蜜桃交友

Na první pohled to vypadá prost臎: ned臎lní texty mluví o zákonitosti a posloupnosti lásky: B暖h miluje Je啪í拧e, Je啪í拧 miluje nás a my jsme voláni ke vzájemné lásce s druhými i Bohem鈥� Hor拧í je to s aplikací, co to vlastn臎 znamená. Autor si dává práci a vyjmenovává pro膷 milovat (je to p艡ikázání, pochází od Boha), co to p艡iná拧í (radost, poznání Boha), a k 膷emu to m暖啪e vést (polo啪it 啪ivot za druhé). Proto啪e jde o téma velké a po staletí objevované, ráda bych se dnes zam臎艡ila na jeden díl膷í aspekt lásky, ke kterému text tolik odkazuje, toti啪 p艡átelství.

Nedávno jsem pro啪ila novou zku拧enost, p艡átelství na první pohled. O lásce na první pohled bychom asi mohli mluvit dlouze a nejedno srdce by se p艡itom zachv臎lo. Není divu, láska na první pohled鈥攖edy zamilovanost鈥攑艡ichází ne膷ekan臎 a se silnými emocemi. Dotýká se t臎la i srdce, je nep艡ehlédnutelná鈥� Ale p艡átelství na první pohled? Za p艡átelství obvykle pova啪ujeme n臎co dlouhodobého, pozvolného a stabilního. A p艡ece své setkání s novou p艡ítelkyní pova啪uji za okam啪ité. Jen jsme spolu prohodily pár slov, tu拧ila jsem blízkost lidskou, názorovou, i duchovní鈥� Byla jsem tím mile zasko膷ena: tím spí拧e, 啪e ná拧 vztah za膷al v jazyce, který není mým rodným.

A tak podobn臎 jako s láskou a zamilovaností (které ob臎 nacházejí paralely v k艡es钮anské spiritualit臎 a mystice), i u p艡átelství s Bohem si musíme vypomoci mezilidskými vztahy. Vlastn臎 nad p艡átelstvím p艡emý拧lím poslední dobou docela 膷asto. Na jubilejní oslav臎 dlouholetého kamaráda; p艡i setkání s t臎mi, u nich啪 tu拧ím silný potenciál p艡átelství; i tehdy, kdy啪 nemohu být s blízkými tolik, kolik bych cht臎la鈥� Docela se mi líbí ta pestrá 拧kála: n臎které p艡átele vídám 膷asto, jiné jednou za pár let, s n臎kterými sdílím spole膷enské otázky, dal拧í m臎 povzbudí p艡i d暖le啪itých rozhodnutích, a s jinými se celý ve膷er sm臎ju鈥� Zde se mo啪ná hodí i malá odbo膷ka k p艡emítání o na拧ich p艡átelstvích. Co pro nás znamená p艡átelství? Jaké máme kolem sebe p艡átele? Nikoliv ty virtuální na sítích, ale p艡átele, se kterými se setkáváme osobn臎, sdílíme své 啪ivoty i sv臎tonázory, inspirujeme se jejich zku拧enostmi a navzájem si d暖v臎艡ujeme i p艡esto, 啪e jsou na拧e cesty t艡eba velmi odli拧né.

Pokud se vrátíme do roviny duchovního 啪ivota, stojí p艡ed námi nesnadná otázka: Jak tedy získat a p臎stovat p艡átelství s Bohem? 鈥濾y jste moji p艡átelé, kdy啪 d臎láte, co vám ukládám.鈥� Co znamená biblický výraz 鈥瀦achovávat Bo啪í p艡ikázání; d臎lat to, co B暖h ukládá?鈥� Pokud snad máte, milí poslucha膷i, dojem, 啪e se výraz 鈥瀙艡ikázání鈥� k zamy拧lení o lásce moc nehodí, proto啪e zavání odta啪itým zákonictvím, není se 膷emu divit. V dne拧ním jazyce se 鈥瀌odr啪ování p艡ikázání鈥� jeví jako nízká motivace pro mezilidské vztahy.

