Petr Mucha: Evropsk? domov
Milí p?átelé,
blí?í se volby do Evropského parlamentu a spolu s nimi i p?íle?itost pro nás v?echny vyu?ít svého práva ke spoluutvá?ení na?eho spole?ného evropského domova.
?lenství v Evropské unii p?edstavuje pro na?i zemi i pro ka?dého z nás historicky nebývalou výsadu. Coby ?adoví ob?ané máme dnes mo?nost p?evzít odpovědnost a ovlivňovat rozhodovací procesy na úrovni celého kontinentu. Procesy, které byly v minulosti ur?ovány v úzkém kruhu mocenských elit, p?ípadně vynucovány silou autoritá?ských vládc?. Evropská unie je vskutku největ?í demokratický projekt v lidských dějinách a unikátní model sou?ití a spolupráce r?zných národ?. Tento aspekt Evropské unie pova?uje za klí?ový i pape? Franti?ek. P?i své loňské náv?těvě Budape?ti zd?raznil, ?e zejména v sou?asném okam?iku dějin je t?eba obnovovat evropského ducha smí?ení a namísto nep?átelství rozvíjet vzájemné p?ijetí.
Proces evropské integrace a projekt Evropské unie, který z ní vze?el, není nic úplně nového. Evropská civilizace p?irozeně tendovala k nějaké formě integrace po vět?inu svých dramatických dějin, a to i jako p?irozený d?sledek k?es?anského univerzalismu, který má ve své genetické výbavě. Ko?eny dne?ního evropského integra?ního procesu sahají a? do období st?edověké Christianitas. Do období, kdy z postupné christianizace kontinentu vze?lo spole?enství k?es?anských zemí, koexistujících na základě k?es?anských hodnot. V tomto kontextu se ujal i samotný pojem ?evropský“, na ?em? měl významný podíl Pius II., jeden z pape?? pozdního st?edověku. Ve stejné době ?eský král Ji?í z Poděbrad dokonce usiloval o vytvo?ení mírové unie evropských stát?, jakési p?edch?dkyně Evropské unie.
St?edověký integra?ní koncept v?ak postupně ztrácel na síle s rozpadem západní k?es?anské jednoty v době reformace a nábo?enských konflikt?, a dále slábl v období rozvoje absolutistických stát?. Zásadní krizí pak pro?el s nástupem moderního nacionalismu, který Evropu p?ivedl a? na okraj sebezni?ení v podobě dvou světových válek. P?esto evropský integra?ní instinkt nebyl nikdy zni?en a znovu se za?al realizovat v bolestném procesu smí?ení po druhé světové válce. Stojí za p?ipomenutí, ?e na jeho po?átku stála ?ada významných k?es?anských osobností, jako byl Robert Schuman, Alcide de Gasperi, nebo Konrad Adenauer. K?es?anská idea má v?dy tendenci ke smí?ení a vytvá?ení nějakých forem spole?enství.
Naopak sobectví, nenávist a mocenské zájmy opakovaně vyvolávaly v dějinách Evropy rozdělení a konflikty. Nejhor?í pak byly obě devastující světové války dvacátého století, které vyrostly na radikální podobě nacionalismu 19. století. Nebezpe?né formy populistického nacionalismu se probouzejí i dnes, maskované líbivými slovy o vlastenectví a národních zájmech. Mají potenciál rozbít spole?ný evropský d?m a uvrhnout jej znovu do konflikt?. Mezi nacionalismem a vlastenectvím je v?ak veliký rozdíl. Zatímco vlastenectví se definuje pozitivně, láskou k vlasti a vst?ícností k druhým, nacionalismus je zpravidla hnán silou strachu ?i nenávisti, a definuje se exklusivisticky. Svou etnicitu ?i kulturu nad?azuje nebo vymezuje negativně v??i ostatním. Ovoce takových tendencí vidíme dnes v putinovském Rusku a jeho agresivním chování v??i ostatním.
