蜜桃交友

Ze svých studií na pra啪ské teologické fakult臎 si je拧t臎 po více ne啪 30 letech velmi dob艡e pamatuji v臎tu, kterou tehdy, kdy啪 do拧lo na úst艡ední pravdu na拧í víry, na Je啪í拧ovo zmrtvýchvstání, pronesl p艡i p艡edná拧ce z dogmatické teologie ná拧 profesor páter Wolf.

Myslím, 啪e k velkému p艡ekvapení nás v拧ech tento konzervativn臎 lad臎ný teolog tehdy lakonicky prohlásil, 啪e ve vztahu k tomu v拧emu, co se událo v Jeruzalém臎 v noci ze soboty na ned臎li velikono膷ního 膷asu, je z historického hlediska mo啪né p艡istupovat pouze tak, 啪e jediným empiricky ov臎艡itelným faktem je jen skute膷nost prázdného hrobu. V拧e ostatní je následn臎 ji啪 otázkou interpretace.

A bible sama nám pak p艡ímo p艡edkládá 膷i dává tu拧it n臎kolik velmi r暖zných interpretací, které se tvá艡í v tvá艡 empiricky ov臎艡itelné skute膷nosti prázdného hrobu mezi r暖znými skupinami zú膷astn臎ných okam啪it臎 objevily.

Za膷n臎me interpretací, která se asi velmi rychle, i kdy啪 pouze 拧eptem, aby se to nedozv臎d臎l nikdo naho艡e, za膷ala 拧í艡it mezi samotnými vojáky. Od ucha k uchu b臎啪elo vypráv臎ní o tajemné a ohromující události, jakou je拧t臎 nikdo z vojáku nikdy neza啪il a pro kterou nebylo 啪ádné srozumitelné vysv臎tlení. O sv臎tle, které povalilo a oslepilo strá啪, o náhrobním kamenu, který se sám od sebe hýbal, o d臎su, který v拧echny zachvátil. P艡íb臎h, který se skv臎le hodil jako jeden z nejp暖sobiv臎j拧ích pro vypráv臎ní o spoust臎 drsných a nepochopitelných vojenských zá啪itk暖, které voják暖m v o膷ích jejich poslucha膷暖 p艡iná拧ely bezmezný obdiv a byly vítány u ka啪dého hospodského stolu. Ohromovaly toti啪 dychtivé poslucha膷e a p艡iná拧ely vojenským veterán暖m uznání pro jejich chrabrost a výjime膷nost, které tak moc p艡evy拧ovaly nudný b臎h oby膷ejných 啪ivot暖 v拧ech, kte艡í s otev艡enou pusou naslouchali. Tím ale historická skute膷nost prázdného hrobu kon膷ila pouze jako jeden z mnoha neuv臎艡itelných vojenských p艡íb臎h暖, které se dal拧ím a dal拧ím vypráv臎ním r暖zn臎 pozm臎艌ovaly a p艡ibarvovaly, ale ve své podstat臎 slou啪ily nejvý拧e k pobavení podnapilých spolustolovník暖.

Druhou skupinou zcela bezprost艡edn臎 konfrontovanou s faktem prázdného hrobu, pro kterou bylo t艡eba zcela nutn臎 a velmi rychle najít p艡ijatelnou interpretaci, byli velekn臎啪í a star拧í lidu. No膷ní zpráva voják暖 o tom, 啪e hrob je prázdný, pro n臎 byla jist臎 obrovským 拧okem a 膷árou p艡es rozpo膷et pro jejich takticky precizní plány zosnované kv暖li zachování nábo啪enské kompromisní situace i jejich mocenského postavení. A proto kdyby nic jiného, tak ji啪 jen strach z kariérních d暖sledk暖 je nutil k tomu, aby na拧li svou p艡ijatelnou interpretaci prázdného hrobu, která by neohrozila jejich autoritu p艡ed lidem a jejich postavení v暖膷i Pilátovi. Vysv臎tlení o kráde啪i Je啪í拧ova t臎la, je啪 se udála b臎hem neomluvitelného spánku vojenské hlídky, se postupn臎 pro n臎 samotné stává p艡ijatelným a obhajitelným zp暖sobem, jak vysv臎tlit skute膷nost prázdného hrobu. Zkrátka u膷edníci lstiv臎 dob臎hli vojáky a Je啪í拧ovo mrtvé t臎lo sprost臎 ukradli. A tím se jen potvrzuje, jak nebezpe膷ná a proradná skupina sektá艡ského charakteru ti Je啪í拧ovci byli. A jak bylo dob艡e, 啪e proti ní moud艡í a politicky ost艡ílení velekn臎啪í a star拧í lidu zasáhli nekompromisn臎 a rozhodn臎. Velekn臎啪ím nezbývalo nic jiného ne啪 v hloubi srdce uv臎艡it své interpretaci, proto啪e jinak by byli nuceni opustit v拧echno jisté a fungující a zm臎nit sv暖j 啪ivot. To ale v臎t拧ina z nich necht臎la a vlastn臎 ani neum臎la. A jejich vlastní p艡esv臎d膷ivost p艡i zastávání tohoto výkladu byla tak silná, 啪e svatý Matou拧 m暖啪e ji啪 p艡i sepisování svého evangelia konstatovat, 啪e tato verze je mezi 啪idy jako takovými roz拧í艡ena a啪 podnes.

