蜜桃交友

Vá啪ení poslucha膷i Vatikánského rozhlasu, vítejte u dne拧ního po艡adu. Pomalu kon膷í dlouhé povelikono膷ní období, a v ned臎li slavíme seslání Ducha, tedy Letnice.

膶tení ze Skutku apo拧tol暖 popisuje seslání Ducha zajímavým zp暖sobem: v拧ichni jsou pohromad臎, ozve se hukot z nebe a lidé v dom臎 jsou napln臎ni Duchem svatým, který jim umo啪艌uje vzájemné porozum臎ní. Tento popis seslání Ducha je jakoby inverzí, obrácením jiného p艡íb臎hu, který nacházíme v první knize Moj啪í拧ov臎, v knize Genesis. P艡íb臎h o babylonské v臎啪i zná tém臎艡 ka啪dý, zlidov臎l i do sakrální podoby.  Kdy啪 se 艡ekne, 鈥瀟o je ale Babylon鈥�, v臎t拧ina z nás si p艡edstaví chaos, nepo艡ádek, neporozum臎ní, n臎kte艡í mo啪ná je拧t臎 n臎jaký mravní úpadek. V první knize Moj啪í拧ov臎 se do膷teme o py拧ném lidstvu, které se rozhodlo postavit v臎啪 sahající a啪 do nebe. Mo啪ná je to symbolický poukaz na nové technologické mo啪nosti lidstva a vysp臎lost tehdej拧í kultury. Rozhodn臎 není na míst臎 na艡íkat nad zka啪eností techniky a tím, kam nás to celé 啪ene. Bible je teologizovaná historie, tedy historie, která se sna啪í svými p艡íb臎hy poukázat na n臎co zásadního, na to, jaký je B暖h a jak se chová v暖膷i lidem. P艡íb臎h o babylonské v臎啪i vtipn臎 se popisuje, jak se lidé bou艡í proti svému statusu, a cht臎jí být jako B暖h. V暖bec nejde o to, 啪e n臎co cht臎jí stav臎t, 啪e vyu啪ívají sv暖j rozum a své dovednosti. Spí拧e jejich úmysl poukazuje na základní problém: cht臎li být jako B暖h, cht臎li být m臎艡ítkem v拧eho, ud臎lat si jméno po celé zemi. Autor knihy s mistrovskou ironií vykládá, jak to celé dopadlo. Do拧lo ke zmatení jazyk暖. Jeliko啪 si najednou stavitelé nerozum臎li, nemohli dílo dokon膷it. P艡íb臎h vypráv臎ný symbolickým jazykem nepoukazuje na to, 啪e by 膷lov臎k mohl n臎jak konkurovat Bohu. Tento výklad by byl opravdu trapný a velmi nebiblický. Autor se spí拧e vysmívá ambicím stav臎t se do role, která stavitel暖m nep艡íslu拧í. Nedokázali by v ní toti啪 naplnit svou p艡irozenost, nemohli by rozvinout své p艡ednosti a dary, nemohli by 啪ít naplno.

Kdy啪 tedy sly拧íme v prvním 膷tení, 啪e v den Letnic byli v dom臎 s u膷edníky pohromad臎 lidé r暖zných národ暖, nacházíme silný odkaz na Babylonskou v臎啪, akorát s obrácenou logikou: zatímco v prvním p艡ípad臎 následuje chaos, neporozum臎ní, rozd臎lení a zmar p暖vodního zám臎ru, te膹, o Letnicích, lidé r暖zných jazyk暖 a národ暖 nacházejí jednotu a porozum臎ní. Symbol Babylonské v臎啪e byl pro prvotní k艡es钮any mimo艡ádn臎 silný, v啪dy钮 práv臎 porozum臎ní, jednota a univerzalita ohla拧ované dobré zv臎sti se uvád臎jí neustále jako symbol p艡íchodu Bo啪ího království. Kdy啪 mluví svatý Pavel nebo svatý Ignác o rozli拧ování, uvád臎jí znaky p艡ítomnosti Bo啪ího Ducha následovn臎: pokoj, jednota, harmonie, mír, kreativita. Stejn臎 tak vyjmenovávají i znaky Nep艡ítele: zmar, chaos, neporozum臎ní, zmatek, neklid v du拧i. Ten popis p暖sobení Ducha a jeho p暖sobení vidíme velmi podobn臎 v Starém i Novém zákon臎 stejn臎 jako u velkých osobností k艡es钮anství鈥�

Je啪í拧 v ned臎lním evangeliu 艡íká: M臎l bych vám je拧t臎 mnoho jiného 艡íci, ale te膹 byste to nemohli snést. Ale a啪 p艡ijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.