Vstupem do Evropské unie p?ed 20 lety se na?e země vrátila tam, kam historicky pat?í, do srdce spole?enství evropských národ?. Po dlouhá staletí, kdy se evropská civilizace utvá?ela, byly země Koruny ?eské do zna?né míry v centru jejího dění a její procesy jsou hluboce zako?eněny v na?ich dějinách. ?eské země byly výrazným a konstitutivním prvkem Svaté ?í?e ?ímské a později st?edoevropské rodiny zemí habsburského soustátí. ?ada klí?ových událostí ?i proces?, které evropskou civilizaci utvá?ely, se výrazně dotýkaly i na?í země. Od christianizace, p?i ní? se u nás setkávala latinská misie s ?eckou, p?es vrcholné lucemburské období, reformaci a barokní duchovní obnovu, a? po moderní emancipaci národní a ob?anskou.
Díky svému ?lenství v EU máme dnes p?íle?itost znovu se aktivně podílet na utvá?ení na?ich spole?ných evropských dějin. V tomto smyslu bylo sympatické, s jakou iniciativou se ?eská republika ujala loňského p?edsednictví Evropské unie. Po letech mnohdy pasivních a negativistických postoj? jsme p?ijali odpovědnost za spole?ný evropský d?m a dosáhli jsme mnoha vynikajících výsledk? pro nás i pro v?echny, za co? jsme byli oceněni nap?í? Evropou. Prokázali jsme schopnost opustit nedospělý pohled na Evropskou unii, jako na něco cizího a vněj?ího, na co lze snadno svést jakákoliv selhání, v?etně vlastních. Dokázali jsme, ?e namísto laciné kritiky umíme p?evzít odpovědnost a stát se spolutvo?iteli spole?ného díla.
V tomto světle je nezodpovědné a krátkozraké hovo?it o Evropské unii, jako ?o nich“, rozdělovat na ?my a oni“ ?i pou?ívat hesla jako ?diktát Bruselu“. Evropa a Evropská unie jsme my, historicky do ní pat?íme a díky ?lenství máme znovu p?íle?itost aktivně ji spoluvytvá?et. Pasivita a provin?ní my?lení, ?i dokonce separatistické tendence, ve skute?nosti nejvíce ?kodí nám samotným. Nikdy v dějinách jsme neměli takovou mo?nost spolurozhodovat o osudu svém a celé na?í evropské domoviny, jako je tomu díky ?lenství v Evropské unii. Václav Havel v tomto smyslu poukazoval na fakt, ?e ne?ijeme v izolované národní realitě, svojí identitu pot?ebujeme vnímat na více úrovních, mnohovrstevnatě. Od své rodiny a místní komunity, p?es oblastní a národní, a? po tu ?ir?í evropskou. Evropa p?edstavuje ?vlast na?ich vlastí“, ?ekl Havel p?ed poslanci p?i jedné z náv?těv Evropského parlamentu.
Toto uvědomění má být dnes o to vět?í, nakolik sílí ohro?ení na?eho spole?ného evropského domova. Ruská hegemonie, která slovy Milana Kundery ji? jednou ?unesla na?i ?ást st?ední Evropy“, vrátila na evropský kontinent válku a znovu usiluje o zotro?ení jiných národ?. Proto je dnes pot?eba posilovat evropskou jednotu a nezamě?ovat se jen na své vlastní zájmy. Zároveň je t?eba stát za Ukrajinou, která dnes bojuje nejen za sebe, ale i za Evropu a její hodnoty. Trefně to pojmenovala p?edsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen p?i své loňské náv?těvě ekumenické komunity Taizé. Pokud Rusko p?estane vál?it, na Ukrajině zavládne mír. Pokud Ukrajina p?estane bojovat, p?estane zároveň existovat. Postavit se za mír dnes znamená stát na straně ukrajinského lidu, který bojuje za své p?e?ití, ale té? za na?e evropské hodnoty...
Milí p?átelé, a? je ná? hlas v nadcházejících volbách do evropského parlamentu hlasem moudrým. Hlasem, který posílí jednotu, solidaritu a vzájemnost na?eho spole?ného evropského domova. A? o?iví ducha, na kterém byl postaven.
Petr Mucha je teolog a vysoko?kolský pedagog.
