Svat谩 br谩na: Odpu拧t臎n铆 a n谩vrat
Paolo Ondarza - Pope
Pozvání ke Kristu, skrze n臎ho啪 je lidstvo vykoupeno, výzva ke vstupu do p艡ív臎tivého domu, ale také k tomu, aby se 膷lov臎k u膷inil malým tím, 啪e projde malým vchodem. Práv臎 toto evokuje Svatá brána, charakteristický prvek Jubilejního roku. Otev艡ením dve艡í ve vatikánské bazilice zve 艡ímský biskup církevní spole膷enství ke vstupu do Bo啪ího domu.
Branou je Je啪í拧
Zvlá拧t臎 významná je skute膷nost, 啪e Savtou barnuo (膷i Svatými dve艡mi) lze pouze vstoupit a nikoliv odejít. Projít jimi vlastn臎 znamená vyjád艡it v暖li vstoupit do Kristova srdce, souznít s jeho pocity a p艡ijmout milosrdnou Otcovu náru膷. Je to sám Je啪í拧, kdo v 9. ver拧i 10. kapitoly Janova evangelia 艡íká: "Já jsem dve艡e, kdo vejde skrze mne, bude spasen."
Neoby膷ejná cesta
Ob艡ad otev艡ení Svatých dve艡í svatého Petra je za膷átkem jubilea, které v臎艡ícím nabízí "mimo艡ádnou cestu" pro jejich du拧e. Svaté brány jsou p艡ítomny i v dal拧ích velkých 艡ímských bazilikách a v r暖zných kostelech, které jsou podle tradice poutními místy a nabízejí na základ臎 pape啪ského souhlasu mo啪nost získání odpustk暖.
První svatá brána
Pravd臎podobn臎 v roce 1423 otev艡el pape啪 Martin V. poprvé v historii jubileí Svatou bránu v 艠ím臎. Byly to dve艡e baziliky svatého Jana Lateránského. Nejstar拧í Svatá brána existovala ji啪 p艡ed prvním jubileem v historii, které svolal pape啪 Bonifác VIII. v roce 1300: je to ta na levé stran臎 baziliky Collemaggio v L'Aquile. Pochází z konce 14. století a souvisí s "Perdonanzou", kterou v roce 1294 zavedl Celestýn V.: dodnes je otev艡ena na jediný den v roce, od ve膷era 28. srpna do ve膷era 29. srpna.
P暖vod svaté brány u svatého Petra
Je obtí啪né p艡esn臎 stanovit po膷átky p艡ítomnosti Svatých dve艡í ve svatopetrské bazilice. "Existují ji啪 n臎kolik století," vysv臎tluje Pietro Zander, vedoucí Odd臎lení nekropolí a um臎leckého d臎dictví Fabbrica di San Pietro ve Vatikánu. "Její p艡ítomnost je dolo啪ena ji啪 ve starov臎ké konstantinovské a st艡edov臎ké bazilice. Se v拧í pravd臎podobností je nechal z艡ídit pape啪 Sixtus IV Della Rovere k jubileu roku 1475 a nacházely se p艡esn臎 na stejném míst臎 jako sou膷asné dve艡e: byly a jsou to stále men拧í dve艡e ne啪 ostatní a vedly do pravé bo膷ní lodi starobylé baziliky poblí啪 místa, kde stávalo oratorium Jana VII, zdobené starobylými mozaikami a velmi uctívané, proto啪e se v n臎m v dávných dobách nacházela relikvie Svaté tvá艡e."
Erby pape啪暖
Svatá brána Svatopetrské baziliky se otevírá výhradn臎 v dob臎 jubileí, zpo膷átku ka啪dých 50 let, od roku 1475 pak ka啪dých 25. T艡icet svatých let, která se v historii slavila, v膷etn臎 拧esti mimo艡ádných, z nich啪 poslední bylo jubileum milosrdenství v letech 2015-16, p艡ipomínají erby pape啪暖, které se st艡ídají s výjevy na dve艡ích sou膷asné Svaté brány. Ta, vysoká 3,60 m a 拧iroká 2,15 m, je pom臎rn臎 nedávným bronzovým dílem toskánského socha艡e Vica Consortiho. Bylo zhotoveno pod vedením teologa Manlia Savelliho ve florentské slévárn臎 Marinelli k jubileu v roce 1950. Po dvou stech letech nahradila starobylé d艡ev臎né dve艡e, které 24. prosince 1749 slavnostn臎 otev艡el pape啪 Benedikt XIV.
Realizována za pouhých dev臎t m臎síc暖
"Zakázka," vzpomíná Pietro Zander, "pochází z roku 1949. Consorti, který se narodil v Sien臎 v roce 1902 a zem艡el v roce 1949, ji provedl za pouhých dev臎t m臎síc暖, tedy za stejnou dobu, jakou pot艡eboval Michelangelo k vytvo艡ení Piety u svatého Petra. Na zhotovení t艡í vstupních bran baziliky, které m臎ly nahradit stávající dve艡e skromného provedení, byla vypsána mezinárodní sout臎啪. Tato iniciativa vznikla na základ臎 záv臎ti prince Ji艡ího Bavorského, kn臎ze a 膷estného kanovníka katedrály svatého Petra, který zem艡el v roce 1943.