Svátek Letnic, tedy seslání Ducha je pro k艡es钮any a dynamiku v Církvi zcela zásadní. Tento Duch byl slíben u膷edník暖m samotným Je啪í拧em, 啪e je nau膷í pravd臎, 啪e je bude neustále obnovovat, aby nejen Partové, Médové, Elamité, ale i lidé v拧ech generací rozum臎li a objevovali to, co nám Kristus p艡inesl. Je to lék proti ustrnutí, antidotum proti tradicionalismu a zkostnat臎losti. Je啪í拧 Kristus je definitivním Bo啪ím zjevením, nemusíme 膷ekat na n臎koho dal拧ího. Av拧ak pochopení toho, co nám p艡inesl a co konkrétn臎 to znamená v na拧ich 啪ivotech, musíme znovu a znovu promý拧let a promeditovávat.

Na拧e církev a na拧e spole膷nost stojí dnes p艡ed novými výzvami. Kristus nám slíbil a poslal Ducha, P艡ímluvce, Obhájce a Pr暖vodce, který nás má podle jeho slov uvést do celé pravdy. To neud臎lal jednorázov臎 v druhém, t艡etím nebo sedmém století. Duch toti啪 p暖sobí neustále, u膷í nás a obnovuje. Naslouchání Duchu chce velkou odvahu, proto啪e to n臎kdy znamená odlo啪it zvyky a tradice, které máme u啪 dlouhou dobu. Vy啪aduje to v拧ak p艡edev拧ím pe膷livé a d暖kladné naslouchání. A naslouchat znamená také zmlknout, vytvo艡it prostor ticha. To neplatí pouze pro ty naho艡e, pro vedení. Naslouchat a vytvo艡it prostor ticha v na拧em 啪ivot臎 musíme my v拧ichni 鈥� jako jednotlivci, tak i celé komunity a instituce. Zmlknout, naslouchat a pak rozli拧ovat a vést dialog. Za obraz spole膷nosti a církve neseme v拧ichni odpov臎dnost. Je v啪dy mnohem snadn臎j拧í být pasivní a kritizovat bez toho, abychom sami pohnuli prstem. V první 艡ad臎 je tady nutnost osobní odvahy, abychom si za膷ali klást otázky a hledat odpov臎di. I tato odvaha je darem zmi艌ovaného Ducha. Av拧ak také my hrajeme roli; také my máme úkol; také my musíme na tuto výzvu odpov臎d臎t: Je mnohem jednodu拧拧í z暖stávat v zajetých vzorcích. Je mnohem jednodu拧拧í neptat se sebe sama pro膷 vlastn臎 v臎艡ím, v co v臎艡ím a co to znamená. Je mnohem jednodu拧拧í opakovat nau膷ené. My se toho úkolu 膷asto lekneme, proto啪e se zdá, 啪e p艡evy拧uje na拧e síly, 啪e vy啪aduje p艡íli拧 velkou námahu.

Dne拧ní slavnost nám p艡ipomíná, 啪e Duch vane i dnes, 啪e zm臎na je mo啪ná, 啪e se jedná o proces, ve kterém m暖啪eme a máme r暖st, 啪e m暖啪eme d暖v臎艡ovat, doufat a milovat, proto啪e to není jenom na nás i kdy啪 bez nás to není mo啪né. Duch vane i dnes, av拧ak my jsme jeho spolupracovníci. Jsme zváni, abychom se zaposlouchali na osobní, celospole膷enské i celocírkevní úrovni. A钮 se nám povede ud臎lat alespo艌 první krok.

P. Samuel Prívara SJ je kaplanem Akademické farnosti Praha.