických procesech". Návrhy se týkají také zasvěcených ?en, u nich? se po?ítá s "vět?ím uznáním a rozhodněj?í podporou" jejich ?ivota a charismat spolu s "jejich zaměstnáváním v odpovědných funkcích".

Teologická reflexe ?enského diakonátu pokra?uje

Pokud jde o p?ijímání ?en do diakonátu, IL uvádí, ?e o to ?ádají "některé místní církve", zatímco jiné "opakují sv?j nesouhlas" (?. 17). Podotýká se, ?e toto téma "nebude p?edmětem práce" na ?íjnovém zasedání, a proto je dob?e, ?e "teologická reflexe pokra?uje". V ka?dém p?ípadě reflexe o úloze ?en "zd?razňuje touhu po posílení v?ech slu?eb vykonávaných laiky", pro které se ?ádá, aby, pokud jsou "nále?itě vzdělaní, mohli p?ispívat k hlásání Bo?ího slova také p?i slavení eucharistie" (?. 18).

?ást I. - Vztahy s Bohem, mezi bratry a mezi církvemi

Po úvodu a základech se IL věnuje vztah?m (?. 22-50), které církvi umo?ňují synodální misii, tj. vztah?m s Bohem Otcem, mezi bratry a sestrami a mezi církvemi. Charismata, slu?by a ordinované slu?by jsou tedy nezbytné ve světě a pro svět, který uprost?ed mnoha rozpor? hledá spravedlnost, mír a naději. Z místních církví také zaznívá hlas mladých lidí, kte?í volají po církvi, která by nebyla strukturovaná ani byrokratická, ale zalo?ená na vztazích, které vznikají a ?ijí v dynamice a na cestách. V této perspektivě bude moci ?íjnové shromá?dění analyzovat návrh na o?ivení nových slu?eb, jako je slu?ba "naslouchání a doprovázení". "Je zapot?ebí 'otev?ených dve?í' komunity," vysvětluje se v textu, "kterými mohou lidé vstoupit, ani? by se cítili ohro?eni nebo souzeni" (?. 34).

?ást II. - Formativní cesty a rozli?ování spole?enství

Tyto vztahy pak bude t?eba rozvíjet k?es?anským zp?sobem po adekvátních a kontextualizovaných cestách (?. 51-79), proto?e "není misie bez kontextu, není církve bez zako?enění na konkrétním místě" (?. 53). Zásadní proto bude formace a "komunitní rozli?ování", které církvím umo?ní p?ijímat vhodná rozhodnutí, vyjad?ující odpovědnost a ú?ast v?ech. "Prolínání generací je ?kolou synodality," uvádí IL. "V?ichni, slabí i silní, děti, mladí i sta?í, mají co p?ijímat a co dávat" (?. 55).

Význam odpovědnosti

Mezi cesty, které je t?eba následovat, v?ak pat?í také ty, které umo?ňují nositel?m církevní zodpovědnosti transparentně se zodpovídat ze svého jednání pro dobro a poslání církve. "Synodální církev pot?ebuje kulturu a praxi transparentnosti a odpovědnosti," pí?e se v IL, "které jsou nezbytné pro posilování vzájemné d?věry nezbytné pro spole?né putování a uplatňování spoluodpovědnosti za spole?né poslání" (?. 73).

D?věryhodná církev vy?aduje transparentnost a odpovědnost

S p?ipomenutím, ?e "odpovědnost za slu?bu spole?enství pat?í k nejstar?í tradici, která sahá a? k apo?tolské církvi" (?. 74), pak pracovní dokument zd?razňuje, ?e dnes "se po?adavek transparentnosti a odpovědnosti v církvi a ze strany církve stal nezbytným v d?sledku ztráty d?věryhodnosti v d?sledku finan?ních skandál? a zejména sexuálního a jiného zneu?ívání nezletilých a zranitelných osob. Nedostatek transparentnosti a odpovědnosti podněcuje klerikalismus" (?. 75), který nesprávně vychází z p?edpokladu, ?e vysvěcení duchovní nejsou nikomu odpovědní za výkon své autority.

Je zapot?ebí hodnotících struktur

IL trvá na tom, ?e odpovědnost a transparentnost se týkají v?ech úrovní církve a neomezují se pouze na oblast sexuálního a finan?ního zneu?ívání, ale dotýkají se také "pastora?ních plán?, metod evangelizace a zp?sob?, jakými církev respektuje d?stojnost lidské osoby, nap?íklad pokud jde o pracovní podmínky v jejích institucích" (?. 76). Z toho vyplývá výzva k "nezbytným strukturám a formám hodnocení - chápaným nikoli v mravním smyslu - zp?sobu, jakým jsou vykonávány slu?ební povinnosti v?eho druhu" (?. 77). V této souvislosti dokument p?ipomíná, ?e je t?eba, aby církev zajistila nap?. zve?ejnění výro?ní zprávy jak o hospoda?ení se statky a zdroji, tak o plnění poslání, v?etně "znázornění iniciativ uskute?něných v oblasti ochrany (ochrana nezletilých a zranitelných osob) a podpory p?ístupu ?en k vedoucím pozicím a jejich ú?asti na rozhodovacích procesech" (?. 79).

?ást III - Místa ekumenického a mezinábo?enského dialogu

IL dále analyzuje místa (?. 80-108), kde se utvá?ejí vztahy a cesty. Místa, která je t?eba chápat nikoli pouze jako prostory, ale spí?e jako konkrétní kontexty, charakterizované kulturami a dynamismy lidského stavu. Pracovní dokument vyzývá k p?ekonání statického vidění a pyramidového obrazu církevních vztah? a zku?eností a spí?e uznává jejich rozmanitost a pluralitu, které umo?ňují církvi - jedné a v?eobecné - ?ít v dynamické cirkularitě "v místech a z míst", ani? by upadala do partikularismu nebo zplo??ování. Naopak: právě do takto vymezeného horizontu je t?eba vlo?it velká témata ekumenického, mezinábo?enského a kulturního dialogu. Do tohoto kontextu zapadá i hledání forem výkonu petrovské slu?by otev?ených "nové situaci" ekumenické cesty k viditelné jednotě k?es?an? (?. 102 a 107).

Poutníci naděje

Závěrem dokument p?ipomíná, ?e ka?dá z otázek, které obsahuje, má být slu?bou církvi a mo?ností uzdravit nejhlub?í rány na?í doby. Instrumentum laboris proto kon?í výzvou k pokra?ování cesty jako "poutníci naděje", a to i v perspektivě jubilea roku 2025 (?. 112).

?