Svatá brána: Odpu?tění a návrat
Paolo Ondarza - Pope
Pozvání ke Kristu, skrze něho? je lidstvo vykoupeno, výzva ke vstupu do p?ívětivého domu, ale také k tomu, aby se ?lověk u?inil malým tím, ?e projde malým vchodem. Právě toto evokuje Svatá brána, charakteristický prvek Jubilejního roku. Otev?ením dve?í ve vatikánské bazilice zve ?ímský biskup církevní spole?enství ke vstupu do Bo?ího domu.
Branou je Je?í?
Zvlá?tě významná je skute?nost, ?e Savtou barnuo (?i Svatými dve?mi) lze pouze vstoupit a nikoliv odejít. Projít jimi vlastně znamená vyjád?it v?li vstoupit do Kristova srdce, souznít s jeho pocity a p?ijmout milosrdnou Otcovu náru?. Je to sám Je?í?, kdo v 9. ver?i 10. kapitoly Janova evangelia ?íká: "Já jsem dve?e, kdo vejde skrze mne, bude spasen."
Neoby?ejná cesta
Ob?ad otev?ení Svatých dve?í svatého Petra je za?átkem jubilea, které vě?ícím nabízí "mimo?ádnou cestu" pro jejich du?e. Svaté brány jsou p?ítomny i v dal?ích velkých ?ímských bazilikách a v r?zných kostelech, které jsou podle tradice poutními místy a nabízejí na základě pape?ského souhlasu mo?nost získání odpustk?.
První svatá brána
Pravděpodobně v roce 1423 otev?el pape? Martin V. poprvé v historii jubileí Svatou bránu v ?ímě. Byly to dve?e baziliky svatého Jana Lateránského. Nejstar?í Svatá brána existovala ji? p?ed prvním jubileem v historii, které svolal pape? Bonifác VIII. v roce 1300: je to ta na levé straně baziliky Collemaggio v L'Aquile. Pochází z konce 14. století a souvisí s "Perdonanzou", kterou v roce 1294 zavedl Celestýn V.: dodnes je otev?ena na jediný den v roce, od ve?era 28. srpna do ve?era 29. srpna.
P?vod svaté brány u svatého Petra
Je obtí?né p?esně stanovit po?átky p?ítomnosti Svatých dve?í ve svatopetrské bazilice. "Existují ji? několik století," vysvětluje Pietro Zander, vedoucí Oddělení nekropolí a uměleckého dědictví Fabbrica di San Pietro ve Vatikánu. "Její p?ítomnost je dolo?ena ji? ve starověké konstantinovské a st?edověké bazilice. Se v?í pravděpodobností je nechal z?ídit pape? Sixtus IV Della Rovere k jubileu roku 1475 a nacházely se p?esně na stejném místě jako sou?asné dve?e: byly a jsou to stále men?í dve?e ne? ostatní a vedly do pravé bo?ní lodi starobylé baziliky poblí? místa, kde stávalo oratorium Jana VII, zdobené starobylými mozaikami a velmi uctívané, proto?e se v něm v dávných dobách nacházela relikvie Svaté tvá?e."
Erby pape??
Svatá brána Svatopetrské baziliky se otevírá výhradně v době jubileí, zpo?átku ka?dých 50 let, od roku 1475 pak ka?dých 25. T?icet svatých let, která se v historii slavila, v?etně ?esti mimo?ádných, z nich? poslední bylo jubileum milosrdenství v letech 2015-16, p?ipomínají erby pape??, které se st?ídají s výjevy na dve?ích sou?asné Svaté brány. Ta, vysoká 3,60 m a ?iroká 2,15 m, je poměrně nedávným bronzovým dílem toskánského socha?e Vica Consortiho. Bylo zhotoveno pod vedením teologa Manlia Savelliho ve florentské slévárně Marinelli k jubileu v roce 1950. Po dvou stech letech nahradila starobylé d?evěné dve?e, které 24. prosince 1749 slavnostně otev?el pape? Benedikt XIV.
Realizována za pouhých devět měsíc?