Dal拧ím, kdo se jist臎 velmi rychle dozv臎d臎l o prázdném hrobu, byl 艡ímský místodr啪itel Pilát Pontský, kterému byli velekn臎啪í nuceni kv暖li ochran臎 podplacených voják暖 p艡edlo啪it svoji interpretaci, je啪 v拧ak pro znalého 艡ímského vojenského velitele nemohla p暖sobit jinak ne啪 sm臎拧n臎. Nicmén臎 pragmatický a cynický Pilát s nejv臎t拧í pravd臎podobností vyu啪il této situace, ne aby p艡ímo rozporoval velekn臎啪skou interpretaci, ale aby co nejvíce poní啪il ty, kte艡í ho za pomoci davu p艡ed dv臎ma dny donutili vydat rozsudek smrti, o kterém nebyl p艡esv臎d膷en, 啪e je oprávn臎ný. Piláta nezajímala podstata problému s prázdným hrobem, ale spí拧e se vy啪íval ve chvílích své mocné nad艡azenosti, ve které se velekn臎啪í za cenu r暖zných pro n臎 potupných ústupk暖 v暖膷i okupa膷nímu vládci sna啪ili celou v臎c urovnat, aby nevznikl 啪ádný skandál ani pro vojáky, ani pro n臎 samotné. Pilát nevid臎l jako d暖le啪ité zajímat se o hledání pravdy spojené s realitou prázdného hrobu. Od evangelisty Jana je nám p艡ece známa jeho pohrdlivá a skeptická v臎ta vyslovená p艡ed spoutaným Je啪í拧em: 鈥濩o je pravda?鈥� Jemu sta膷il h艡ejivý pocit zadostiu膷in臎ní a 拧kodolibé radosti, který pro啪íval tvá艡í v tvá艡 ustra拧eným a kapitulujícím velekn臎啪ím. A tento vít臎zný pocit pak zcela zastínil jakékoliv p艡emý拧lení o podstat臎 prázdného hrobu.

Poslední, ale pro nás nejd暖le啪it臎j拧í skupinou, která byla konfrontována bu膹 p艡ímo, 膷i skrze vypráv臎ní druhých s realitou prázdného hrobu, byli Je啪í拧ovi blízcí: 啪eny i mu啪i, u膷ednice i u膷edníci. Jsou to ti, kte艡í nejprve naprosto nechápali, co se mohlo stát, pak n臎kte艡í z nich b臎啪í k hrobu, aby se na vlastní o膷i p艡esv臎d膷ili o nepopiratelném faktu prázdného prostoru vytesaného do skály. A následn臎 v拧ichni po r暖zných k艡ivolakých cestách, na kterých se mísí smutek a hr暖za z událostí posledních hodin se v拧ím, co do jejich srdcí po celá t艡i léta zaséval jejich Mistr a Pán, docházejí k radostné otev艡enosti pro perspektivu, která p艡esahuje jakoukoliv lidskou zku拧enost, k otev艡enosti pro existenciální pravdu, která p艡iná拧í nad臎ji tam, kde ji lidské p艡ístupy a lidské výklady dát nemohou. Objevují sami pro sebe tu úzkou cestu spásy, o které Je啪í拧 mluvil, je啪 vede k bytostnému p艡ijetí pravdy o kone膷ném vít臎zství dobra nad zlem, 啪ivota nad smrtí, o radostné jistot臎 víry vyjád艡ené nakonec prostým a jasným zvoláním: Pán vstal z mrtvých, v pravd臎 vstal z mrtvých.

Velikono膷ní slavení ka啪dý rok volá ka啪dého z nás, aby se rozhodl, k jaké interpretaci se sám p艡ikloní. A a膷koliv to mo啪ná na první pohled m暖啪e vypadat zcela jednozna膷n臎, ve skute膷nosti to tak samoz艡ejmé není. I pro nás nominální k艡es钮any je d暖le啪ité si znovu s vá啪ností polo啪it otázku, zda u nás nakonec nep艡evládne pouze hledání senzace a zá啪itku, nebo zda nezvolíme jen pohodlné konstatování, které pro nás nebude znamenat 啪ádný ot艡es v na拧em 啪ivot臎, jej啪 máme pod kontrolou a se kterým jsme spokojeni. Nebo zda se nebudeme více zabývat posuzováním nedostate膷ností racionality 膷i emo膷ní vyrovnanosti víry u lidí kolem sebe ne啪 dopadem pravdy o zmrtvýchvstání pro ná拧 osobní 啪ivot. Nebo zda se staneme autentickými u膷edníky a u膷ednicemi, kte艡í p艡i pohledu na historickou skute膷nost prázdného hrobu pochopí srdcem a p艡ijmou pozvání být hlasateli radostné zv臎sti o pravd臎, která zachránila sv臎t. Po啪ehnané Velikonoce.