Consorti se zú膷astnil a pro拧el první fází zkou拧ky a dostal se mezi 12 finalist暖 druhého výb臎rového 艡ízení, které se konalo 31. kv臎tna 1948. "T臎chto dvanáct," pokra膷oval vedoucí um臎leckých aktiv暖 Fabbrica di San Pietro ve Vatikánu, "bylo ocen臎no zlatou medailí, ale vít臎z je拧t臎 nebyl vybrán. Mezi ocen臎nými byl i Giacomo Manzù, kterého Mons. Arthur Wynen a dal拧í preláti, rovn臎啪 膷lenové komise, pova啪ovali za "p艡íli拧 moderního pro svatého Petra".
"V následujících letech a mezi t臎mito dv臎ma fázemi sout臎啪e na dve艡e svatého Petra do拧lo k realizaci", mimo sout臎啪, Svatých dve艡í. Byl to práv臎 Ludovic Kaas, kdo ji zadal," zd暖raz艌uje Zander, "byl to tajemník a ekonom Fabbrica di San Pietro a také tajemník komise. Kaas ze sout臎啪e vybral Vica Consortiho", který se do d臎jin zapsal jako "Vico dell'uscio", nebo钮 provedl ne mén臎 ne啪 p臎t bronzových portál暖, "a pov臎艡il ho realizací Svatých dve艡í ve Vatikánu. Smlouva je datována 1. b艡ezna 1949 a do 15. prosince m臎ly být ob臎 dve艡e dokon膷eny".
Výzdoba panel暖
Byl to Kaas, kdo navrhl nám臎ty do bronzových desek p艡evzaté z Bible: podle estetických kánon暖 odvozených z toskánského um臎ní 14. a 15. století zobrazují lidské d臎jiny, které pot艡ebují Bo啪í odpu拧t臎ní. Na poslední desce, jediné, kterou lze demontovat, proto啪e p暖vodn臎 byla ur膷ena k vým臎n臎 p艡i ka啪dém jubileu, je prelát zobrazen se sví膷kou v ruce, jak se 24. prosince 1949 ú膷astní zahájení Svatého roku pape啪em Piem XII.
Rok velkého odpu拧t臎ní a velkého návratu
Inspirací pro celý ikonografický projekt byla Pacelliho modlitba zve艡ejn臎ná v L'Osservatore Romano z 1. ledna 1949: "Ké啪 je Svatý rok pro v拧echny rokem o膷i拧钮ování a posv臎cování, vnit艡ního 啪ivota a pokání, rokem velkého návratu a velkého odpu拧t臎ní".
Biblické výjevy
Na 拧estnácti panelech na dvou bronzových dve艡ích Consorti vypráví prost艡ednictvím obraz暖 doprovázených popisky biblické epizody, které se zabývají tématem lidského h艡íchu a Bo啪ího odpu拧t臎ní. Od zmateného út臎ku Adama a Evy a zví艡at z pozemského ráje a啪 po intimní ticho Zv臎stování, v n臎m啪 nám Maria svým "ano" p艡ipomíná, 啪e B暖h není soupe艡em, ale pravým a jediným p艡ítelem 膷lov臎ka.
Od K艡tu Krista, který se no艡í do na拧ich d臎jin, aby je pozvedl, a啪 po dramatické gesto pastý艡e, který natahuje ruku, aby získal zp臎t ztracenou ovci, je啪 spadla do rokle. Od Otcova 啪ehnajícího objetí, které navrací d暖stojnost ztracenému synovi navrátiv拧ímu se dom暖, a啪 po ochrnutého uzdraveného na t臎le, ale p艡edev拧ím na du拧i. Odpu拧t臎ní, které je v啪dy mo啪né, pokud je 膷lov臎k p艡ipraven uznat, 啪e 拧patn臎 odbo膷il, jako v p艡ípad臎 啪eny, která svými slzami a vlasy omývá a osu拧uje Kristovy nohy. Odpu拧t臎ní bez hranic, které vy啪aduje obrácení a pokání: opu拧t臎ní lidského zp暖sobu my拧lení a p艡ijetí zp暖sobu Bo啪ího. Je to zku拧enost, kterou u膷inil Petr po svém trojím zap艡ení v dramatických okam啪icích Kristova utrpení nebo dobrý lotr, jemu啪 je na prahu smrti oznámena spása: "Dnes bude拧 se mnou v ráji".