"Zakázka," vzpomíná Pietro Zander, "pochází z roku 1949. Consorti, který se narodil v Sieně v roce 1902 a zem?el v roce 1949, ji provedl za pouhých devět měsíc?, tedy za stejnou dobu, jakou pot?eboval Michelangelo k vytvo?ení Piety u svatého Petra. Na zhotovení t?í vstupních bran baziliky, které měly nahradit stávající dve?e skromného provedení, byla vypsána mezinárodní soutě?. Tato iniciativa vznikla na základě závěti prince Ji?ího Bavorského, kněze a ?estného kanovníka katedrály svatého Petra, který zem?el v roce 1943.
Consorti se zú?astnil a pro?el první fází zkou?ky a dostal se mezi 12 finalist? druhého výběrového ?ízení, které se konalo 31. května 1948. "Těchto dvanáct," pokra?oval vedoucí uměleckých aktiv? Fabbrica di San Pietro ve Vatikánu, "bylo oceněno zlatou medailí, ale vítěz je?tě nebyl vybrán. Mezi oceněnými byl i Giacomo Manzù, kterého Mons. Arthur Wynen a dal?í preláti, rovně? ?lenové komise, pova?ovali za "p?íli? moderního pro svatého Petra".
"V následujících letech a mezi těmito dvěma fázemi soutě?e na dve?e svatého Petra do?lo k realizaci", mimo soutě?, Svatých dve?í. Byl to právě Ludovic Kaas, kdo ji zadal," zd?razňuje Zander, "byl to tajemník a ekonom Fabbrica di San Pietro a také tajemník komise. Kaas ze soutě?e vybral Vica Consortiho", který se do dějin zapsal jako "Vico dell'uscio", nebo? provedl ne méně ne? pět bronzových portál?, "a pově?il ho realizací Svatých dve?í ve Vatikánu. Smlouva je datována 1. b?ezna 1949 a do 15. prosince měly být obě dve?e dokon?eny".
Výzdoba panel?
Byl to Kaas, kdo navrhl náměty do bronzových desek p?evzaté z Bible: podle estetických kánon? odvozených z toskánského umění 14. a 15. století zobrazují lidské dějiny, které pot?ebují Bo?í odpu?tění. Na poslední desce, jediné, kterou lze demontovat, proto?e p?vodně byla ur?ena k výměně p?i ka?dém jubileu, je prelát zobrazen se sví?kou v ruce, jak se 24. prosince 1949 ú?astní zahájení Svatého roku pape?em Piem XII.
Rok velkého odpu?tění a velkého návratu
Inspirací pro celý ikonografický projekt byla Pacelliho modlitba zve?ejněná v L'Osservatore Romano z 1. ledna 1949: "Ké? je Svatý rok pro v?echny rokem o?i??ování a posvěcování, vnit?ního ?ivota a pokání, rokem velkého návratu a velkého odpu?tění".
Biblické výjevy
Na ?estnácti panelech na dvou bronzových dve?ích Consorti vypráví prost?ednictvím obraz? doprovázených popisky biblické epizody, které se zabývají tématem lidského h?íchu a Bo?ího odpu?tění. Od zmateného útěku Adama a Evy a zví?at z pozemského ráje a? po intimní ticho Zvěstování, v něm? nám Maria svým "ano" p?ipomíná, ?e B?h není soupe?em, ale pravým a jediným p?ítelem ?lověka.
Od K?tu Krista, který se no?í do na?ich dějin, aby je pozvedl, a? po dramatické gesto pastý?e, který natahuje ruku, aby získal zpět ztracenou ovci, je? spadla do rokle. Od Otcova ?ehnajícího objetí, které navrací d?stojnost ztracenému synovi navrátiv?ímu se dom?, a? po ochrnutého uzdraveného na těle, ale p?edev?ím na du?i. Odpu?tění, které je v?dy mo?né, pokud je ?lověk p?ipraven uznat, ?e ?patně odbo?il, jako v p?ípadě ?eny, která svými slzami a vlasy omývá a osu?uje Kristovy nohy. Odpu?tění bez hranic, které vy?aduje obrácení a pokání: opu?tění lidského zp?sobu my?lení a p?ijetí zp?sobu Bo?ího. Je to zku?enost, kterou u?inil Petr po svém trojím zap?ení v dramatických okam?icích Kristova utrpení nebo dobrý lotr, jemu? je na prahu smrti oznámena spása: "Dnes bude? se mnou v ráji".
