蜜桃交友

 

Milí p艡átelé,

blí啪í se volby do Evropského parlamentu a spolu s nimi i p艡íle啪itost pro nás v拧echny vyu啪ít svého práva ke spoluutvá艡ení na拧eho spole膷ného evropského domova. 

膶lenství v Evropské unii p艡edstavuje pro na拧i zemi i pro ka啪dého z nás historicky nebývalou výsadu. Coby 艡adoví ob膷ané máme dnes mo啪nost p艡evzít odpov臎dnost a ovliv艌ovat rozhodovací procesy na úrovni celého kontinentu. Procesy, které byly v minulosti ur膷ovány v úzkém kruhu mocenských elit, p艡ípadn臎 vynucovány silou autoritá艡ských vládc暖. Evropská unie je vskutku nejv臎t拧í demokratický projekt v lidských d臎jinách a unikátní model sou啪ití a spolupráce r暖zných národ暖. Tento aspekt Evropské unie pova啪uje za klí膷ový i pape啪 Franti拧ek. P艡i své lo艌ské náv拧t臎v臎 Budape拧ti zd暖raznil, 啪e zejména v sou膷asném okam啪iku d臎jin je t艡eba obnovovat evropského ducha smí艡ení a namísto nep艡átelství rozvíjet vzájemné p艡ijetí.

Proces evropské integrace a projekt Evropské unie, který z ní vze拧el, není nic úpln臎 nového. Evropská civilizace p艡irozen臎 tendovala k n臎jaké form臎 integrace po v臎t拧inu svých dramatických d臎jin, a to i jako p艡irozený d暖sledek k艡es钮anského univerzalismu, který má ve své genetické výbav臎. Ko艡eny dne拧ního evropského integra膷ního procesu sahají a啪 do období st艡edov臎ké Christianitas. Do období, kdy z postupné christianizace kontinentu vze拧lo spole膷enství k艡es钮anských zemí, koexistujících na základ臎 k艡es钮anských hodnot. V tomto kontextu se ujal i samotný pojem 鈥瀍vropský鈥�, na 膷em啪 m臎l významný podíl Pius II., jeden z pape啪暖 pozdního st艡edov臎ku. Ve stejné dob臎 膷eský král Ji艡í z Pod臎brad dokonce usiloval o vytvo艡ení mírové unie evropských stát暖, jakési p艡edch暖dkyn臎 Evropské unie.

St艡edov臎ký integra膷ní koncept v拧ak postupn臎 ztrácel na síle s rozpadem západní k艡es钮anské jednoty v dob臎 reformace a nábo啪enských konflikt暖, a dále slábl v období rozvoje absolutistických stát暖. Zásadní krizí pak pro拧el s nástupem moderního nacionalismu, který Evropu p艡ivedl a啪 na okraj sebezni膷ení v podob臎 dvou sv臎tových válek. P艡esto evropský integra膷ní instinkt nebyl nikdy zni膷en a znovu se za膷al realizovat v bolestném procesu smí艡ení po druhé sv臎tové válce. Stojí za p艡ipomenutí, 啪e na jeho po膷átku stála 艡ada významných k艡es钮anských osobností, jako byl Robert Schuman, Alcide de Gasperi, nebo Konrad Adenauer. K艡es钮anská idea má v啪dy tendenci ke smí艡ení a vytvá艡ení n臎jakých forem spole膷enství.

Naopak sobectví, nenávist a mocenské zájmy opakovan臎 vyvolávaly v d臎jinách Evropy rozd臎lení a konflikty. Nejhor拧í pak byly ob臎 devastující sv臎tové války dvacátého století, které vyrostly na radikální podob臎 nacionalismu 19. století. Nebezpe膷né formy populistického nacionalismu se probouzejí i dnes, maskované líbivými slovy o vlastenectví a národních zájmech. Mají potenciál rozbít spole膷ný evropský d暖m a uvrhnout jej znovu do konflikt暖. Mezi nacionalismem a vlastenectvím je v拧ak veliký rozdíl. Zatímco vlastenectví se definuje pozitivn臎, láskou k vlasti a vst艡ícností k druhým, nacionalismus je zpravidla hnán silou strachu 膷i nenávisti, a definuje se exklusivisticky. Svou etnicitu 膷i kulturu nad艡azuje nebo vymezuje negativn臎 v暖膷i ostatním. Ovoce takových tendencí vidíme dnes v putinovském Rusku a jeho agresivním chování v暖膷i ostatním.