Poselství stejn臎 krásné jako neuv臎艡itelné: Je啪í拧 vychází vst艡íc na拧í neschopnosti p艡ijmout ho a dovoluje nám dotknout se 啪ivého masa svého zmrtvýchvstalého t臎la, jako to ud臎lal s apo拧tolem Tomá拧em. Na apo拧toly pak vylévá Ducha svatého, aby oni mohli odpou拧t臎t h艡íchy v jeho jménu "U啪 ne啪iji já, ale 啪ije ve mn臎 Kristus," pí拧e svatý Pavel Galatským, zobrazený na patnácté desce v okam啪iku obrácení na cest臎 do Dama拧ku.
Nikdy nerealizované výjevy
V p暖vodním návrhu byly n臎které scény, které nebyly nikdy realizovány: na 拧esté a sedmé desce m臎lo být nap艡íklad oslaveno první jubileum roku 1300 a jubileum roku 1950. Tyto obrazy byly pozd臎ji nahrazeny evangelijními podobenstvími o ztracené ovci a marnotratném synovi.
Rituál prolomení zdi
"Kdy啪 byly tyto dve艡e vyrobeny," vzpomíná Zander, "pou啪ívaly se pouze v období Jubilea, aby se bazilika na noc uzav艡ela. Ve skute膷nosti ob艡ad zahájení jubilea nezahrnoval otev艡ení dve艡í, ale jednalo se o symbol zbo艡ení zdi. Pape啪 ude艡í t艡ikrát kladivem a ze膹 se sesune, "spustí se na jakousi le啪atou rovinu a odnesou ji sampietrini, d臎lníci z Fabbrica di San Pietro". Na konci jubilea byla ze膹 znovu postavena a první t艡i cihly, jednu ve zlaté a dv臎 ve st艡íbrné barv臎, symbolicky zape膷etil sám pape啪 s jemn臎 zdobenou lopatkou a maltou.
Reforma Pavla VI.
V historii z暖stal obraz váno膷ní noci roku 1974, kdy po t艡ech úderech kladivem, které zasadil Pavel VI, sampietrini spustili za艡ízení a na pape啪e se sesypaly úlomky zdi. Snad i tato událost vedla k úprav臎 ob艡adu. V roce 1975, na konci Svatého roku, cht臎l Montini vylep拧it dvoje bronzové dve艡e od Vica Consortiho tím, 啪e je nechá trvale umístit na panty brány vatikánské baziliky.
Ud臎lat se malým
Od té doby pape啪 zahajoval jubileum tím, 啪e otev艡el doko艡án dvoje bronzové dve艡e a pro拧el jako první Svatou bránou. "V拧ichni si uchováváme v pam臎ti obraz svatého Jana Pavla II. otevírajícího dve艡e v jubilejním roce 2000, který uvedl církev do nového tisíciletí," poznamenává Zander. "Projít Dve艡mi znamená u膷init se malým, znamená to postavit se do stavu, kdy se 膷lov臎k sv臎艡í Bo啪ímu milosrdenství, aby mu bylo odpu拧t臎no, a tak vstoupil do chrámu s novým smý拧lením. Dve艡e se skute膷n臎 otevírají Urbi et Orbi, 艠ímu a sv臎tu. Je to velmi krásná my拧lenka, ur膷ená v拧em, v臎艡ícím i nev臎艡ícím, kte艡í p艡icházejí na Svatopetrské nám臎stí, kde je vítá velká náru膷 matky církve symbolizovaná Berniniho sloupovými polokruhy, a poté p艡icházejí na portikus, aby vstoupili skrze Svatou bránu".
Dve艡e po skon膷ení Svatého roku z暖stávají dob艡e viditelné ve vn臎j拧ím atriu svatého Petra. Uvnit艡 baziliky naopak stále z暖stává ze膹 pod mozaikou svatého Petra, kterou v 17. století navrhl Ciro Ferri, 啪ák Pietra da Cortony: je z cihel opat艡ených erbem Fabbrica di San Pietro, vyzna膷uje se bílou zdí, na ní啪 vyniká zlatý k艡í啪, a n臎kolik dní p艡ed slavnostním zahájením jubilea je bez zvlá拧tních oslav rozebrána. P艡i té p艡íle啪itosti se koná recognitio, tj. vyjmutí schránky, která obsahuje listinu o p艡edchozím uzav艡ení dve艡í, klí膷e, mince a pape啪ské medaile.
Po staletí putovaly do 艠íma ka啪dý Svatý rok miliony poutník暖. P艡iná拧ejí s sebou 啪ivotní strasti, radosti, bolesti a modlitby k Bohu, Pánu d臎jin. Významným d暖kazem tohoto proudu v臎艡ících, kte艡í opustili pohodlí svých domov暖 pohán臎ni touhou po novém a vykoupeném 啪ivot臎 ve Zmrtvýchvstalém Pánu, jsou 膷etná graffiti vyrytá do mramorového rámu, který rámuje Svaté dve艡e Vatikánské baziliky.