Poselství stejně krásné jako neuvě?itelné: Je?í? vychází vst?íc na?í neschopnosti p?ijmout ho a dovoluje nám dotknout se ?ivého masa svého zmrtvýchvstalého těla, jako to udělal s apo?tolem Tomá?em. Na apo?toly pak vylévá Ducha svatého, aby oni mohli odpou?tět h?íchy v jeho jménu "U? ne?iji já, ale ?ije ve mně Kristus," pí?e svatý Pavel Galatským, zobrazený na patnácté desce v okam?iku obrácení na cestě do Dama?ku.
Nikdy nerealizované výjevy
V p?vodním návrhu byly některé scény, které nebyly nikdy realizovány: na ?esté a sedmé desce mělo být nap?íklad oslaveno první jubileum roku 1300 a jubileum roku 1950. Tyto obrazy byly později nahrazeny evangelijními podobenstvími o ztracené ovci a marnotratném synovi.
Rituál prolomení zdi
"Kdy? byly tyto dve?e vyrobeny," vzpomíná Zander, "pou?ívaly se pouze v období Jubilea, aby se bazilika na noc uzav?ela. Ve skute?nosti ob?ad zahájení jubilea nezahrnoval otev?ení dve?í, ale jednalo se o symbol zbo?ení zdi. Pape? ude?í t?ikrát kladivem a ze? se sesune, "spustí se na jakousi le?atou rovinu a odnesou ji sampietrini, dělníci z Fabbrica di San Pietro". Na konci jubilea byla ze? znovu postavena a první t?i cihly, jednu ve zlaté a dvě ve st?íbrné barvě, symbolicky zape?etil sám pape? s jemně zdobenou lopatkou a maltou.
Reforma Pavla VI.
V historii z?stal obraz váno?ní noci roku 1974, kdy po t?ech úderech kladivem, které zasadil Pavel VI, sampietrini spustili za?ízení a na pape?e se sesypaly úlomky zdi. Snad i tato událost vedla k úpravě ob?adu. V roce 1975, na konci Svatého roku, chtěl Montini vylep?it dvoje bronzové dve?e od Vica Consortiho tím, ?e je nechá trvale umístit na panty brány vatikánské baziliky.
Udělat se malým
Od té doby pape? zahajoval jubileum tím, ?e otev?el doko?án dvoje bronzové dve?e a pro?el jako první Svatou bránou. "V?ichni si uchováváme v paměti obraz svatého Jana Pavla II. otevírajícího dve?e v jubilejním roce 2000, který uvedl církev do nového tisíciletí," poznamenává Zander. "Projít Dve?mi znamená u?init se malým, znamená to postavit se do stavu, kdy se ?lověk svě?í Bo?ímu milosrdenství, aby mu bylo odpu?těno, a tak vstoupil do chrámu s novým smý?lením. Dve?e se skute?ně otevírají Urbi et Orbi, ?ímu a světu. Je to velmi krásná my?lenka, ur?ená v?em, vě?ícím i nevě?ícím, kte?í p?icházejí na Svatopetrské náměstí, kde je vítá velká náru? matky církve symbolizovaná Berniniho sloupovými polokruhy, a poté p?icházejí na portikus, aby vstoupili skrze Svatou bránu".
Dve?e po skon?ení Svatého roku z?stávají dob?e viditelné ve vněj?ím atriu svatého Petra. Uvnit? baziliky naopak stále z?stává ze? pod mozaikou svatého Petra, kterou v 17. století navrhl Ciro Ferri, ?ák Pietra da Cortony: je z cihel opat?ených erbem Fabbrica di San Pietro, vyzna?uje se bílou zdí, na ní? vyniká zlatý k?í?, a několik dní p?ed slavnostním zahájením jubilea je bez zvlá?tních oslav rozebrána. P?i té p?íle?itosti se koná recognitio, tj. vyjmutí schránky, která obsahuje listinu o p?edchozím uzav?ení dve?í, klí?e, mince a pape?ské medaile.
Po staletí putovaly do ?íma ka?dý Svatý rok miliony poutník?. P?iná?ejí s sebou ?ivotní strasti, radosti, bolesti a modlitby k Bohu, Pánu dějin. Významným d?kazem tohoto proudu vě?ících, kte?í opustili pohodlí svých domov? poháněni touhou po novém a vykoupeném ?ivotě ve Zmrtvýchvstalém Pánu, jsou ?etná graffiti vyrytá do mramorového rámu, který rámuje Svaté dve?e Vatikánské baziliky.