Vstupem do Evropské unie p艡ed 20 lety se na拧e zem臎 vrátila tam, kam historicky pat艡í, do srdce spole膷enství evropských národ暖. Po dlouhá staletí, kdy se evropská civilizace utvá艡ela, byly zem臎 Koruny 膷eské do zna膷né míry v centru jejího d臎ní a její procesy jsou hluboce zako艡en臎ny v na拧ich d臎jinách. 膶eské zem臎 byly výrazným a konstitutivním prvkem Svaté 艡í拧e 艡ímské a pozd臎ji st艡edoevropské rodiny zemí habsburského soustátí. 艠ada klí膷ových událostí 膷i proces暖, které evropskou civilizaci utvá艡ely, se výrazn臎 dotýkaly i na拧í zem臎. Od christianizace, p艡i ní啪 se u nás setkávala latinská misie s 艡eckou, p艡es vrcholné lucemburské období, reformaci a barokní duchovní obnovu, a啪 po moderní emancipaci národní a ob膷anskou. 

Díky svému 膷lenství v EU máme dnes p艡íle啪itost znovu se aktivn臎 podílet na utvá艡ení na拧ich spole膷ných evropských d臎jin. V tomto smyslu bylo sympatické, s jakou iniciativou se 膶eská republika ujala lo艌ského p艡edsednictví Evropské unie. Po letech mnohdy pasivních a negativistických postoj暖 jsme p艡ijali odpov臎dnost za spole膷ný evropský d暖m a dosáhli jsme mnoha vynikajících výsledk暖 pro nás i pro v拧echny, za co啪 jsme byli ocen臎ni nap艡í膷 Evropou. Prokázali jsme schopnost opustit nedosp臎lý pohled na Evropskou unii, jako na n臎co cizího a vn臎j拧ího, na co lze snadno svést jakákoliv selhání, v膷etn臎 vlastních. Dokázali jsme, 啪e namísto laciné kritiky umíme p艡evzít odpov臎dnost a stát se spolutvo艡iteli spole膷ného díla.

V tomto sv臎tle je nezodpov臎dné a krátkozraké hovo艡it o Evropské unii, jako 鈥瀘 nich鈥�, rozd臎lovat na 鈥瀖y a oni鈥� 膷i pou啪ívat hesla jako 鈥瀌iktát Bruselu鈥�. Evropa a Evropská unie jsme my, historicky do ní pat艡íme a díky 膷lenství máme znovu p艡íle啪itost aktivn臎 ji spoluvytvá艡et. Pasivita a provin膷ní my拧lení, 膷i dokonce separatistické tendence, ve skute膷nosti nejvíce 拧kodí nám samotným. Nikdy v d臎jinách jsme nem臎li takovou mo啪nost spolurozhodovat o osudu svém a celé na拧í evropské domoviny, jako je tomu díky 膷lenství v Evropské unii. Václav Havel v tomto smyslu poukazoval na fakt, 啪e ne啪ijeme v izolované národní realit臎, svojí identitu pot艡ebujeme vnímat na více úrovních, mnohovrstevnat臎. Od své rodiny a místní komunity, p艡es oblastní a národní, a啪 po tu 拧ir拧í evropskou. Evropa p艡edstavuje 鈥瀡last na拧ich vlastí鈥�, 艡ekl Havel p艡ed poslanci p艡i jedné z náv拧t臎v Evropského parlamentu.

Toto uv臎dom臎ní má být dnes o to v臎t拧í, nakolik sílí ohro啪ení na拧eho spole膷ného evropského domova. Ruská hegemonie, která slovy Milana Kundery ji啪 jednou 鈥瀠nesla na拧i 膷ást st艡ední Evropy鈥�, vrátila na evropský kontinent válku a znovu usiluje o zotro膷ení jiných národ暖. Proto je dnes pot艡eba posilovat evropskou jednotu a nezam臎艡ovat se jen na své vlastní zájmy. Zárove艌 je t艡eba stát za Ukrajinou, která dnes bojuje nejen za sebe, ale i za Evropu a její hodnoty. Trefn臎 to pojmenovala p艡edsedkyn臎 Evropské komise Ursula von der Leyen p艡i své lo艌ské náv拧t臎v臎 ekumenické komunity Taizé. Pokud Rusko p艡estane vál膷it, na Ukrajin臎 zavládne mír. Pokud Ukrajina p艡estane bojovat, p艡estane zárove艌 existovat. Postavit se za mír dnes znamená stát na stran臎 ukrajinského lidu, který bojuje za své p艡e啪ití, ale té啪 za na拧e evropské hodnoty...

Milí p艡átelé, a钮 je ná拧 hlas v nadcházejících volbách do evropského parlamentu hlasem moudrým. Hlasem, který posílí jednotu, solidaritu a vzájemnost na拧eho spole膷ného evropského domova. A钮 o啪iví ducha, na kterém byl postaven.

 

 

Petr Mucha je teolog a vysoko拧kolský pedagog.