PODCAST: Samuel Prívara SJ – Seslání Ducha
Vá?ení poslucha?i Vatikánského rozhlasu, vítejte u dne?ního po?adu. Pomalu kon?í dlouhé povelikono?ní období, a v neděli slavíme seslání Ducha, tedy Letnice.
?tení ze Skutku apo?tol? popisuje seslání Ducha zajímavým zp?sobem: v?ichni jsou pohromadě, ozve se hukot z nebe a lidé v domě jsou naplněni Duchem svatým, který jim umo?ňuje vzájemné porozumění. Tento popis seslání Ducha je jakoby inverzí, obrácením jiného p?íběhu, který nacházíme v první knize Moj?í?ově, v knize Genesis. P?íběh o babylonské vě?i zná témě? ka?dý, zlidověl i do sakrální podoby. Kdy? se ?ekne, ?to je ale Babylon“, vět?ina z nás si p?edstaví chaos, nepo?ádek, neporozumění, někte?í mo?ná je?tě nějaký mravní úpadek. V první knize Moj?í?ově se do?teme o py?ném lidstvu, které se rozhodlo postavit vě? sahající a? do nebe. Mo?ná je to symbolický poukaz na nové technologické mo?nosti lidstva a vyspělost tehdej?í kultury. Rozhodně není na místě na?íkat nad zka?eností techniky a tím, kam nás to celé ?ene. Bible je teologizovaná historie, tedy historie, která se sna?í svými p?íběhy poukázat na něco zásadního, na to, jaký je B?h a jak se chová v??i lidem. P?íběh o babylonské vě?i vtipně se popisuje, jak se lidé bou?í proti svému statusu, a chtějí být jako B?h. V?bec nejde o to, ?e něco chtějí stavět, ?e vyu?ívají sv?j rozum a své dovednosti. Spí?e jejich úmysl poukazuje na základní problém: chtěli být jako B?h, chtěli být mě?ítkem v?eho, udělat si jméno po celé zemi. Autor knihy s mistrovskou ironií vykládá, jak to celé dopadlo. Do?lo ke zmatení jazyk?. Jeliko? si najednou stavitelé nerozuměli, nemohli dílo dokon?it. P?íběh vyprávěný symbolickým jazykem nepoukazuje na to, ?e by ?lověk mohl nějak konkurovat Bohu. Tento výklad by byl opravdu trapný a velmi nebiblický. Autor se spí?e vysmívá ambicím stavět se do role, která stavitel?m nep?íslu?í. Nedokázali by v ní toti? naplnit svou p?irozenost, nemohli by rozvinout své p?ednosti a dary, nemohli by ?ít naplno.
Kdy? tedy sly?íme v prvním ?tení, ?e v den Letnic byli v domě s u?edníky pohromadě lidé r?zných národ?, nacházíme silný odkaz na Babylonskou vě?, akorát s obrácenou logikou: zatímco v prvním p?ípadě následuje chaos, neporozumění, rozdělení a zmar p?vodního záměru, te?, o Letnicích, lidé r?zných jazyk? a národ? nacházejí jednotu a porozumění. Symbol Babylonské vě?e byl pro prvotní k?es?any mimo?ádně silný, v?dy? právě porozumění, jednota a univerzalita ohla?ované dobré zvěsti se uvádějí neustále jako symbol p?íchodu Bo?ího království. Kdy? mluví svatý Pavel nebo svatý Ignác o rozli?ování, uvádějí znaky p?ítomnosti Bo?ího Ducha následovně: pokoj, jednota, harmonie, mír, kreativita. Stejně tak vyjmenovávají i znaky Nep?ítele: zmar, chaos, neporozumění, zmatek, neklid v du?i. Ten popis p?sobení Ducha a jeho p?sobení vidíme velmi podobně v Starém i Novém zákoně stejně jako u velkých osobností k?es?anství…
Je?í? v nedělním evangeliu ?íká: Měl bych vám je?tě mnoho jiného ?íci, ale te? byste to nemohli snést. Ale a? p?ijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.
Svátek Letnic, tedy seslání Ducha je pro k?es?any a dynamiku v Církvi zcela zásadní. Tento Duch byl slíben u?edník?m samotným Je?í?em, ?e je nau?í pravdě, ?e je bude neustále obnovovat, aby nejen Partové, Médové, Elamité, ale i lidé v?ech generací rozuměli a objevovali to, co nám Kristus p?inesl. Je to lék proti ustrnutí, antidotum proti tradicionalismu a zkostnatělosti. Je?í? Kristus je definitivním Bo?ím zjevením, nemusíme ?ekat na někoho dal?ího. Av?ak pochopení toho, co nám p?inesl a co konkrétně to znamená v na?ich ?ivotech, musíme znovu a znovu promý?let a promeditovávat.
Na?e církev a na?e spole?nost stojí dnes p?ed novými výzvami. Kristus nám slíbil a poslal Ducha, P?ímluvce, Obhájce a Pr?vodce, který nás má podle jeho slov uvést do celé pravdy. To neudělal jednorázově v druhém, t?etím nebo sedmém století. Duch toti? p?sobí neustále, u?í nás a obnovuje. Naslouchání Duchu chce velkou odvahu, proto?e to někdy znamená odlo?it zvyky a tradice, které máme u? dlouhou dobu. Vy?aduje to v?ak p?edev?ím pe?livé a d?kladné naslouchání. A naslouchat znamená také zmlknout, vytvo?it prostor ticha. To neplatí pouze pro ty naho?e, pro vedení. Naslouchat a vytvo?it prostor ticha v na?em ?ivotě musíme my v?ichni – jako jednotlivci, tak i celé komunity a instituce. Zmlknout, naslouchat a pak rozli?ovat a vést dialog. Za obraz spole?nosti a církve neseme v?ichni odpovědnost. Je v?dy mnohem snadněj?í být pasivní a kritizovat bez toho, abychom sami pohnuli prstem. V první ?adě je tady nutnost osobní odvahy, abychom si za?ali klást otázky a hledat odpovědi. I tato odvaha je darem zmiňovaného Ducha. Av?ak také my hrajeme roli; také my máme úkol; také my musíme na tuto výzvu odpovědět: Je mnohem jednodu??í z?stávat v zajetých vzorcích. Je mnohem jednodu??í neptat se sebe sama pro? vlastně vě?ím, v co vě?ím a co to znamená. Je mnohem jednodu??í opakovat nau?ené. My se toho úkolu ?asto lekneme, proto?e se zdá, ?e p?evy?uje na?e síly, ?e vy?aduje p?íli? velkou námahu.
Dne?ní slavnost nám p?ipomíná, ?e Duch vane i dnes, ?e změna je mo?ná, ?e se jedná o proces, ve kterém m??eme a máme r?st, ?e m??eme d?vě?ovat, doufat a milovat, proto?e to není jenom na nás i kdy? bez nás to není mo?né. Duch vane i dnes, av?ak my jsme jeho spolupracovníci. Jsme zváni, abychom se zaposlouchali na osobní, celospole?enské i celocírkevní úrovni. A? se nám povede udělat alespoň první krok.
P. Samuel Prívara SJ je kaplanem Akademické farnosti Praha.