Co tedy autor myslí onou podmi艌ovací v臎tou? Pova啪uje opravdu dodr啪ování jakýchsi鈥攕nad nábo啪enských鈥攑艡ikázání za podmínku pro to, abychom se stali Bo啪ími p艡áteli, jak vyplývá z Janova textu? 鈥濾y jste moji p艡átelé, kdy啪 zachováváte má p艡ikázání.鈥� Nem臎li bychom spí拧e 膷íst: 鈥濾y jste moji p艡átelé, kdy啪 啪ijete pro podobné hodnoty jako já. Jste moji p艡átelé, proto啪e jste p艡ijali Bo啪í lásku a sna啪íte se milovat Otce i druhé. Jste moji p艡átelé, proto啪e jsem si vás vybral. Co znamená vyznání, kdy nás Kristus nazývá svými p艡áteli? Mo啪ná nám nabízí podobnou blízkost 鈥� chce sdílet na拧e 啪ivoty a mluvit s námi o na拧ich obavách. Zajímají ho na拧e rodinné zále啪itosti, profesní uplatn臎ní, i napjaté vztahy s druhými. Chce s námi mluvit o politice i sociální nespravedlnosti ve sv臎t臎. Zkrátka o v拧em, 膷ím 啪ijeme a 膷ím se zabýváme. Kristus鈥攑odobn臎 jako blízký p艡ítel鈥攄暖v臎艡uje na拧í cest臎 a respektuje, pokud se n臎kdy rozhodujeme spí拧e podle své hlavy, ne啪 jeho rad. Kristus navíc p艡idává, 鈥瀓ste mými p艡áteli, proto啪e víte o tom, co d臎lám. Jste p艡áteli, proto啪e jsem vám vypráv臎l o svém otci a jeho lásce. Jste p艡áteli, které jsem si vyvolil. Nebylo to va拧e rozhodnutí, ale mé a mého otce鈥︹��

Záv臎rem tedy d暖le啪ité teologické poselství: my jsme si p艡átelství a d暖v臎ru v Boha nevymysleli sami, nerozhodli se pro n臎j z vlastního popudu. Svou vírou jsme pouze mohli zareagovat na jeho nabídku. To, 啪e B暖h sám je p暖vodcem a iniciátorem, je vlastn臎 výborná zpráva, která osvobozuje zejména ty, kte艡í se sna啪í o vykoupení vlastními silami. 沤ijí tak, jako by jejich 啪ivot, víra, i smrt zale啪ela na nich samotných.

Edward Hale, americký autor devatenáctého století, m臎l za to, 啪e 鈥瀗ejv臎t拧ím znakem toho, 啪e jsme usp臎li v 啪ivot臎, je to, 啪e jsme si ud臎lali skute膷né p艡átele.鈥� Myslím, 啪e podobn臎 m暖啪eme jeho slova vztáhnout i na 啪ivot víry a 艡íci: 鈥瀗ejv臎t拧ím znakem toho, 啪e jsme usp臎li v duchovním 啪ivot臎, je to, 啪e jsme se stali Bo啪ími p艡áteli.鈥� P艡eji tedy nám v拧em, abychom byli v rozvíjení tohoto p艡átelství nápadití a pozorní. Abychom objevili svou vlastní cestu, jak tento vztah dál rozvíjet. A p艡edev拧ím, aby toto zásadní 啪ivotní p艡átelství následn臎 formovalo na拧e vztahy k okolí, ve kterém 啪ijeme.

Pro 膷eskou sekci Vatikánského rozhlasu p艡ipravila Adéla Muchová, text p艡e膷etla Martina Horá膷ková. Adéla Muchová je pastorální teolo啪ka a duchovn臎 doprovázející, p暖sobí na Katolické univerzit臎 v Linci.