蜜桃交友

Na první pohled to vypadá prostě: nedělní texty mluví o zákonitosti a posloupnosti lásky: B?h miluje Je?í?e, Je?í? miluje nás a my jsme voláni ke vzájemné lásce s druhými i Bohem… Hor?í je to s aplikací, co to vlastně znamená. Autor si dává práci a vyjmenovává pro? milovat (je to p?ikázání, pochází od Boha), co to p?iná?í (radost, poznání Boha), a k ?emu to m??e vést (polo?it ?ivot za druhé). Proto?e jde o téma velké a po staletí objevované, ráda bych se dnes zamě?ila na jeden díl?í aspekt lásky, ke kterému text tolik odkazuje, toti? p?átelství.

Nedávno jsem pro?ila novou zku?enost, p?átelství na první pohled. O lásce na první pohled bychom asi mohli mluvit dlouze a nejedno srdce by se p?itom zachvělo. Není divu, láska na první pohled—tedy zamilovanost—p?ichází ne?ekaně a se silnými emocemi. Dotýká se těla i srdce, je nep?ehlédnutelná… Ale p?átelství na první pohled? Za p?átelství obvykle pova?ujeme něco dlouhodobého, pozvolného a stabilního. A p?ece své setkání s novou p?ítelkyní pova?uji za okam?ité. Jen jsme spolu prohodily pár slov, tu?ila jsem blízkost lidskou, názorovou, i duchovní… Byla jsem tím mile zasko?ena: tím spí?e, ?e ná? vztah za?al v jazyce, který není mým rodným.

A tak podobně jako s láskou a zamilovaností (které obě nacházejí paralely v k?es?anské spiritualitě a mystice), i u p?átelství s Bohem si musíme vypomoci mezilidskými vztahy. Vlastně nad p?átelstvím p?emý?lím poslední dobou docela ?asto. Na jubilejní oslavě dlouholetého kamaráda; p?i setkání s těmi, u nich? tu?ím silný potenciál p?átelství; i tehdy, kdy? nemohu být s blízkými tolik, kolik bych chtěla… Docela se mi líbí ta pestrá ?kála: některé p?átele vídám ?asto, jiné jednou za pár let, s některými sdílím spole?enské otázky, dal?í mě povzbudí p?i d?le?itých rozhodnutích, a s jinými se celý ve?er směju… Zde se mo?ná hodí i malá odbo?ka k p?emítání o na?ich p?átelstvích. Co pro nás znamená p?átelství? Jaké máme kolem sebe p?átele? Nikoliv ty virtuální na sítích, ale p?átele, se kterými se setkáváme osobně, sdílíme své ?ivoty i světonázory, inspirujeme se jejich zku?enostmi a navzájem si d?vě?ujeme i p?esto, ?e jsou na?e cesty t?eba velmi odli?né.

Pokud se vrátíme do roviny duchovního ?ivota, stojí p?ed námi nesnadná otázka: Jak tedy získat a pěstovat p?átelství s Bohem? ?Vy jste moji p?átelé, kdy? děláte, co vám ukládám.“ Co znamená biblický výraz ?zachovávat Bo?í p?ikázání; dělat to, co B?h ukládá?“ Pokud snad máte, milí poslucha?i, dojem, ?e se výraz ?p?ikázání“ k zamy?lení o lásce moc nehodí, proto?e zavání odta?itým zákonictvím, není se ?emu divit. V dne?ním jazyce se ?dodr?ování p?ikázání“ jeví jako nízká motivace pro mezilidské vztahy.

Co tedy autor myslí onou podmiňovací větou? Pova?uje opravdu dodr?ování jakýchsi—snad nábo?enských—p?ikázání za podmínku pro to, abychom se stali Bo?ími p?áteli, jak vyplývá z Janova textu? ?Vy jste moji p?átelé, kdy? zachováváte má p?ikázání.“ Neměli bychom spí?e ?íst: ?Vy jste moji p?átelé, kdy? ?ijete pro podobné hodnoty jako já. Jste moji p?átelé, proto?e jste p?ijali Bo?í lásku a sna?íte se milovat Otce i druhé. Jste moji p?átelé, proto?e jsem si vás vybral. Co znamená vyznání, kdy nás Kristus nazývá svými p?áteli? Mo?ná nám nabízí podobnou blízkost – chce sdílet na?e ?ivoty a mluvit s námi o na?ich obavách. Zajímají ho na?e rodinné zále?itosti, profesní uplatnění, i napjaté vztahy s druhými. Chce s námi mluvit o politice i sociální nespravedlnosti ve světě. Zkrátka o v?em, ?ím ?ijeme a ?ím se zabýváme. Kristus—podobně jako blízký p?ítel—d?vě?uje na?í cestě a respektuje, pokud se někdy rozhodujeme spí?e podle své hlavy, ne? jeho rad. Kristus navíc p?idává, ?jste mými p?áteli, proto?e víte o tom, co dělám. Jste p?áteli, proto?e jsem vám vyprávěl o svém otci a jeho lásce. Jste p?áteli, které jsem si vyvolil. Nebylo to va?e rozhodnutí, ale mé a mého otce…“

Závěrem tedy d?le?ité teologické poselství: my jsme si p?átelství a d?věru v Boha nevymysleli sami, nerozhodli se pro něj z vlastního popudu. Svou vírou jsme pouze mohli zareagovat na jeho nabídku. To, ?e B?h sám je p?vodcem a iniciátorem, je vlastně výborná zpráva, která osvobozuje zejména ty, kte?í se sna?í o vykoupení vlastními silami. ?ijí tak, jako by jejich ?ivot, víra, i smrt zale?ela na nich samotných.

Edward Hale, americký autor devatenáctého století, měl za to, ?e ?největ?ím znakem toho, ?e jsme uspěli v ?ivotě, je to, ?e jsme si udělali skute?né p?átele.“ Myslím, ?e podobně m??eme jeho slova vztáhnout i na ?ivot víry a ?íci: ?největ?ím znakem toho, ?e jsme uspěli v duchovním ?ivotě, je to, ?e jsme se stali Bo?ími p?áteli.“ P?eji tedy nám v?em, abychom byli v rozvíjení tohoto p?átelství nápadití a pozorní. Abychom objevili svou vlastní cestu, jak tento vztah dál rozvíjet. A p?edev?ím, aby toto zásadní ?ivotní p?átelství následně formovalo na?e vztahy k okolí, ve kterém ?ijeme.

Pro ?eskou sekci Vatikánského rozhlasu p?ipravila Adéla Muchová, text p?e?etla Martina Horá?ková. Adéla Muchová je pastorální teolo?ka a duchovně doprovázející, p?sobí na Katolické univerzitě v Linci.